You Are Here: (nejen) audiovizuální umění na postinternetový způsob

RECENZE – KNIHA: You Are Here: Art After the Internet (Omar Kholeif [ed.], Manchester: Cornerhouse and SPACE, 2014) – MARIE MEIXNEROVÁ –

Dá se říct, že v poslední době je publikační činnost kolem vztahu umění a internetu1 poměrně uspokojivá – viz smělý a rozhodně nekompletně subjektivní výčet publikací v úvodu mé poslední recenze, teprve nedávno uveřejněné na stránkách 25fps.

Po vydavatelském počinu britského knižního domu Black Dog Publishing Art and the Internet (ed. Phoebe Stubbs) z roku 2013 nyní upozorňuji na další významnou publikaci, která o tématice „umění a internetu“ ve střednědobém časovém horizontu vyšla. Shodou okolností byla i ona vydána ve Spojeném království.

 

Umění //

Po internetu

 

 „You Are Here: Art After the Internet je první zásadní publikace, která kriticky ohledává působení a dopady internetu na současnou uměleckou praxi.“ (Oficiální text distributora)2

Publikace je editorským dílem doktora Omara Kholeifa, poměrně mladého, přesto však stále významnějšího3 kurátora, publicisty a editora, který má na kontě již téměř dvě desítky knih a více než stovku kurátorských zářezů4 a jehož hvězda v poslední době raketově stoupá.

Renomé má Kholeif vskutku působivé, pracoval například jako kurátor FACT (Foundation for Art and Creative Technology) a londýnské White Chappel Gallery nebo spolupracovník přední britské instituce na podporu vizuálních umění SPACE, kde působil jako ředitel tzv. The White Building, londýnského centra pro umění, technologii a ekologii. Realizoval se i u Cornerhouse a HOME, je editorem kritického fóra  Ibraaz a přispěvatelem řady prestižních periodik, jako jsou The Guardian, Art Monthly, Wired, Mousse, Frieze a Artforum International… a mnoho dalších.

V současnosti je kurátorem v Museum of Contemporary Art Chicago a pedagogem na University of Chicago a kurátorsky připravuje významnou výstavu Electronic Superhighway (2016–1966), reflektující vliv počítačů a digitálních technologií na umělce (Whitechapel Gallery, 29. 1. – 15. 5. 2016). Ohledávané problematice se tedy věnuje dlouhodobě a poměrně intenzivně. Jeho zájmy se dle Kholeifových vlastních slov soustředí především na „politiku, narativ a geografii akceleracionistické globální kultury.“5

Kromě něj se na publikaci You Are Here podílela další jednadvacítka autorů ze světové teoretické a umělecké scény.

 

Inside „After“ // 

Uvnitř „Po“

 

 „Knihu vnímám jako osobní kurátorský projekt. Vystavěl jsem ji na základě mnoha překrývajících se hlasů – z nichž některé spolu navzájem komunikují, jiné odporují a komplikují existující přesvědčení nebo přístupy k umění a jeho roli po nástupu webu.“ (Omar Kholeif)6

Je nutné říct, že spíše než vyrovnanou antologií je You Are Here kompilací tematicky a stylisticky různorodých textů a obrazových reprodukcí, které se dotýkají časového období – éry –, kterou lze označit jako „postinternetovou“, a vztahu umění v tomto období a internetu.

Kholeif sám publikaci neprezentuje ani tak jako významný editorský počin, jako spíše výstup na pomezí osobního kurátorského projektu,7 uměleckého experimentu a vzájemné spolupráce autorů. Publikace je podána jako „provokace“, komentující současný stav kulturní produkce, která je založena na subjektivním svědectví umělců, kritiků a kurátorů.8 Nejde tedy o akademickou, jasně a bez výhrad strukturovanou knihu, ale o víceméně volně uspořádané svědectví insiderů, nabízející rozličné úhly pohledu na fenomén umění „po“ internetu (a slovem „rozličné“ myslím konvenující „kurátorskému“ východisku editora, které zaručuje knize potřebnou – a pro mnohé dostačující – koherenci).

Zároveň je kniha určena i „nezasvěceným“, kterým má srozumitelnost zajistit stručný slovníček základních pojmů v závěru publikace (ke kterému se později ještě dostaneme). Právě o (post)internetovém umění nic netušící lidé brouzdající kamennými knihkupectvími nebo příští generace potomků mají být knize ideálním čtenářem, který si vyžádal ono haptické médium tištěné knihy, a to navzdory jistým obavám ze zastarání („anxiety of obsolence“) a „překonanosti“ tohoto média9. Samotná diskuze na danou tématiku totiž již delší dobu s dostatečnou intenzitou probíhá na internetu, kde ji mají již „konvertovaní“ insideři příležitost sledovat a podílet se na ní.10 Přesto je zdá se tištěná kniha podstatná – nejen aby informovala a strhla čtenáře, kteří si na internet sami cestu nenajdou, ale aby předložila na rozdíl od internetu obsah, který je neměnný a trvalý, se všemi výhodami i riziky, které to přináší. Aby archivovala stav diskuze v jistém bodě v čase, a aby se stala autoritativním fyzickým objektem, který je zárukou jisté kvality nejen vizuální, ale i obsahového výběru.

 

Obsahový výběr // 

Provokace

„Četl jsem sbírku Omara Kholeifa nazvanou You Are Here: Art After the Internet. Je to ta nejdůmyslnější kniha na toto téma, kterou jsem zatím viděl.“ (Douglas Coupland, Artforum)11

Výběr zastoupených umělců a přispěvatelů vychází z Kholeifovy roční rezidence v londýnské The White Building,12 kde v roce 2013 působil jako kurátor.

Podle rozhovoru, který k publikaci poskytl on-line platformě The Creators Project, položil svým rezidentům, tvořeným digitálními – či přímo internetovými – umělci, pětici klíčových otázek, které se posléze staly, jsouce graduálně rozvíjeny, východiskem zde recenzované publikace:

• Jak mluvíme o vztahu umění a internetu z perspektivy generace, která sama sebe označila jako postinternetovou?
• Jak na internetu vyjednáváme autorství?
• Jak se změnily formální aspekty toho, jak si považujeme umění?
• Jak se díky internetu vyvinul narativ?
• A konečně, jak „mobilní“ kultura pozměnila naše vzájemné vztahy?13

V době Kholeifovy rezidence se v prostoru vystřídali fanouškům (post)internetového umění dobře známí umělci jako James Bridle, Constant Dullaart, Jamie Shovlin, Jesse Darling, Jon Rafman, Zach Blas, Sam Ashby, ad.14 Při psaní textů pro připravovanou publikaci jim dal Kholeif volnost – brzy se však ukázalo, že se ve vzniklých příspěvcích objevily rozpory a vyvstaly otázky, „které by nebylo možné racionalizovat skrze chronologické nebo historické pojetí knihy.“15 Výsledný formát antologie byl proto přímo formován těmito rozpory. Sesbírané úvahy, kontroverzní výkřiky a svědectví, obrazový materiál a další literární útvary editor symetricky uspořádal do tří sekcí: Eseje, Provokace a Projekty.

„Eseje“ jsou podle Kholeifa16 texty spíše kontextově orientované a poskytují vhled např. do historie umění a internetu, otázek, jak lze definovat umění „po“ internetu a pojmy jako post-internet nebo internet a řeší, jak internet ovlivňuje strukturu lidských společenství, politické nebo sociální otázky nebo spotřební kulturu. „Provokace“ jsou naopak kritičtější a polemické, většinou vyjadřují frustrace nad současným statem quo nebo akcentují osobní zkušenost. Dělící čára mezi nimi však není zcela jasná, spíše než o obsahové dělení jde o dělení stylové (i když jde o zjevný klíč, na základě kterého byly texty rozvrženy do tří rozsahově symetrických sekcí, jednoznačnost tohoto rozseknutí není zase tolik jednoznačná – často jsou tóny textů a reflexe osobních postojů srovnatelné a drtivá většina textů by mohla velmi snadno spadnout do obou kategorií, popřípadě do kategorie Projekty. Ve výsledku to kupodivu dopadá tak, že texty v sekcích se proplétají a velmi zajímavě spolu komunikují.)

