Zde se nacházíte: 25fps » TV » Muž, který byl Sherlockem Holmesem

Muž, který byl Sherlockem Holmesem

Muž, který byl Sherlockem Holmesem
TV – NĚKOLIK TVÁŘÍ SHERLOCKA HOLMESE: Vražedná místa (BBC, 2000–2001) – KLÁRA FEIKUSOVÁ –

Postava Sherlocka Holmese patří k nejslavnějším a nejzajímavějším charakterům literárního světa. Nikdo jiný není zobrazován ve filmových a televizních adaptacích tolik jako právě tento geniální detektiv. Zná ho každý, ať už z knížek nebo z televize. Jméno Arthura Conana Doylea, tvůrce Holmesovy postavy, je také všeobecně známo. Detektivův původ je ovšem spíše zastřený tajemstvím. Nezasvěcené tedy možná překvapí, že existoval někdo, kdo nejen vznik této postavy inspiroval, ale kdo jí i tak trochu byl. Jmenoval se Dr. Joseph Bell a jeho život byl natolik působivý, že se BBC rozhodla o něm natočit fiktivní, hraný seriál.

V roce 2000 vznikl díky iniciativě Davida Pirieho  v produkci BBC Drama pilotní díl série televizních filmů nazvaný Vražedná místa: Doktor Bell – Temné začátky Sherlocka Holmese. Díky jeho úspěchu vznikly o rok později čtyři další filmy navazující na pilotní díl, ovšem s pozměněným štábem, v produkci BBC Films. Jak název série naznačuje, zápletka se opírá o skutečnou postavu Dr. Josepha Bella, univerzitního profesora Arthura Conana Doylea, který podle něj modeloval svého Sherlocka Holmese. Nejen to – filmy rekonstruují Bellův a Doyleův vztah, kdy se coby reálné reinkarnace Holmese a Watsona zapojují do vyšetřování různých případů.

Ovšem Dr. Bell nebyl pouze profesor s vynikajícími pozorovacími schopnostmi – považuje se za jednoho ze zakladatelů forenzní vědy a opravdu mnohokrát vypomáhal při vyšetřování. Také Doyle byl víc než jen lékař a úspěšný spisovatel – obhajoval lidi neprávem odsouzené a zasadil se o zřízení odvolávacího soudu ve Velké Británii. Zápletka série je fiktivní, nicméně staví na reálných událostech a navíc mistrně předkládá aluze na díla o Sherlocku Holmesovi.

O původu nejslavnějšího detektiva

Dr. Joseph Bell žil mezi lety 1837 až 1911 a stejně jako Doyle pocházel z Edinburghu. Jeho pradědečkem byl Benjamin Bell, slavný forenzní chirurg, který byl jedním z prvních, kdo spojil chirurgii s kriminálním vyšetřováním.1 Zdůrazňoval nutnost zkoumání detailů a hledání spojitostí mezi nimi. Dr. Joseph Bell vystudoval Univerzity of Edinburgh Medical School, kde později vyučoval a kde studoval i A. C. Doyle.

Dr. Bell si vypracoval nadprůměrné pozorovací schopnosti – dokázal z vzezření člověka odhalit jeho původ, zaměstnání i zdravotní problémy. Často své schopnosti předváděl studentům (kvůli čemuž ho Doyle zpočátku odsuzoval jako extravagantního) a nikdy se nemýlil. Navíc byl velikým znalcem chemie, toxikologie a grafologie. Není divu, že jeho kolega a známý sir Henry Littlejohn (1826–1914), chirurg, forenzní vědec a policejní patolog a konzultant, Bella několikrát přizval k vyšetřování případů skotské policie.2

Celkem Bell pravděpodobně vyšetřoval sedm případů a pětkrát úspěšně usvědčil vraha. Je také známo, že se podílel na vyšetřování nechvalně známého Jacka Rozparovače. Scotland Yard jemu a siru Littlejohnovi zaslal kopie materiálů, včetně seznamu podezřelých. Bellův posudek se ovšem záhadně ztratil.

