Autobus plný imaginace

Publikováno: Veronika Zýková Publikováno dne: 20. září 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: autobus (Paul Kirchner) – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Nové komiksové nakladatelství Trystero, jež by podle slov jeho provozovatele, tajemného Petera Penguida, rádo navázalo na produkci zaniklého Motu, odstartovalo svou existenci směle a skvěle. V podobě stripů Paula Kirchnera souborně vydaných pod názvem autobus se k nám dostává jeden z nejsvěžejších a nejvtipnějších komiksových počinů, který vás zaručeně vytrhne z blbé nálady.

Pokud nepatříte podobně jako já ke kdovíjakým příznivcům autobusů a preferujete spíše vlaky, dost možná po přečtení změníte názor a na tento dopravní prostředek nebudete už nikdy pohlížet jako na něco obyčejného, nudného. Proč? Paulu Kirchnerovi se podařilo vytvořit skutečně zábavný svět, který vměstnal právě do autobusu a na zastávky. A nejen tam. On totiž autobus je středobodem všeho. Protagonistou velké části stripů, pomineme-li samotný autobus, je postarší proplešlý muž v baloňáku, jenž v autobusu nebo čekáním na něj a dalšími situacemi s ním spjatými tráví hodně času. Někdy je pouze udiveným přihlížejícím, jindy se aktivně zapojuje do dění.
Druhou skupinu příběhů představují ty, v nichž se dozvídáme mnohé o evoluci autobusů, autobusech-odpadlících, ale také o dilematech atobusu, jeho představách o smrti a posmrtném životě nebo se seznámíme třeba s obsahem Manifestu komunální dopravy Karla Barxe. Kirchner nepotřebuje dialogy (v příbězích ale „hrají“ nejrůznější vtipné cedule a nápisy), stačí mu šest až osm políček, do nichž dokáže vměstnat (malý) příběh. Poté, co si člověk zvykne na to, že invence autora nezná hranic a autobus je středobodem dění a není rozhodně omezován fyzikálními zákony, je zábavné zkoušet hádat, co přinese následující políčko, domyslet pointu celého příběhu.

Kirchnerovi se daří vystavět komické situace opravdu bravurně, zdařile pracuje s popkulturními odkazy, humor je poťouchlý, často absurdní, není nouze o překvapivé momenty vycházející z toho, že všechno je ve světě autobusu možné a mnohá zavedená pravidla a konvence jsou před našima očima rozmetána. Jednotlivé situace někdy vyvolávají pousmání, jindy uchechtnutí a často i hlasitý smích. autobus prostě nenudí. Odolala jsem lákání dát si tu jízdu vcelku a pěkně jsem si stripy dávkovala. K autobusu se ovšem lze vracet a těšit se z něho opakovaně.

Komu by to nestačilo, toho potěší autorův doslov, v němž vedle shrnutí své dosavadní kariéry (obálky pro porno časopis Srew, pychedelický strip Dope Rider ad.) a inspirací (Robert Crumb, Max Fleischer, Twilight Zone) zmiňuje, že se po odmlce k autobusu vrátil. Můžeme tedy doufat, že za nějaký čas se milý autobus opět objeví na scéně.
Takový nenápadný apel na závěr: autobus je ideální dárek, kterým potěšíte své blízké nebo sebe. Prostě kohokoli. Nedovedu si představit, že by mohl někoho nebavit. Tak (si) udělejte radost. Každý by měl mít svůj autobus!