Konečně „Projekty“ se zaměřují na prezentaci vybraných uměleckých projektů. Zatímco o konkrétních autorech nebo projektech se hovoří i jinde v publikaci (např. James Bridle a jeho Nová estetika, filmy Ryana Trecatina nebo díla Zacha Blase), v části nazvané „Projekty“ jsou přetištěny přímo dokumentace prací nebo text, který má charakter uměleckého projektu. Tato sekce je nejproblematičtější, neboť právě outsiderům (a čtenáři v roce 2052) je sama o sobě nejméně srozumitelná, a je navíc poměrně nevyrovnaná. Některé projekty doprovází krátký úvod, u jiných není bez série googlení jasná jejich podstata a dokumentace je tak nesrozumitelná (u řady prací není z publikace zjevné ani médium).

(Ještě tedy že nejsme internetoví negramotové, kteří na knihu náhodou narazili v zaprášeném knihkupectví, nebo ji nečteme až za pětatřicet let, kdy již nemusí být vůbec možné kýžené údaje dohledat na internetu, pakliže vůbec bude internet ještě existovat, napadá nás.)

Jon Rafman: Kool-Aid Man in Secod Life – Tour Promo 2009

 

Negativní stránky // 

Bad, bad book

 

„Dovedu si představit, že na tohle téma do pěti let vznikne tucet knih.“ (Omar Kholeif)17

Pokud se tedy nyní pozvolna dostáváme k  rysům publikace, které lze vnímat jako negativa, pak by to byla zcela jistě absence jmenného či obsahového rejstříku. Naopak již dříve zmiňovaný a na první pohled užitečný slovníček pro „nezasvěcené“ zarazí nekonzistentností nabízených definic, navíc často převzatých z Wikipedie, nebo se neshodujících s významem, v jakém je slovo užito v samotné knize (např. „hack“). V mnohém je tak problematický a vlastně kontraproduktivní.

Jistou nejednotnost však lze vytknout v podstatě celé publikaci. Některé texty jsou opatřeny předmluvou, jiné ne. Biografie autorů se velmi různí a rozsahově se rozpínají od dvou řádků až do půl strany. Volnost, kterou Kholeif velkoryse poskytl svým přispěvatelům při psaní textů, se projevila také v respektování jejich vlastních pravopisných rozhodnutí, v zachování pravopisných rozhodnutí v citacích ad. Publikace se tak nesnaží o sjednocení, se kterým v této oblasti bojuje každý editor (zejména způsoby, jak psát slova jako post internet jsou v angličtině velmi různorodé, a zdánlivě banální rozhodnutí, zda psát internet a další slova s velkým nebo s malým počátečním písmenem může mít ve skutečnosti povahu zásadního statementu)18. Ač jde rozhodně o obdivuhodný nápad, v tištěné publikaci, která má určitým způsobem udávat úzus, to působí podezřele. Především proto, že nelze spoléhat na jazykovou kompetenci autorů (jistě nejsou vystudovanými anglisty) nebo na záměrnost (nebo automatičnost) využívání určitých jazykových jevů. Právě editor zaručí, že je jasné, zda slova, které používá v rámci jediné publikace více umělců, pro ně znamenají také stejné věci (popř. na tyto rozdíly poukáže v editorské poznámce či komentáři), a nedojde tak k podobnému nedorozumění, jakému čelil například James Bridle při zavedení termínu Nová estetika (New Aesthetics).19 To se však v You Are Here nestalo.  Respektování může být krokem obdivuhodným a odvážným, ale také alibistickým nebo pohodlným, a rozhodně neobstojí v bitvě tištěné publikace s časem.

Bitvu s časem svedla také kniha jako fyzický objekt – zatímco po necelých dvou letech po uvedení na trh si plně uchovala svoji funkčnost (šitá vazba a papír s vysokou gramáží statečně odolávají zubu času), svižně bílý lakovaný paperbackový obal již tak úspěšný nebyl. Po delším používání ztratila kniha mnoho ze svých estetických kvalit (přitom estetická krása knihy jako objektu může být dnes jedním z důvodů, proč sáhnout po tištěné knize o něčem, co svým diskurzivním životem čile tepe na internetu).

Rozhovor s Omarem Kholeifem na GLOBAL ART FORUM 9
Day 0 – Art After the Internet

 

Shrnutí // 

Stay for nothing, fall for everything

 

Knížka You Are Here: Art Afte the Internet se navzdory očekávání mnohých primárně nesnaží o definici nebo nesbírá rozličné definice „umění po internetu“, tedy umění postinternetového nebo post-postinternetového či jakéhokoli jiného obdobně vítecomyslím pojmenovaného, i když řešení otázky, co je internet20 nebo post-internet se nevyhne.21 (Ostatně… post internet má dnes řadu definicí, ale žádnou obecně uznávanou.)

You Are Here se prostě se samozřejmostí a lehkostí vyjadřuje o nejsoučasnějším umění bez nutnosti jej kategoricky škatulkovat; vychází však přitom z jasných východisek, daných vztahem umění a internetu a úvahami umělců a autorů, kteří tento vztah nějak řeší ve svých pracích.

„Antologie má daleko k tomu, aby se sebeprezentovala jako důležitá knížka, ke které budou všichni odkazovat. Místo toho zpochybňuje vlastní přístup a definice (včetně sporného termínu „post-internet“), a staví se jako otevřená, neustále se vyvíjející oblast.“ (Aurelio Cianciotta, Neural)22

Britské uskupení esejí, provokací a projektů může být možná „naivní, ovšem osvobozené od nechtěné nostalgie“, jak podotýká Aurelio Cianciotta ve své recenzi pro Neural, ale dodejme, že rozhodně upřímné. Osvobození od svazujícího akademismu, které uznávaný kurátor nabízí v publikaci na vážné téma, však není tak úspěšné jako v posledně recenzované knize.

Autorka je editorkou publikace #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace. Pastiche Filmz, Olomouc: 2014.

 

You Are Here: Art After the Internet

Umělci: James Richards, Jamie Shovlin, Jeremy Bailey, Jon Rafman
Autoři: Basak Senova, Basel Abbas and Ruanne Abou-Rahme, Brad Troemel, Brian Droitcour, Constant Dullaart, Ed Halter, Erika Balsom, Gene McHugh, James Bridle, James Richards, Jennifer Chan, Jeremy Bailey, Jesse Darling, Lucia Pietroiusti, Michael Connor, Model Court, Omar Kholeif, Sam Ashby, Sophia Al-Maria, Stephanie Bailey, Tyler Coburn, Zach Blas
Editor: Omar Kholeif
272 stran, paperback
70 barevných ilustrací
23,2 × 16,8 cm
Datum vydání: 14. dubna 2014
Jazyk: anglicky
ISBN 9780956957177

 

You Are Here: Art After the Internet lze nejsnadněji zakoupit přímo skrze webové stránky distributora a spolunakladatele publikace Cornerhouse či Amazon.

 

Panelová diskuze ICA Londýn, 18. června 2014. Chair: Omar Kholeif. Účastníci: Erika Balsom, Jesse Darling, Steven Cairns a Lucia Pietroiusti, intervence Jeremy Bailey. Bližší info.

Zdroje:

“Omar Kholeif on how the internet transformed art.” Apollo Magazine [on-line], 13. 1. 2016 [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.apollo-magazine.com/omar-kholeif-on-how-the-internet-transformed-art/#.VpYvZaQ0n_8.twitter>.

“We release major publication exploring art after the internet”. HOME NEWS, HOME [on-line], 14. 4. 2014. [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://homemcr.org/article/cornerhouse-and-space-release-major-publication-exploring-art-after-the-internet/>.

„Omar Kholeif“ Wikipedia. The Free Encyclopedia. [on-line] 12. 11. 2015, [cit. 19-1-2016]. Dostupné z WWW: <https://en.wikipedia.org/wiki/Omar_Kholeif#cite_note-9>.

„The Internet’s Influence on Art“. BBC Radio 5 live podcast – Outriders. 22. 4. 2014. Dostupné z WWW: <http://downloads.bbc.co.uk/podcasts/fivelive/pods/pods_20140422-0335b.mp3>, čerpáno 16. 1. 2016.

„You Are Here“. Cornerhouse Publications, [on-line] nedatováno, [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.cornerhousepublications.org/publications/you-are-here-art-after-the-internet/>.

KHOLEIF, Omar. „About“. Omar Kholeif, [on-line] nedatováno, [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.everythingok.co.uk/about/>.

Kholeif, Omar. You Are Here—Art After the Internet. Manchester: Cornerhouse & SPACE, 2014.

Omar Kholeif – webové stránky. www.everythingok.co.uk [on-line]. [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.everythingok.co.uk/>.

Další recenze:

CIANCIOTTA, Aurelio. “(edited by) Omar Kholeif – You are Here: Art After the Internet”. neural. Critical digital culture and media arts – since 1993. [on-line], 23. 3. 2015. [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://neural.it/2015/03/edited-by-omar-kholeif-you-are-here-art-after-the-internet/>.

MUTLU, Rasit. „Book Review: You Are Here: Art After the Internet“.Journal of Curatorial Studies 4(2). DOI: 10.1386/jcs.4.2.341_5. Dostupné též z WWW: <https://www.academia.edu/14898581/Book_Review_You_Are_Here_Art_After_the_Internet>, čerpáno 16. 1. 2016.

SAYEJ, Nadja. “New Boook Digs Into What Art Will Look Like After The Internet.” Blog. The Creators Project. [on-line] 3. 1. 2014 [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://thecreatorsproject.vice.com/blog/new-book-digs-into-what-art-will-look-like-after-the-internet>.

SWIFT, T. „You Are Here: Art After the Internet Reviewed.“ AQNB [on-line], 7. 5. 2014 [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.aqnb.com/2014/05/07/you-are-here-art-after-the-internet-reviewed/>.

WILKES, Rob. “Art Reboot. Just look at the twisted effect the internet is having on today’ artists…”. We Heart [on-line], 25. 4. 2014. [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.we-heart.com/2014/04/25/you-are-here-art-after-the-internet-omar-kholeif/>.

Doporučujeme:

„You Are Here: Art After the Internet – Panel Discussion and Q&A – 18 June 2014.“ ICA, [on-line]. 18. 6. 2014, [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <https://www.ica.org.uk/audio/you-are-here-art-after-internet-panel-discussion-and-qa-18-june-2014>.

KHOLEIF, Omar. “The Internet Isn’t Just a Space for Art”. Huffpost Tech United Kingdom. [on-line], 10. 7. 2014. [cit. 16-1-2016]. Dostupné z WWW: <http://www.huffingtonpost.co.uk/omar-kholeif/online-art_b_5572587.html>.

 

Výstava Electronic Superhighway (2016–1966) trvá ve Whitechappel Gallery v Londýně od 29. ledna do 15. května 2016.

Jeremy Bailey: Important Portrait of The Artist’s Wife (2013)
C-Print, 11″x17″. (c) Jeremy Bailey