Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Všichni arcibiskupovi kněží

Všichni arcibiskupovi kněží

Všichni arcibiskupovi kněží

RECENZE: Spotlight (režie: Tom McCarthy, 2015) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Nerozumím příliš tomu, proč Akademie rozšířila kategorii Nejlepší film, aniž by přitom nominovala také režiséry všech (letos osmi) snímků. Pokaždé, když došlo k oddělení těchto dvou Oscarů, vznikla z toho blamáž. Nedovedu si tedy představit, jak by mohl zvítězit film, jehož režisér nebyl ani v nominacích. Za relevantní považuji soupeření pětice REVENANT Zmrtvýchvstání, Sázka na nejistotu, Room, Šílený Max: Zběsilá cesta a Spotlight. První představuje oscarovou exhibici, druhý je příjemným překvapením, třetí hraje roli toho malého filmu vzadu, z něhož se může vyklubat černý kůň, čtvrtý je alternativou, z jejíhož úspěchu by patrně mnoha konzervativním divákům vybuchla hlava, a pátý…
Spotlight může být označen za ono ušlechtilé drama s velkým tématem, které v oscarové soutěži nesmí chybět. Tato nálepka svádí k použití adjektiv jako strnulý nebo akademický, nic však nemůže být v případě Spotlight dál od pravdy. Přiznám se, že jsem si jméno Toma McCarthyho dal do spojitosti se scenáristou a režisérem filmu Nezvaný host (2007) až následně. Což bylo asi dobře, protože Nezvaného hosta, stejně jako o tomtéž vyprávějící francouzské Nedotknutelné (2011), navzdory jejich vysokému diváckému a kritickému hodnocení nemám rád. Prostě jim tu „hřejivou lidskost“, „cestu od člověka k člověku“ a okatou metaforu o depresivní a nemocné západní civilizaci, která k ozdravění potřebuje impulsy odjinud, nějak nevěřím. Spotlight je ovšem film z úplně jiného soudku. Ze všeho nejvíc připomíná procedurální žurnalistické drama Všichni prezidentovi muži (1976), v němž dva novináři z Washington Post rozkryli politickou aféru Watergate. Také Spotlight pracuje se skutečným příběhem: v roce 2002 publikoval tým investigativních žurnalistů z Boston Globe sérii článků o zneužívání dětí katolickými kněžími v bostonské arcidiecézi. Tento počin, který byl o rok později odměněn Pulitzerovou cenou, dodal odvahu mnoha dalším podobně postiženým, aby vystoupili se svým svědectvím. Dvouhodinový snímek podrobně mapuje roční (!) pátrání, na jehož konci byla právě ona zmíněná série článků a skandál, který katolickou církev postavil do světel reflektorů v hodně nepříjemných souvislostech.

Vše začíná příchodem nového editora Martyho Barona, jehož pozornost upoutá sloupek o pedofilním knězi a tvrzení právního zástupce, že knězův nadřízený, kardinál Law, z funkce bostonského arcibiskupa o spádech duchovního věděl, ale nezasáhl. Předhodí téma šéfovi Spotlightu, Walteru Robinsonovi, který se s týmem do kauzy zakousne, aniž jeden každý tuší, jaká odhalení před nimi leží a jaké (osobní i profesní) konsekvence pro ně budou mít.

spotlight03

Povrchnějšímu divákovi může přísně procedurálně vystavěný film připadat nezáživný až nudný. Vždyť se v něm neděje nic jiného, než že si v každé scéně pouze někdo s někým povídá, případně telefonuje. Žádné schůzky s utajenými zdroji v podzemních garážích, žádné pronásledování reportérů neznámými vozy, žádné anonymní výhrůžky, či dokonce najatí atentátníci. McCarthy se vzdává i tak výživných vedlejších linií, jakými mohly být vhledy do soukromí novinářů a jejich psychologicky vypjaté rodinné vztahy hroutící se v důsledku přílišné pracovní vytíženosti (pokud takový problém v případě Mikea Rezendese existuje, je pouze naznačen). Tvůrci Spotlightu nevyrábějí dodatečné dramatizace, soustředí se na postupné kroky (rozhovory, hledání v archivech), kdy divák spolu s postavami odhaluje nejen pravdu o skutečném počtu duchovních zapletených do sexuálního obtěžování a zneužívání dětí, ale také hrůzu z poznání, jak funguje katolická církev, nejmocnější křesťanská instituce dnešního světa.

Strohým a zdánlivě divácky nevstřícným způsobem, jakým je Spotlight natočen, oslavuje každodenní práci reportérů tištěných médií, zejména těch investigativních, kteří na kauze před zveřejněním stráví měsíce. Tuto „neviditelnou“ dřinu ve společenském zájmu je možné postavit do protikladu se současnou povrchní internetovou žurnalistikou (o popularitě nejrůznějších blogerů a youtuberů nemluvě), kdy se zdá, že pisatel při přípravě článku vůbec nevstal od klávesnice. Na této (profesní) úrovni by film dokonale fungoval, i kdyby se novináři zabývali jakýmkoli jiným případem. Co mu v mých očích dodává na společenské závažnosti, je právě způsob, jakým se v této konkrétní kauze prezentovala katolická církev. O jejích aférách (včetně pederastie kněžích) už hrané filmy vznikly, ale většinou sledovaly hledisko oběti: jsem uvnitř, chci ven (viz Padlé ženy nebo The Boys of St. Vincent ). Ve Spotlightu je to přesně obráceně. Novináři se propracovávají zvnějšku dovnitř a odhalují důmyslný systém jakéhosi katolického kammaradenschaftu, kdy nejde o to problémy účinně řešit, nýbrž zamést pod koberec. Zájem o oběť, či dokonce snaha jí pomoci jsou nežádoucí, protože by znamenaly přiznání chyby…a katolická církev se už z principu nemýlí. Svou roli hraje i představa duchovní nadřazenosti provázející víru v to, že mimo katolickou církev spasení není možné. Ve filmu je tento fakt vyjádřen tím, že arcibiskup daruje Baronovi, který je Žid, katolický katechismus jako připomenutí, kdo je v Bostonu pánem. Navíc neexistuje povolanější manipulátor než je církevní autorita stavící se na místo Boha („Kněz byl pro nás jako Bůh,“ přiznávají oběti svorně novinářům), protože má možnost ovlivňovat svědomí a pracovat s pocitem viny.

spotlight02

S tím souvisí další působivá rovina filmu. Všichni reportéři z čtyřčlenného týmu jsou v průběhu rozkrývání případu konfrontováni se svými vlastními katolickými kořeny, svědomím a důvěrou v církevní instituci. Vedle náboženského tlaku přichází ke slovu i dovolávání se lokálního patriotismu. Tvůrci měli mimořádně šťastnou ruku při castingu. Herecký ansámbl Spotlightu nepatří mezi hollywoodské superstar, což filmu dává tolik potřebnou autenticitu. Nejvýraznější postavy představují na Oscara nominovaný Mark Ruffalo (workoholik s buldočí povahou Rezendes) a Michael Keaton (Robinson), herec, který sice proslul jako představitel divných chlápků, ale tady přesvědčivě a uměřeně ztvárnil člověka, kterého celá kauza zasáhla v několika citlivých bodech, přesto od ní neuhnul. Symetricky rozestavěné jsou v příběhu postavy právníků: Macleish (Billy Crudup) pracuje pro církev a má za úkol oběti umlčovat, zpočátku nepřístupný Garabedian (Stanley Tucci) se naopak stane Rezendesovým nedocenitelným pomocníkem a boj se svým svědomím svádí Sullivan (Jamey Sheridan). O tom, jaká péče byla věnována každé vedlejší postavě, svědčí například výstupy Rachel McAdamsové (Sacha Pfeifferová) s jednou z obětí (homosexuál Joe) a posléze s vypátraným úchylným knězem Paquinem. Ani v jednom případě herečka v roli novinářky (oscarová nominace) neexhibuje, ale nechává ve scénách vyniknout své kolegy.

Stanley-Tucci-Spotlight-movie

Svižné tempo filmu určuje střih (další nominace), který jednak nápaditě napojuje jednotlivé scény, jednak pracuje s paralelou. Takto jsou stříhány třeba scény, kdy Sacha a Rezendes zpovídají dvě oběti, přičemž vychází najevo, že oba muži řešili své trauma z dětství pozdější závislostí (alkohol, drogy). Naopak – paralelní střih může poukázat na protiklad: to když se Baron a Robinson nacházejí na honosném večírku katolické charity, zatímco Rezendes a Garabedian (dva národnostní outsideři) sedí společně v laciném bistru. Ve filmu neustále někdo otvírá dveře a vchází do nich, což funguje jako metafora průniku k pravdě, nejsilněji je to patrné ve scéně, kdy Robinson s Rezendesem sestupují až do tmavého sklepního archivu.

„A co jsme celou tu dobu dělali my?“ ptá se v závěru jeden z novinářů, když vyjde najevo, že zásadní informace vedoucí k rozkrytí případu měla redakce k dispozici dávno předtím, než jej nový editor (Liev Schreiber – často snímán osaměle v zadním plánu, oddělen od ostatních) postavil do centra pozornosti. Ano, zodpovědnost za dění v našem bezprostředním okolí nese každý z nás a nemusí to být zrovna zodpovědnost žurnalistická.

Spotlight

Režie: Tom McCarthy
Scénář: Josh Singer, Tom McCarthy
Kamera: Masanobu Takayanagi
Hudba: Howard Shore
Hrají: Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Liev Schreiber, John Slattery, Brian d´Arcy James, Stanley Tucci, Jamey Sheridan, Neal Huff, Billy Crudup

USA, 2015, 128 min., premiéra v ČR: 7. 4. 2016 (Falcon)

 

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 271

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru