Jde to i bez Hellboye – konečně!

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 30. března 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Ú.P.V.O. Žabí mor (Mike Mignola, Guy Davis) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Když na konci Červa dobyvatele opustil Hellboy Ú.P.V.O. (Úřad paranormálního výzkumu a obrany) a vydal se po svých vlastních stezkách, konkrétně na Podivná místa a následně ještě dál, čtenář si položil otázku, co se stane s jeho kolegy. Někteří se objevili už v knize Sémě zkázy (Abe Sapien, Liz Shermanová), někteří jinde a později (Kate Corriganová, homunkulus Roger), ale bez výjimky si získali pozornost a náklonnost Hellboyových fandů. Není tedy divu, že vznikla spin-off série Ú.P.V.O., v níž je pozornost soustředěna právě na tyto postavy. Bohužel, koncept různých autorů (scenáristů i výtvarníků) se neukázal být nejšťastnějším řešením, protože první dva svazky, Dutozem a Duše Benátek, působily nahodile, roztříštěně a ve srovnání s Hellboyem ploše. Fanouškům to pravé potěšení neposkytly, nepočítáme-li dalšího bizarního hrdinu, médium Johanna Krause, který je v Žabím moru vtipně osloven coby „mluvící pytel“. Třetí svazek tak lze chápat jako restart této odštěpné série, který rozhodoval o jejím dalším osudu.

A řekněme si rovnou, že je to restart úspěšný. Scénář je dílem samotného Mignoly, takže v něm sice můžeme najít odkazy na předešlé dvě knihy, především ale pracuje s motivy z původní „hellboyovské“ série. Navíc je výborné, že nemusíte nutně znát Sémě zkázy ani Probuzení ďábla, abyste si Žabí mor užili. Jasně, je lepší vědět, jakou roli v Mignolově světě hraje Rasputin a oč šlo se Sadu-Hem, ale když to nevíte, základní vysvětlení v Žabím moru postačí. Je to stejné, jako když sledujete televizní seriál Agents of SHIELD, ale nechodíte do kina na celovečerní filmy věnované jednotlivým superhrdinům z Avengers. Narážky na ně se sice v seriálu objevují, události z filmů mají vliv na to, co se v seriálu děje, ale i bez jejich znalosti můžete samostatnou linii Agentů pohodlně sledovat.

V Žabím moru se agenti přes sledování houbovitého organismu, uniknuvšího v těle univerzitního profesora Derbyho ze střežené vědecké laboratoře, dostanou do městečka Crab Point v Michiganu. To, co vypadá jako neškodné shromáždění nějaké sekty v Novém chrámu mystérií, se ukáže být pokračováním plánu na zničení světa. Staré zlo povstává, vyrábí si monstrózní přisluhovače, z hrobů vyskakují oživlé mrtvoly, konečně tu máme namísto předešlých jednohubek výživný pokrm silného vyprávění, které nezapomíná ani na charaktery jednotlivých postav a jejich vzájemné vztahy. Navíc se Mignola rozhodl postupně odkrývat před čtenářem původ člověka-obojživelníka Aba Sapiena, který má potenciál stát se vůdčím tahounem série.

Nejpříjemnější překvapení pro mě znamená práce Guye Davise. Příslib tu byl již od Duše Benátek (povídka Temné vody), protože tam, kde se mnozí jiní výtvarníci pokoušeli co nejvěrněji napodobit Mignolův styl, zůstal Davis svůj. Jeho kresba není tak hranatá, na rozdíl od Mignolových jednobarevných ploch si potrpí na pečlivější prokreslování prostředí, umí rozjet spektakulární, ale stále přehlednou akci a pokud spolupracuje s koloristou Davem Stewartem, nemusí se čtenář bát ani o atmosféru. Postavy i chapadlovité příšery jsou v jeho podání prostě přesvědčivé. Vizuální propojení mezi přítomností a minulostí (Abův původ sahá k datu zavraždění prezidenta Lincolna) vtipně dokládá podoba houbovitého monstra, v něž se změní Derby. Ponejvíce totiž připomíná „sloního muže“ Josepha Merricka. Zajímavé je také zjištění, jak Mignola s Davisem pracují s posledními panely jednotlivých sešitů (prvního a třetího, druhého a čtvrtého), úplný závěr knihy je na hony vzdálen nějakému heroickému zakončení ve stylu „monstra dostala na budku, kde jsou další?“

Přiznám se, že kdyby Ú.P.V.O. skončil po dvou knihách, jen bych pokrčil rameny. Po Žabím moru chci vědět, jak příběh pokračuje, jak se budou postavy vyvíjet či jaká tajemství před nimi ještě leží.