Art Film Fest 2017: Artové filmy pod drobnohledem

Ze Západu co chvíli přilétne studie o nepoměru prostoru, který v současných hollywoodských filmech dostávají ženské protagonistky v porovnání s mužskými. V Evropě (ale i jinde ve světě) to ovšem asi tak zlé není, jak to vypadá podle programu Art Film Festu, který zítra začíná v Košicích. Stačí byť jen letmý pohled na dvě sekce, které jsou pilířem programu: Be2Can Starter a Evropské zákoutí.

Be2Can Starter je pro spoustu cinefilů pravděpodobně první bodem, který v programu zvědavě prozkoumají. Loňská programová novinka totiž v předpremiéře uvádí tituly, které jsou sbírkou oceňovaných děl z Berlína, Benátek a Cannes a které do distribuce zakoupila společnost Film Europe a na podzim je kolektivně uvede na přehlídce Be2Can. Pozoruhodnou festivalovou úrodu taktéž přinese i Evropské zákoutí. Tak se na to podívejme:

Transgender servírka bojující za svá práva a důstojnost je v režii Sebastiána Lelia Fantastická žena (Una mujer fantástica), jíž charisma a výrazný hlas propůjčila chilská trans herečka a zpěvačka Daniela Vega. Cenou za nejlepší scénář a cenou ekumenické poroty z Berlinale oceněný film pojednává o krutosti diskriminace a ponižování, přičemž prý v sobě nezapře dotek děl Alfreda Hitchcocka a Pedra Almodóvara.

Ponižování a útlaku ze strany okolí statečně čelí i venkovanka z Ruska s tváří Vasiliny Makovtsevy, kterou do svého filmu Krotká (Korotkaja) obsadil Sergej Loznitsa, v Evropě známý zejména díky dokumentu Majdan (2014) o revolučních událostech na kyjevském náměstí koncem roku 2013.

O síle ženskosti vypovídá i příběh o vzdoru hrdinky z „epické westernové fresky z příšerného divokého západu“, kterou pod názvem Brimstone natočil Nizozemec Martin Koolhoven, jenž mj. vsadil na herecké umění Dakoty Fanning. Další významnou herečkou v pořadí je Isabelle Huppert, jež byla nominovaná na Oscara za roli společensky vysoce postavené, znásilněné ženy v hojně diskutovaném a po celém světe oceňovaném filmu Elle od kontroverzního klasika evropské kinematografie Paula Verhoevena.

Polský divácký hit Umění milovat (Sztuka kochania) režisérky Marie Sadowske je sondou do života Michaliny Wisłocke (herečka Magdalena Boczarska), gynekoložky, sexuoložky a pionýrky sexuální osvěty a vzdělávání v Polsku 70. let minulého století. Jak se píše v anotaci filmu, její kniha Praktický průvodce manželskou blažeností vyšla v roce 1978 a v komunistickém a katolicky orientovaném Polsku vyvolala silné kontroverzní ohlasy. Příběh přesahuje tři dekády, během kterých Wisłocka svádí těžký boj se společenskými konvencemi a dogmaty a zároveň žije svůj turbulentní osobní život.

Odraz společenského nastavení na Filipínách (propastné rozdíly mezi chudými a bohatými) se skrze příběh jednotlivce-ženy (Charo Santos-Concio) promítá ve vítězném filmu z Benátek Ta, která odešla (Ang babaeng humayo) filipínského krále několikahodinových artových eposů Lava Diaze.

Ženu stiženou duševní nemocí sleduje film Ana, moje láska (Ana, mon amour) rumunského režiséra Călina Petera Netzera, který si slávu užil v roce 2013, když v Berlíně získal Zlatého medvěda za Pozici dítěte (Poziția copilului) pojednávající o ochranitelském vztahu matky a jejího syna, který se dostal do závažných problémů. I Netzerův nový film zachycuje rodinné pouto, tentokrát manželské, neboť v Anině boji s pošramocenou psychikou má své místo i její životní partner. Snímek předkládá „komplexní obraz manželství“, přičemž na pozadí reflektuje tabu rumunské společnosti.

Krizovou situaci manželského páru ukazuje i Andrej Zvjagincev v příznačně nazvaném snímku Bez lásky (Neljubov). Cenou poroty v Cannes ověnčené dílo pojednává o rozvádějícím se páru, který spojí pátrání po zmizelém synovi. Odlišný, romantický pohled na partnerství se odráží v novince další z režijních stálic evropského filmu, Emira Kusturici. On sám se v magicko-realistickém dramatu Na mléčné dráze (Na mliječnom putu) herecky uchopil hlavní mužské postavy, vedle níž silně vládne ženská hvězda Monicca Bellucci.

Excentrickou love story s prvky černého humoru O těle a duši (Teströl és lélekröl) natočila Maďarka Ildikó Enyedi, která se k režii celovečerního filmu vrátila po dlouhé osmnáctileté pauze. S vizuálně výrazně stylizovaným počinem (symbolicky užívané barvy, přesné geometrické kompozice), v němž brutalita střídá lyrické momenty, Enyedi letos vyhrála hlavní soutěž na Berlinale.

Milostnou romancí s prvky thrilleru a špionážního dramatu jsou Ismaelovy přízraky (Les fantômes d’Ismaël) od Arnauda Desplechina, které jsou sondou do života filmového režiséra. Další umělec, úspěšný spisovatel a držitel Nobelovy ceny, je protagonistou Váženého občana (El ciudadano ilustre) režisérské dvojice z Argentiny Mariana Cohna a Gastóna Duprata.

Témata z historie Evropy 20. století otevírají filmy Ráj (Ray) Andreje Končalovského, 1945 (1945) Ference Töröka a Frantz (Frantz) Françoise Ozona. Cenou za režii v Benátkách, nominací na Oscara v sekci cizojazyčných a v Rusku nejlepším filmem roku oceněný Ráj ukazuje druhou světovou válkou zasažené osudy tří protagonistů. Dva muži, jež přežili holokaust a nyní se vrací na maďarskou vesnici, kde jsou konfrontováni s místními obyvateli, stojí v centru jmenovaného maďarského filmu 1945. Frantz je naopak situován do období po po první světové válce v Německu, kde se dívka truchlící nad hrobem padlého snoubence potkává s francouzským vojákem. Za hlavní ženskou úlohu získala Němka Paula Beer benátskou Cenu Marcella Mastroianniho.

Oddechové momenty nabídnou filmy jako situační komedie o mentalitě maloměšťáků Dva výherní losy (Douã lozuri) Rumuna Paula Negoescua nebo černá komedie Zabijáci z maloměsta (Dræberne fra Nibe), v níž Ole Bornedal předkládá absurdní příběh dvou dělníků, kteří si najmou ruského zabijáka, aby odstranil jejich ženy. Specifický severský humor je standardem Akiho Kaurismäkiho, který bude k požitku v tragikomedii Druhá strana naděje (Toivon tuolla puolen), druhém dílu jeho plánované trilogie o utečencích, za nějž si slavný Fin u berlínské poroty vydobyl uznání za nejlepší režii.

Odlehčením bude i Král Belgičanů (King of the Belgians) belgické režisérské dvojice Jessicy Woodworth a Petera Brosense (recenzovali jsme jej zde) a bláznivá komedie plná gagů klanící se odkazu Chaplina a Tatiho Ztracená v Paříži (Paris pieds nus) jiného režijního páru Dominiqua Abela a Fiony Gordon.

Nezařaditelným specifikem je hlubokými myšlenkami a transcendentálními momenty protkaná filmová esej o lidské existenci Cesta času (Voyage of Time: Lifes Journey) v režii vizionáře Terrence Malicka. Od něj bude (v sekci Okolo světa) v programu uveden ještě jeden film, který potěší oko spíše „komerčněji“ zaměřeného publika – mnohými očekávané (malickovsky experimentální) romantické hudební drama Song to Song, v němž se sejdou dva herecké idoly současnosti Ryan Gossling a Michael Fassbender.

V programu je toho mnohem víc – třeba již zavedené sekce American Indies, Přísliby z východu, Láska & anarchie, zmiňovaná Okolo světa (k vidění zde budou nové filmy Kim Ki-duka, Pabla Larraína či Amata Escalanteho), Noční přehlídka (tak jako loni uvede např. další novinku Bena Wheatlyho), výběr kritiků z Variety a v neposlední řadě samozřejmě Mezinárodní soutěže krátkometrážních a celovečerních filmů, kde se mj. představí česko-slovenská Špína Terezy Nvotové. Slovenské filmy budou uváděny v sekci Slovenská sezóna, Zlatá kamera, přičemž speciálem letos bude retrospektiva Petera Kerekese. Milovníky starých filmů pak jistě potěší výběr prezidenta Milana Lasicy čítající klasiky jako Africká královna, Casablanca, Moderní doba, Sunset Blvd. a Velkou iluzi.

Kompletní program 25. ročníku Art Film Festu najdete zde.