Kolem roku 1878 Bell najal Doylea jako svého asistenta, který byl jeho zásluhami fascinován. Začal vidět v Bellovi mnohem víc než jen geniálního a trochu podivínského profesora. Ten ovšem striktně udržoval profesionální vztah profesora a studenta a jeho postoj k Doyleovi byl spíš chladný. Snad proto Sherlock Holmes postrádá sociální cítění. Doyle pracoval jako jeho asistent asi rok.

Když začal psát o Sherlocku Holmesovi, poslal Bellovi dopis, v němž zmiňuje: „Jste to jistě vy, komu vděčím za Sherlocka Holmese“. Zdá se však, že Bell odmítal jak pozornost, tak podobnost s Holmesem. Je pravda, že Holmes je jeho hyperbolou a navíc se v mnohém liší (především v povahových rysech). Navíc Bell nebyl jediný, kdo sloužil Doyleovi jako předloha – byli to i mnozí další profesoři a chirurgové jako již zmíněný Henry Littlejohn nebo Robert Christson, který na sobě zkoušel účinky různých jedů a drog.3

vražedná místa6

Arthur Conan Doyle sám sebe promítnul v postavě Johna Watsona. Spojuje je nejen profese a psaní povídek. Doyle měl neustálé finanční problémy, neboť jeho kariéra lékaře nevzkvétala, ať se stěhoval kamkoli. Měl silné morální cítění a angažoval se nejen v prosazování spravedlnosti (což můžeme připodobnit k Watsonově zájmu pomoct Holmesovi s vyšetřováním), ale i v politice nebo popularizaci mnohých sportů. Zúčastnil se búrské války jako dobrovolný lékař a bránil britskou vládu nařčenou z válečných zločinů, za což byl povýšen do rytířského stavu.

Doyle se ovšem neinspiroval jen ve svém okolí, ale také v literatuře, která ho fascinovala. Sherlock Holmes je často jistě oprávněně srovnáván s C. Augustem Dupinem Edgara Allana Poea, protože inspirace Poeovou postavou i detektivkami je zjevná. C. Auguste Dupin používá logické myšlení a dedukční metody při řešení případů, také se částečně opírá o vědu a jeho „dobrodružství v kriminalistice“ zaznamenává jeho spolubydlící a přítel.

Dr. Bell a A. C. Doyle coby detektivní duo

První díl Vražedných míst nese podtitul Doktor Bell – Temné začátky Sherlocka Holmese. Popisuje setkání Dr. Bella a A. C. Doylea za jeho studentských let a romantizuje Doyleovy důvody k vzniku Holmesovy postavy. Bellovu postavu hraje Ian Richardson4 a Doylea Robin Laing. Oba hlavní představitelé jsou ve svých rolích velmi přirození, Laing je coby mladý, vzpurnější Doyle v kontrastu se svým nástupcem Charlesem Edwardsem, jehož Doyle je vyrovnanější a vyzrálejší. Scénář napsal iniciátor celé série David Pirie, autor scénáře i dalšího dílu Pacientčiny oči.

zdroj: bakerstreet.wikia.com

V pilotu se Doyle začne zajímat o Bellovu práci pro edinburskou policii a Bell jej zapojí do vyšetřování. Jejich prvním případem je záhadné úmrtí paní Canningové, což je zápletka ne nepodobná případu manželů Chantrellových, který v roce 1878 vyšetřoval Dr. Bell. Právě ten ho proslavil (podobně jako Holmes odmítal pozornost médií a společnosti). Hlavní zápletku ovšem tvoří série napadení žen spojená s osobností váženého sira Carlylea. Objevuje se i motiv protestů na lékařské fakultě, kde Doyle studuje, proti nově přijatým studentkám (ženy ve Velké Británii směly na univerzitách studovat od roku 1876, přičemž děj filmu se odehrává v roce 1878). S jednou ze spolužaček Doyle naváže i romantický vztah, začne ale být ohrožována neznámým misogynem. Celý případ je poměrně spletitý, i když ne zcela originální (navozuje zdánlivou předzvěst Jacka Rozparovače, ačkoli ne v tak drastické formě).

