Jak Roger ke kalhotám přišel

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 22. listopadu 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Ú.P.V.O. Smrt (Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Když se spin-off série Ú.P.V.O. (Úřad paranormálního vyšetřování a obrany) ve třetím svazku s podtitulem Žabí mor konečně nadechla a ospravedlnila svou existenci, fanoušci zajásali. Abe Sapien, Liz Shermanová, homunkulus Roger, Kate Corriganová a Johann Krause se snažili zabránit zničení našeho světa, z něhož jejich kolega Hellboy zmizel za oponu, do krajiny mýtů a legend. Příběh byl dílem Mika Mignoly, duchovního otce tohoto rozsáhlého universa. Ke čtvrtému svazku, který na Žabí mor bezprostředně navazuje, přizval Mignola scenáristu Johna Arcudiho (omnibusy Vetřelci, Maska a Terminátor). V doslovu pak prozrazuje, jak si práci rozdělili.

Mignola přišel s myšlenkou přesunout tým do jiné centrály a uvést na scénu novou postavu terénního velitele. Dějovou linku přenechal Arcudimu, který vymyslel zápletku kolem historie objektu, do něhož se Úřad stěhuje. Sám se zaměřil na oddělenou linii Abea Sapiena.

V praxi to vypadá tak, že oním novým velitelem je kapitán námořní pěchoty Benjamin Daimio, voják, který byl tři dny mrtvý. Okolnosti této „nehody“ se zatím nikde nevysvětlují, stálého čtenáře přítomnost zombie mezi pyrokinetičkou, homunkulem a spiritistickým médiem může jen těžko překvapit. Úřad je přemístěn do uzavřeného výzkumného střediska v Coloradu, jehož minulost není zdaleka „mrtvá“. A stálý čtenář opět není překvapen, když se záhy ukáže spojení objektu s poválečným programem vedeným bývalými prominentními nacistickými vědci přesídlenými do USA. Mezitím Abe navštíví uprostřed zuřící bouře strašidelné sídlo na Rhode Islandu a konečně odhalí tajemství svého viktoriánského původu.

Tato linie (inspirovaná povídkou Nathaniela Hawthorna z roku 1852) působí hodně melancholicky a ukazuje, jakou cenu platí ti, kteří odmítnou život v iluzích. Naštěstí je průběžně vyvažována coloradskými událostmi, které jsou směsí brakového vyprávění, hororu a těch nejzábavnějších dialogů, jaké se v sérii dosud objevily. Na svědomí je má interakce kapitána Daimia a Liz (ta je z kapitána-zombie poněkud nesvá), především však Rogerovy naivní, až dětinské hlášky a permanentní zmatenost z toho, že by měl nosit pistoli. Mnohem větší prostor než dřív dostává Johann Krause, kterého „uslyšíme“ šprechtit německy (bez překladu).

Guy Davis se s Mignolovými hrdiny dokonale sžil. Někomu může jeho kresba připadat příšerná, ale k podobnému typu příběhů se hodí. Pozoruhodný je zejména jedenáctistránkový bonusový skicář, dokumentující do jakých detailů výtvarník při koncipování jednotlivých postav (v podzemí nalezený vědec Günther) nebo příšer (Edith Caulová, „anděl“) jde. Výtečně odvedenou práci představují budovy, jejich interiéry, šílené přístroje a zbraně. Davis například vymyslel pro Úřad různorodý zbraňový arzenál, až člověku přijde líto, že si toho čtenář, stržený dějovým spádem, vůbec nevšimne. Co se týká týmových uniforem, epizoda s Rogerovými kalhotami patří k nejhumornějším okamžikům vůbec.

Série Ú.P.V.O., zařazená tuzemským vydavatelem do ediční řady Na přání, musí s každým dílem bojovat o čtenářskou přízeň. A Smrt nezavdává jedinou příčinu k její ztrátě.