Zde se nacházíte: 25fps » TV » Hannibal Lecter: Symbol rozpadu civilizace

Hannibal Lecter: Symbol rozpadu civilizace

Hannibal Lecter: Symbol rozpadu civilizace

TV – TÉMA: MRÁZ PO ZÁDECH – Hannibal (2013–2015) – KLÁRA FEIKUSOVÁ –

Málokterá záporná fikční postava je tak notoricky známá jako Hannibal Lecter. To, že se jedná o kanibalistického vraha, který býval uznávaným psychiatrem, ví i lidé, kteří nikdy nečetli knihy Thomase Harrise, ani neviděli žádnou z filmových či televizních adaptací. V čem tkví fascinace touto jednoznačně antagonistickou postavou, je vskutku komplexní otázka. Konstrukce postavy Lectera je obzvlášť působivá a enigmatická v seriálovém zpracování Hannibal (2013–2015), jež vytvořil Bryan Fuller a které vysílala stanice NBC. V minulosti jsem se tomuto seriálu věnovala zde na 25fps již několikrát, stejně jako jsem se jím zabývala ve své bakalářské práci Revize teorie vizuální slasti Laury Mulvey v seriálu Hannibal a analýza jejích možností z feministického hlediska. Tento článek je úryvkem z kapitoly věnované přímo postavě Lectera. Vybrané pasáže se zabývají Lecterovou konstrukcí coby monstra, kde vycházím z prací Barbary Creed a Nöela Carrolla.

Hannibal Lecter coby titulní postava představuje po Willu Grahamovi, který je vypravěčem příběhu, tu nejdůležitější postavu. Je hybatelem děje, jenž se začne odvíjet po jejich setkání. Lecter se stane Grahamovým terapeutem a zároveň začne experimentovat s jeho životem tím, že s ním psychicky manipuluje1 a zatají mu, že je fyzicky nemocný. Lecter manipuluje se všemi postavami ve svém okolí. Zaprvé se snaží skrýt, že je kanibalistický vrah (pojmenovaný policií Chesapeake Ripper) a zadruhé doslova experimentuje s lidskými životy. Lecter je schopen pomoci a následně uškodit stejným osobám, ať už stojí na straně zákona (např. Graham, Bloom, Beverly Katz) nebo mimo něj (vrazi jako Garret Jacob Hobbs, Francis Dolarhyde aj.). Odhadnout jeho motivy není snadné, mnohdy se zdá, že ani žádný motiv nemá, kromě toho, aby vyvolal chaos a následně se zájmem sledoval, jak se situace vyvine. Lecter se chová jako bůh, který je nadřazený jiným lidským bytostem.2 Je extrémně nepředvídatelný. Ubližuje i lidem, k nimž chová náklonnost, jako jsou Graham a Abigail Hobbs.

(Photo by: Sophie Giraud/NBC)

Lecterova role antagonisty je posílena tím, že představuje monstrum. Jako monstrum bývají definovány především nadpřirozené bytosti (upír, vlkodlak, démon aj.), přesto existují hororoví antagonisté, kteří jsou definitivně lidé, ale většinou bývají psychicky či morálně nenormativní (šílený vědec, psychopat). Podle Nöela Carrolla monstrum „znamená jakoukoli bytost, která podle současných vědeckých poznatků nyní neexistuje“.3 Monstrum musí mít dvě zásadní vlastnosti, aby vzbuzovalo kombinaci emocí, kterou nazývá „art-horror“ – musí být nebezpečné a nečisté.4 Carroll uznává, že existují monstra, která patří do našeho světa (ať už jde o lidi nebo zvířata), nicméně ve fikčním světě jsou prezentována jako nějakým způsobem nadpřirozená. Lidé mají nadmíru vyvinuté smysly nebo mají schopnosti, které jim dovolují získat výhodu nad jinými lidmi (jsou rychlejší, zdatnější, oplývají znalostí neznámého terénu apod.). Zvířata se chovají jako nesmírně inteligentní a strategické entity.5 Creed popisuje podobné vlastnosti při rozboru postavy (historické i fikční) Jacka Rozparovače, který většinu svých vražd provedl ve veřejných prostorech, a přesto nebyl nikdy chycen. Dokázal také v omezeném časovém úseku a bez osvětlení precizně vyjmout orgány svých obětí. Díky tomu působil, a často tak je reprezentován v adaptacích, jako člověk s nadpřirozenými schopnostmi.6 Pokud je monstrem člověk, musí působit nelidsky (a to nejen kvůli násilnému chování).