Jako úvodní film série jsou Temné začátky velmi povedené a slibné. Mají propracovanou strukturu, jako v jediném díle jsou zde například dva flashforwardy, zobrazující Doylea jako spisovatele, který se potýká se svou postavou Holmese a také otázkou, zda ho doslova vzkřísit z mrtvých, či ne. Zápletka podává fikční vysvětlení jak této otázky, tak samotného vzniku literární postavy.  To je velikým lákadlem pro příznivce Sherlocka Holmese. Právě intertextové propojení historie s dějem seriálu a v konečném důsledku s texty Doyleových detektivek je jednou ze silných stránek celé série.

O tři díly kratší pokračování

Po úspěchu pilotního dílu převzalo produkci studio BBC Film. Plánovali natočit sedm dílů, nakonec však vznikly pouze čtyři. Ačkoli byla série úspěšná jak u diváků, tak u kritiků, rozepře mezi BBC Films a BBC Drama projekt zastavily a k natočení pokračování již nedošlo.5

Další díl z této minisérie se jmenuje Pacientčiny oči a odehrává se několik let po Doyleově studiu, kdy ho přijíždí navštívit Bell ohledně podivného případu Doyleovy pacientky. Proměna Doyleova herce je pro diváka trochu matoucí, nicméně Edwards mu neubírá nic z šarmu a vtipu. Tento film, stejně jako následující (Fotografovo křeslo), nese prvky hororu. Ostatní jsou jednoznačně detektivkami nebo se přibližují thrilleru (Království kostí, Taktika bílého jezdce).

Pacientčiny oči mají chytře vykonstruovanou zápletku, která se vrství s vývojem případu. Celá série stojí na promyšlených scénářích, hereckých výkonech, dobře vystavěné atmosféře a propracované výpravě, což je ostatně silná stránka britské televize.

vražedná místa3

Z mého pohledu je slabším dílem Fotografovo křeslo, jež jaksi postrádá věrohodnost a sevřenost případu, který se zabývá záhadnými úmrtími spojenými s okultismem.

Oproti tomu Království kostí je mnohem dobrodružnější a akčnější, má prvky konspiračního thrilleru, neboť Bell s Doylem čelí skupině fanatických irských povstalců. Scéna pronásledování v lese téměř připomíná honičku na blatech v Psu baskervilském, ale s tím rozdílem, že tady je sucho a světlo.

V Taktice bílého jezdce se zase Bell potýká s degradovaným poručíkem Blaneyem a několika zdánlivě nesouvisejícími vraždami. I zde napětí graduje až k překvapivému rozuzlení na konci. Spolu s Pacientčinýma očima patří k nejlépe propracovaným dílům.

Série s jasným stylem

Vražedná místa vynikají především originální a lákavou zápletkou, odkazující na skutečné postavy a události, a mistrně napsanými detektivními scénáři. Všechny filmy mají nedocenitelnou dramaturgickou i technickou kvalitu, každý z nich je propracovaný a pečlivě natočený. Střih i kamera napomáhají k tvorbě napětí či dramatičnosti scén. Je pravda, že právě dramatické výstavbě scénářů se někdy musí přizpůsobit autenticita příběhů. Navíc celý vztah Doylea a Bella je značně vzdálený skutečnosti, aby umocnil podobnost s Holmesem a Watsonem. Tato dynamika ovšem funguje už proto, že nikdy nezachází do patetických extrémů.

vražedná místa5

Zajímavé je sledovat kontrasty prostředí a osvětlení. Děj se střídavě odehrává v nočním městském prostředí popřípadě osamělých domech na venkově (což je zvlášť patrné v Pacientčiných očích), anebo za ostrého denního světla. V případě nočních sekvencí mysteriózní atmosféru umocňuje světlo plynových lamp či svíček, které jsou jediným zdrojem světla, čímž je kontrast střídání denních dob ještě větší. Některé scény se zase odehrávají v přírodě (především v lese). Jedná se většinou o scény pronásledování (Pacientčiny oči, Království kostí), často právě za denního světla. Vizuálně styl odkazuje na řadu dalších zástupců detektivního žánru z podobné historické epochy, kteří mají nejpočetnější diváckou základnu právě ve Velké Británii. Toto opakování ovšem nijak neubírá na kvalitě či originalitě.

Bell a Doyle jsou jediné dvě hlavní postavy, jejich okolí se v průběhu dílů mění, i když se některé vedlejší postavy vrací (např. Doyleův otec či jeho láska Elspeth). Jejich fyzická přítomnost není tak podstatná jako ta abstraktní, v mysli Doylea. Přesto stojí za zmínku ženské postavy, jež jsou v celé sérii velmi důležité. Jejich role se střídají, buď jsou oběti, nebo nemilosrdné vražedkyně, nicméně je v každém z filmů jedna silná, výrazná ženská postava, která nějakým způsobem posouvá děj.  Zajímavým aspektem je potom reflexe dobového postoje společnosti k ženám, a to zejména v univerzitním prostředí.

Od dr. Bella k Holmesovi zpět k dr. Bellovi

Natočit film (v tomto případě filmy) o Doyleovi a „skutečném Holmesovi“ definitivně svádí k aluzím na knihy o geniálním detektivovi. Ve Vražedných místech se scenáristé vyhnuli klišé opakování námětů z Doyleových knih a pracovali s originálními zápletkami a jenom některými scénami či poznámkami připomněli postavu Sherlocka Holmese, a to především v pilotním díle.

Vždy jde pouze o drobné spojitosti nabízené divákovi. Divák znalý nejen knih o Sherlocku Holmesovi, ale i života jeho tvůrce, ocení souvislosti. Scenáristé umně zasazují fakta do fikčního prostředí a pracují s ním, aby podpořili autentický zjev filmů. Spíše než o citace či přímé inspirace jde v ději série o nezávaznou konverzaci s Doyleovými knihami i informace o jeho životě.

Vražedná místa bezpochyby patří mezi perly svého žánru už pro svěží zápletku, kdy se nejen převádí realita do fikce, ale i naopak. Vzniká ucelený a dobře vykonstruovaný kruh mezi skutečnými a literárními postavami. Milovníci Sherlocka Holmese možná budou zklamáni, jak málo je jejich hrdina „přítomen“, ale to je právě na sérii unikátní, protože nezobrazuje stokrát zobrazené, ale bere fakta a přetváří je do poutavého vyprávění.

Vražedná místa byla vysílána v České televizi se skvělým dabingem (Vladimír Brabec jako Dr. Bell a Martin Sobotka – pilotní díl – a Ladislav Cigánek – zbývající čtyři filmy – jako A. C. Doyle).

Pro milovníky detektivek je tato série určitě výjimečnou podívanou a pro příznivce Sherlocka Holmese skvělý způsob, jak pohlédnout na svého oblíbeného hrdinu v jiném a o nic méně fascinujícím světle.

Vražedná místa

Tvůrce: David Pirie
Scénář: David Pirie, Paul Billing, Daniel Boyle, Daniel Gallagher
Režie: Paul Marcus, Paul Seed, Tim Fywell, Simon Langton
Kamera: Peter sinclair, John Kenway, Peter Greenhalgh, Chris Seager
Střih: David Kees, Martin Brinkler, Mark Day, Ian Ferr, Roy Sharman
Hudba: John Lunn, Jim Parker
Hrají: Ian Richardson (Dr. Joseph Bell), Charles Edwards, Robin Laing (Arthur Conan Doyle), Simon Chandler (Inspektor Warner), Dolly Wells (Elspeth Scott), Charles Dance (Sir Henry Carlyle), Ian McNeice (Haywood Donovan), Warwick Davis (Randolph Walker), Katie Blake (Heather), Crispin Bonham-Carter (Reuben Proctor) aj.
Velká Británie, BBC Films a BBC Drama, WGBH Boston
1 řada, 5 dílů / 90 minut

Print Friendly
  1. http://www.sherlockian-sherlock.com/dr-joseph-bell-the-real-sherlock-holmes.php []
  2. Sherlock Holmes: True Story of Dr. Joseph Bell (režie: Christopher Rowley, 2003) []
  3. http://www.sherlockian-sherlock.com/dr-joseph-bell-the-real-sherlock-holmes.php []
  4. Ian Richardson shodou okolností ztvárnil Sherlocka Holmese v osmdesátých letech ve dvou televizních adaptacích, což je příznačné vzhledem k tomu, že Holmesův vzhled byl inspirován Bellovým. []
  5. http://brooligan.blogspot.cz/2012/01/back-to-murder-rooms.html []

Autor

Počet článků : 21

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru