Kdo odemkne černé dveře?

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 04. května 2016 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Zámek a klíč 5: Časohrátky, Zámek a klíč 6: Alfa a omega (Joe Hill, Gabriel Rodriguez) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Pamatujete si na to ještě? Na konci prvního dílu (Vítejte v Lovecraftu) byla dvojka série Zámek a klíč avizována pod názvem Hrátky s hlavou, nakonec však vyšla jako Hlavohrátky. Na konci čtvrtého dílu (Klíče království) byla pětka avizována jako Hodinové strojky, jenže vyšla s podtitulem Časohrátky. Nevadí, rozhoduje to, co se dostane na titulní stranu. Ale přejmenovat v průběhu série jednu z hlavních postav z Kulišáka na Fintu, to už je zvláštní. Nic na tom nemění ani snaha o vysvětlení na webu Comics Centra, běžný čtenář není povinen jej sledovat a pak žasne. Už v recenzi úvodního dílu jsem naznačil, že snaha Jana Kantůrka překládat jména (zejména Zámkovi) je trochu křečovitá, ale to jsem vůbec netušil, jakou paseku v překladu následně udělá přezdívka Dodge. Ta se objevuje nejen v bublinách, ale ve třetím dílu také přímo v nápisu nasprejovaném na skále („Kulišák“), takže se tam v pátém dílu jako kouzlem změní („Finta“), ale koneckonců – jsme v mysteriózním thrilleru a je zřejmé, že překlad série byl také docela napínák.

Výše popsané problémy však nemohou zakrýt jedno. V edici Na přání se podařilo prostřednictvím předprodeje dotáhnout do zdárného konce vydávání komiksové série, která se minimálně jednou octla na prahu klinické smrti. Což je dobré vysvědčení pro Comics Centrum (uvedení Zámku a klíče na trh, nikoli ono skoro-zastavení) i pro čtenáře (po počátečním váhání nenechali toto dílo spisovatele Joe Hilla a výtvarníka Gabriela Rodrigueze padnout). Zbývají otázky: Podařilo se autorům dostát očekáváním, která čtenáři do jejich příběhu vkládali? Nenechali nějakou vyprávěcí linii nedořečenou? Je finále dostatečně působivé?

Časohrátky jsou knihou vysvětlovací. Čtenář musel nějakým způsobem nahlédnout do minulosti, jejíž střípky Hill rozesel už v předchozích dílech, a složit si obrázek o původu a tajemství magických klíčů, které malý Bóďa Zámek nacházel po celém domě. Bylo jasné, že se tak stane za pomoci dalšího klíče, díky němuž se Tyler a Kinsey stanou neviditelnými svědky událostí z roku 1775 (v jeskyních pod Klíčovem se skrývá nejen americká domobrana, ale také černé dveře do jiné dimenze) a 1988. To je rok, v němž skupina středoškolských Strážců klíčů pod vedením Rendella Zámka černé dveře otevřela. Dokonalý smysl tím pádem získávají úryvky z deníků, které se částečně poprvé objevily už v Hlavohrátkách. Jediná potíž tkví v tom, že ty z poloviny 19. století (Harald Zámek) jsou kvůli velikosti a zvolenému fontu hůře čitelné, ty závěrečné (1942) jsou pak rovnou v němčině a bez překladu.

Velké finále Alfa a omega mění žánr thrilleru definitivně na horor. Joe Hill nejprve vysekne poklonu svému tatíkovi, spisovateli Stephenu Kingovi, když nechá dva kamarády inscenovat na maturitním plese slavnou scénu s prasečí krví z Carrie, načež na Klíčově a zejména v jeskyních pod ním rozjede scény vpravdě apokalyptické. A protože Finta na konci čtvrtého dílu ukradl Bóďovi tělo, připomíná závěr Zámku a klíče třeba slavné horory Vymítač ďábla (1973) nebo Přichází Satan! (1976), v nichž zlo také působilo skrze malé děti (o vulgárním slovníku nemluvě). K vypravěčově cti budiž přičteno, že téměř do poslední stránky není zcela zřejmé, která z postav přežije. Ačkoli se vyjeví, že Fintovy snahy neměly vést k ničemu menšímu, než je ovládnutí světa a změna jeho řádu, zůstal Zámek a klíč soustředěn především na téma rodiny a vazeb mezi jednotlivými členy. Psychologicky věrohodná a propracovaná je i vrstva milostného života středoškoláků, ať už ve flashbacku z roku 1988 nebo v současnosti. Stojí za to zopakovat, že v žánrovém rámci Hill pracuje i s dalšími motivy, jako je rasismus, homofobie, alkoholismus, mentální postižení, těžká životní ztráta, pocit viny či (ne)schopnost odpustit nejen druhým, ale také sám sobě.

V posledním díle se překonává i Rodriguez, když ke svým fintám popsaným v předchozích recenzích přidává širokoúhlé panely roztažené přes dvě stránky a posedlost detailem. Vyplatí se pečlivě prohlížet, protože přijdete na to, že se v kresbě často nenápadně anticipuje následující děj. Brutalita, kontrastující s tím, že hrdinové ještě nejsou plnoletí (někteří ani zdaleka), se v sérii vyskytuje od začátku, nedá se tedy říct, že by v tomto ohledu vyvrcholení nějak zvlášť přitlačilo na pilu. I když nadužívání tohoto slova nemám rád, spolupráci Hilla s Rodriguezem na Zámku a klíči lze nazvat kongeniální a je chvályhodné, že v sérii nikdo výtvarně „nehostoval“.

Někdo věří důchodovým pilířům a spoření, někdo investuje do nemovitostí, jiný do uměleckých děl. Jestli jsem si něčím jistý, pak tím, že hodnota této „limitované“ komiksové série poroste. Zámek a klíč může přinést svému majiteli nejen potěšení, napětí a těm labilnějším i „zimomriavky“, ale časem (při případném prodeji) také příjemný finanční bonus. Jsou to prostě dobře uložené peníze.