Lecter je prezentován jako nesmírně inteligentní a schopný člověk. Vyzná se v psychologii, v chirurgii, zná cizí jazyky, je také fyzicky silný a zdatný (jak je ukázáno na scénách zápasů s jinými fyzicky zdatnými postavami). Navíc umí kreslit, vyzná se v klasických uměních a mistrovsky vaří. Už množství těchto talentů a znalostí jej staví nad jiné postavy. Navíc má Lecter nepřirozeně vyvinutý čich, díky němuž dokáže poznat, je-li někdo vážně nemocný. Představuje tedy jaksi nadpřirozeného člověka, aniž by skutečně nadpřirozeným byl. Není také pochyb, že je nebezpečný; zvláště proto, že nemá žádná morální pravidla, kterými by se řídil. Co se týče nečistoty, Lecter rozhodně není odpudivý. Fyzicky je přitažlivý, navíc je vždy elegantně oblečen a učesán a také jeho gestikulace a pohyb těla jsou ladné a kultivované. Podle Carrolla ne vždy nutně musí monstrum být na pohled ohavné, nicméně jeho jednání jej s nečistotou spojuje.7 V tomto případě je to kanibalismus. Nicméně ve fikčním světě je i tento aspekt značně komplikován, protože ačkoli je často explicitně ukázáno, jak Lecter vaří lidské orgány a končetiny, proces jejich zpracování a zvláště pak konečný výsledek, prezentovaný na luxusním porcelánu a naaranžovaný jako umělecké dílo (Lecter navíc někdy zdobí pokrmy květinami, ovocem apod.), působí líbivě a lákavě. Jde o jednu z mnoha ambivalencí, jež v Hannibalovi záměrně vznikají.

(Photo by: Brooke Palmer/NBC)

 

Co se týče mužských monster, podle Barbary Creed představují rozvrat společenského (a zvláště patriarchálního) systému a symbolického řádu.8Pravá maskulinita ztělesňuje falickou moc a prosazuje maskulinní vlastnosti jako síla, racionalita, převaha a ovládání. Už jen svou existencí mužské monstrum ukazuje skutečnost, že maskulinita, definovaná symbolickým uspořádáním, je křehký koncept, který je málokdy, pokud vůbec, naplněn.“9 Mužská monstra často bývají sympatická, buď protože jsou oběťmi okolností (vlkodlak, Frankensteinovo monstrum), nebo protože jejich vzhled je atraktivní a chování kultivované (Drákula, Hannibal Lecter). To souvisí s tím, že tato monstra stojí na pomezí civilizace a přírody.10 Lecter v Hannibalovi je sympatickým monstrem. Jeho minulost je jen velmi stručně nastíněna, odtud tedy sympatie k této postavě nepramení. Je schopen lásky (romantické vůči Grahamovi, rodičovské vůči Abigail), ale jedná podle vlastních představ a ne společenských norem, tudíž je nepředvídatelný. Přestože je antagonista a monstrum, není nesympatický. Tato ambivalence vyplývá z toho – jak jsem již popsala – že Lecter má množství vlastností, které jsou v naší kultuře ceněny. Oplývá mnoha obdivuhodnými talenty a působí vždy elegantně. Je atraktivní fyzicky i psychicky. Lecter je tedy zobrazen jako krutý vrah, ale zároveň jako člověk, který miluje umění a je svým způsobem velmi citlivý (nesnáší neslušné chování, vulgarismy a násilí na zvířatech) a také si vytváří vztahy s jinými postavami.

Lecter podobně jako postava Jacka Rozparovače zosobňuje rozvrat společnosti. Tím, že představuje obdivuhodného člena společnosti (vzdělaný, bohatý, kultivovaný, příslušící k vyšší střední třídě) a zároveň kanibalistického vraha, převrací společenský řád. Lecter, stejně jako Jack Rozparovač „necítí žádná omezení zavedená civilizací“.11 To jej činí tak děsivým a ambivalentním, protože zosobňuje zároveň to nejlepší a nejhorší z civilizovaného světa.

Lecterova postava je tedy ztělesněním ambivalence; vyvolává obdiv, strach a opovržení zároveň (vůči jeho činům, ne jeho zjevu). Z toho důvodu je nemožné se s Lecterem identifikovat, ačkoli v rámci děje jedná jako všemohoucí subjekt. Nejenže má zcela pod kontrolou svoje činy (kromě druhé části třetí sezóny, kdy je ve vězení, ale i tehdy zdařile manipuluje se svým okolím), ale kontroluje také životy ostatních. Je jasně aktivní postavou. Kdykoli se dostane do konfrontace s někým jiným, přemůže jej; pouze výjimečně potřebuje pomoc někoho jiného (s02e05, s03e07). Jiní vrazi jej vnímají jako nadřazeného a často o jeho pozici usilují.12 Vzniká tak jakási rivalita o jeho pozici „alfa“ vraha. Lecter však tyto vrahy vždy zneškodní. Jeho status aktivní postavy tedy bývá někdy narušen, vždy však získá zpět svou nadvládu. Kromě toho, že tedy Lecter představuje subjekt, také má množství záviděníhodných vlastností. Představuje profesně úspěšného, talentovaného, inteligentního a atraktivního bílého muže, s nímž by se jistě řada diváků ráda ztotožnila. Jenže Lecter je kanibalistický vrah bez jasně vymezených zásad, tudíž je identifikace nemožná. Tím vzniká narušení principu narcistické identifikace. Lecter komplikuje mužský pohled, protože nejen že je nemožné se dívat skrz jeho pohled, je nemožné s ním chtít sdílet pohled. Trojí pohled, kombinující pohled kamery, postavy a diváka, je takto dekonstruován. Divák ztrácí prostředníka, skrz nějž by prožíval vizuální slast. Nemůže se distancovat od obrazu a uvědomuje si svou vlastní pozici, což je jedním požadavků, který Mulvey vznesla pro narušení fascinace.13

Lecter není jednoduše zápornou postavou. Naopak vyvolává v divákovi množství často protichůdných emocí, díky čemuž zůstává předmětem fascinace nehledě na to, kolika zločinů se dopustí. Coby fyzicky i intelektuálně atraktivní muž vyvolává v publiku touhu se mu přiblížit, zároveň jeho status kanibalistického vraha vytváří distanc. Skutečně představuje to nejlepší a nejhorší z naší kultury. A právě proto je tak děsivý – protože pokud nelze věřit ani distingovanému psychiatrovi v drahém obleku, který dokáže citovat Dante Alighieriho v originále, tak komu ano?

FEIKUSOVÁ, Klára. Revize teorie vizuální slasti v seriálu Hannibal a analýza jejích možností z feministického hlediska. Bakalářská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc, 2017, s. 36-39.

Hannibal

Tvůrce: Bryan Fuller
Scénář: Bryan Fuller, Thomas Harris
Hudba: Brian Reitzell
Kamera: James Hawkinson, Karim Hussain
Hrají: Hugh Dancy (Will Graham), Mads Mikkelsen (Dr. Hannibal Lecter), Caroline Dhavernas (Dr. Alana Bloom), Hettienne Park (Beverly Katz), Laurence Fishburne (Jack Crawford), Scott Thompson (Jimmy Price), Aaron Abrams (Brian Zeller), Kacey Rohl (Abigail Hobbs), Vladimir Jon Cubrt (Garret Jacob Hobbs), Lara Jean Chostorecki (Freddie Lounds), Gillian Anderson (Dr. Bedelia Du Maurier), Katharine Isabelle (Margot Verger), Michael Pitt (Mason Verger), Cynthia Nixon (Kade Prurnell) ad.

USA, NBC (2013 – 2015), 3 řady / 13 dílů, 45 minut

1 GODISNARCISSUS. What Hannibal Can Teach Us About Abuse. Radioactive Subtext [Online]. 2013-06-21 [Citace z 2017-04-11]. Dostupné z: https://radioactivesubtext.wordpress.com/2013/06/21/what-hannibal-can-teach-us-about-abuse/#more-356

2 CASEY, Jeff. Queer Cannibals and Deviant Detectives: Subversion and Homosocial Desire in NBC’s Hannibal. Quarterly Review of Film and Video, Volume 32, 2015. s. 555.

3 CARROLL, Noël. The Philisophy of Horror: Or Paradoxes of the Heart. London: Routledge, 1990. s. 27.

4 Tamtéž, s. 28-29.

5 Tamtéž, s. 37.

6 CREED, Barbara. Phallic Panic: Film, Horror and the Primal Uncanny. Carlton: Melbourne University Press, 2005. s. 182-183.

7 Tamtéž, s. 41.

8 CREED, Barbara. Phallic Panic: Film, Horror and the Primal Uncanny. Carlton: Melbourne University Press, 2005. s. 17-18.

9 Tamtéž, s. 16.

10 Tamtéž, s. 15.

11 Tamtéž, s. 192.

12 Např. když se Brown snaží zabít Lectera, říká: „Uvažuji, jak mi budou říkat… víte, Irokézové měli ve zvyku pojídat své nepřátele, aby získali jejich sílu. Možná že se vaše vraždy stanou mými vraždami… nyní budu já Chesapeake Ripper.“ (s02e05)

13 MULVEY, Laura. Vizuální slast a narativní film. Iluminace 5, 1993, č. 3. s. 130.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 23

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru