Vy ještě nemáte bezplatný vzorek Z-5?

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 13. prosince 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Goon: Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí (Eric Powell) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Sportovní melodrama, mafiánský thriller a zombie horor. Ne, to není žánrový rozptyl čtvrtého dílu Goona, ale směs, kterou jeho tvůrce Eric Powell namíchal do jeho úvodního sešitu. Anebo jinak: Historie Bojovníků spojených přístavních konzerváren vypadá tak, jako kdyby George Clooney točil svoje nostalgické retro Tvrdé palice (2008) a přidal do nich něco z jakékoli sociálně-kritické gangsterky studia Warner Bros. ze 30. let. Onen zmíněný zombie horor tvoří jen epilog a objeví se v něm Páter Monster, známý z předchozích Goonových dobrodružství. Powell ovšem není troškař, takže proč do příběhu o vskutku svérázně složeném mužstvu amerického fotbalu nešoupnout dvojstránkový „reklamní comics“ se superhrdinou Atomovým hněvem? Ten výtvarně paroduje styl Jacka Kirbyho, literárně Stana Leeho a patří k pasážím, u nichž hrozí, že se čtenář zalkne smíchy.

Druhý sešit je goonovskou parodií na Dickensovu klasickou povídku Vánoční koleda (1843), koncipovanou jako divadelní představení v podání postav vystupujících v Goonově světě.

Zbylé tři sešity tvoří volně spojený celek, přelévající se od pulpového sci-fi, říznutého halucinogenními výjevy z jiné demenze, přes obvyklou bitvu se zkázonosnými obřími roboty Hieronyma Slitiny až po vězeňské drama, kde můžete soutěžit, kolik objevíte filmových odkazů (namátkou: Vykoupení z věznice Shawshank, Ptáčník z Alcatrazu, Zajatec ostrova žraloků). A když se v tomto sešitu pokusí vysvobodit Goona z vězení parta zkažených mládenečků, kteří na poslední stránce řeší, pod jakým jménem budou vystupovat, buďte si jisti, že Powell opět paroduje: tentokrát skupinu Dead End Kids, která se objevila v rolích dětského gangu na sklonku 30. let v několika filmech, poprvé V newyorském přístavu (Dead End, 1937) s Joelem McCreou a Humphrey Bogartem v hlavních rolích.

Závěr knihy (nepočítám-li skicář) tvoří povídka Thomase Lennona (je také autorem předmluvy), kterou chtěl Powell původně zpracovat do comicsové podoby, ale když naznal její kvality, ponechal ji v próze a doprovodil ilustracemi. Jde o Frankyho historku o tajuplném vagónu plném kvalitních dámských lodiček a místy je skutečně k popukání, protože Lennonovi se přesně podařilo trefit goonovský tón vyprávění.

Pokud se zatím nedá mluvit o vývoji z hlediska scénářů (ty jsou konglomerátem stále stejných bizarností), Čest a děsivé konsekvence naznačují posun po stránce výtvarné. Jako kdyby se autor vzdával původní „inkoustové“ koncepce, která je ještě patrná v prvním sešitu, ve prospěch „měkčího“ stylu (s místy až příliš silně vytaženými postavami), lépe korespondujícího s oparem 30. až 50. let, z jejichž poetiky gangsterek, sociálních dramat, hororů a sci-fi Powellova série čerpá.

Kdo si tyto brutálně groteskní pastiše zamiloval, pro toho nebude čtvrtý svazek představovat žádné zklamání. Tomu, kdo si ťuká na čelo, proč se smát lidožravým bulvám nebo hošíkovi, jehož mozek po aplikaci směsi Z-5 překypuje vražedným hněvem, kouzlo těchto comicsových příběhů prostě nevysvětlíte. A pokud by snad byl někdo v pokušení nadělit Goona na Vánoce svým dětičkám jako knížku s moc hezkými obrázky, můžu jen varovat, ať jim raději koupí pytlík rašeliny nebo tyče na záclony.