Televizní fenomén: bury your gays

Zobrazování ženských postav v televizních seriálech se od počátku televizního vysílání viditelně proměnilo. Zjednodušující archetypy manželek, milenek či například dcer zejména v rolích vedlejších a epizodních jsou dnes nahrazeny propracovanými hlavními i vedlejšími hrdinkami (spolu)pohánějícími děj kupředu. I přes široké možnosti diverzity je hlavních a vedlejších ženských postav s komplexnějšími charakteristikami stále menšina. Problematické jsou například postavy a příběhy neheterosexuálních žen, jež se nejčastěji objevují v několika málo opakujících se vzorcích, přičemž vyústění jejich příběhu bývá často tragické.

Televizní minulost LGBTQ+ postav

Televize byla od svých počátků zejména médiem rodinným, což se projevovalo a projevuje v reflexi společenských norem, mezi něž patří heterosexualita Příběhy zahrnující tematiku neheterosexuálních charakterů v minulosti TV vysílání buď vůbec neexistovaly, nebo se vyskytovaly ojediněle. Stav nulové či epizodní reprezentace trval do sedmdesátých, mnohdy až devadesátých, let dvacátého stoletístoletí[1]. Současné televizní obsahy zobrazují stále více LGBTQ+ (lesbické, gay, bisexuální, transsexuální, queer a další identity) postav, jejich početní menšinovost však i nadále přetrvává. Pro představu mohu uvést, že v roce 2015 tvořily neheterosexuální charaktery čtyři procenta[2] z celkového počtu 881 stálých postav v zahraničních televizních seriálech. V roce následujícím pak jejich zastoupení drobně stouplo na 4,8 procent[3]. V kontextu českém je pak početní propast ještě patrnější, od roku 1989 se na televizních obrazovkách objevilo pouze 5 otevřeně lesbických příběhů a tematizovány byly dohromady ve čtyřech seriálech (Ulice – Nova, 2005-?; Nevinné lži – ČT1, 2013; Soukromé pasti – Nova, 2008; Až po uši – HBO, 2014), homosexuální muži jsou pak zobrazováni nepatrně častěji.

Will a Grace

Prvotní zobrazování homosexuálních jedinců bylo patologické, gay postavy byly obecně zobrazovány jako duševně choří jedinci. LGBTQ+ protagonisté pak byli především doplňkovým atributem (ne příliš psychologicky propracovaným) dominantně heterosexuálním postavám. Velice často byly tyto postavy také tzv. desexualizovány, jejich potenciální partner/partnerka tedy nebyli na obrazovce vidět, případně neexistovali. Příkladem může být postava homosexuála Matta Fieldinga ze seriálu Merlose Place (FOX, 1992-1999), který české komerční stanice Nova a Prima několikrát reprízovaly. Matt figuroval pouze jako podpora heterosexuálním postavám, jeho příběh neměl moc pohánět děj kupředu. Na rozdíl od ostatních (heterosexuálních) charakterů měl jen zřídkakdy romantický zájem, pokud ano, nebyla u páru zobrazena nijak významná intimita či sexuální situace. Jeho homosexualita byla tematizována intenzivněji až ve chvíli, kdy byl kvůli své orientaci napaden a zbit. V podobném duchu pak fungovaly otevřeně homosexuální postavy Willa a Jacka ze seriálu Will & Grace (NBC, 1998-2006), kteří nebyli na rozdíl od heterosexuální Grace téměř nikdy zobrazováni v intimních chvílích. Postavám se zároveň nevyhnula negativní stereotypizace, oba měli reprezentovat do jisté míry zženštělé a promiskuitní gaye. První otevřeně[4] lesbická hlavní postava se pak představila v sitkomu Ellen (ABC, 1994-1998) a to v roce 1997, kdy herečka (Ellen DeGeneres) ztvárňující hlavní postavu veřejně (v talk show The Oprah Winfrey Show a magazínu Time) deklarovala svou sexualitu, kterou sitkom posléze přisoudil i její fiktivní postavě. Po odvysílání epizody, v níž se Ellen vyoutovala, však pořadu začala klesat sledovanost a stanice ABC seriál po pěti sezónách zrušila (v roce 1998).

Zásadní početní zlom v existenci neheterosexuálních postav v anglofonní i tuzemské tvorbě nastal po roce 2000. Spíše okrajově začaly být také představovány identity transgender, intersexuálních, bisexuálních či dalších jedinců (v současnosti např. seriál Orange is the New Black – Netflix, 20013-?, Transparent – Amazon, 2014-? či Doubt, 2017-?). Podoba jednotlivých neheterosexuálních postav je však vždy závislá na podobě samotného televizního vysílání v konkrétních zemích. Problematicky se v reprezentaci LGBTQ+ charakterů i nadále jeví jakási nejistota tvůrců, jak příběhy ukončit. Uspokojivého konce se dočká jen minimum z existujících postav, častěji je ukončení nelogické v rámci dosavadního vývoje charakteru, případně nenávratně konečné.

Nezvratný osud

The L Word

Zejména tzv. cele lesbické seriály, tedy ty o většinově lesbických (či jinak neheterosexuálních) ženách, nabízejí různorodější možnosti ukončení příběhů. Příkladem mohou být americký The L Word (Showtime, 2004-2009), britský Lip Service (BBC Three, 2010-2012) či španělský Chica busca chica (2008-2009). Ostatní televizní seriály se jen výjimečně vymykají schematickému ukončování (ale i průběhu) příběhových linií těchto postav. Mezi současné výjimky patří seriál Supergirl (The CW, 2015-?) nebo Grey’s Anatomy (ABC, 2005-?),  které jsou ovšem stále v běhu, jejich vyústění tak prozatím není jasné.

Šťastné až na věky

Glee – Santana a Brittany

O tzv. šťastných koncích, jež bývají naznačeny např. svatbou či láskyplným příslibem, lze samozřejmě hovořit pouze v případě, že konkrétní seriál byl již ukončen. Přestože neheterosexuální příběhy v Call the Midwife (BBC One, 2012-?) či Orphan Black (BBC America, 2013-2017) jsou právě ukončeny ve šťastném bodě, neznamená to, že následující série nepřinesou jiný vývoj. Šťastné konce ale můžeme najít v seriálech napříč různými zeměmi, diváctvo se tak poklidně rozloučilo se seriály: Hand aufs Herz (Sat. 1, 2010-2011) Lost Girl (Showcase, 2010-2015), Sugar Rush (Channel 4, 2005-2006) či South of Nowhere (The N, 2005-2008) Šťastné konce v podobě svatby se pak objevily v seriálech Glee (Fox, 2009-2015) nebo Las Aparicio (Cadena Tres, 2010). Pozitivní ukončení bylo zobrazeno rovněž u většiny postav tří zmíněných „cele lesbických“ seriálů. Lip Service ukončoval druhou sezónu s myšlenkou na pokračování, které však seriál nedostal, proto je jediným ze tří, kde zůstaly některé narativní výviny poněkud otevřené.

Ve schématu šťastných konců se však vyskytují i takové příběhy, u nichž nakonec musíme zpochybnit přívlastek šťastné. Indický seriál Kick zobrazoval od počátku vztah Jackie a Leyly jako problematický z hlediska náboženských tradic a společenských zvyků. I přes to, že tvůrci nakonec obě dívky „svedli dohromady“, konec to byl rozporuplný. Postava Leyly odmítla veřejnou proklamaci své sexuality a rozhodla, že spolu ženy budou žít v tajnosti. Trochu jiným příkladem je seriál Skins (E4, 2007-2013), jenž v roce 2010 končil smířením partnerek Emily a Naomi, o tři roky později však v pokračování jejich příběhu nadělil Naomi rakovinu, kterou nepřežila.

Nelogický vývoj

Druhé symbolické schéma by zahrnovalo příběhy, v nichž jednání postavy neodpovídá tomu, jak byla původně divákům představena.

Největší míra (obecné) nelogičnosti se objevovala v seriálu Glee, který měl v průběhu šesti sezón opakovaně problémy s udržením předem nastavených charakterových linií. Fanoušci si často stěžovali na absurditu chování určitých postav, nekorespondující s předchozími událostmi seriálu. Problematičnost Glee tkvěla ve více ohledech, přestože seriál zobrazoval velké množství neheterosexuálních identit, nevyhnul se jejich silně negativní stereotypizaci. Jako příklad mohu uvést očividné upřednostňování mužské homosexuality před tou ženskou, která byla naopak zlehčována a umenšována. Obdobným příkladem je pak seriál Transparent, jenž rovněž obšírně zpracovává příběhy několika LGBTQ+ identit, nevyhýbá se přitom ale např. vzhledovým stereotypům a lesby často vyobrazuje silně maskulinizované.

Soukromé pasti, Jiná láska

Velmi patrnou příběhovou nesoudržnost vykazuje český seriál Soukromé pasti. Na začátku epizody nazvané Jiná láska je představena učitelka Eva se dvěma dětmi a manželem Petrem. Jejím protějškem je pak lesba Daniela, učitelka v první třídě. Daniela je rozumná a zodpovědná, což je podpořeno i faktem, že má na starosti nejmenší z žáků. Ve škole zůstává po pracovní době, aby uklidila po žácích, ale i ostatních kolezích a kolegyních. V průběhu dílu se do sebe ženy zamilují a prožívají spolu aféru. Postava Daniely je ale náhle viditelně proměněna. Ze zodpovědné a dospělé osoby je degradována na hloupou a sobeckou ženu, která bezhlavě investuje své poslední peníze, nenávidí muže, přičemž nemá příliš v lásce ani děti (zde je paradox nejpatrnější). Přerod postavy je umělý, což znevažuje celý příběh, ten je ponížen na soubor nejzákladnějších negativních stereotypů, které se k neheterosexuální ženské identitě váží (např. nenávist k mužům, svádění heterosexuálních žen apod.)

Situace nejasných konců či mysteriózních a komplexních příběhů není v současné televizní tvorbě výjimečná a naopak je mnohými diváky (nejen fanoušky) vyhledávána. Vzhledem k žánrům, v nichž jsou lesbické příběhy představeny, jsou však taková ukončení neočekávaná a nepatřičná ve srovnání s ukončeností příběhů ostatních heterosexuálních postav.

Být odejita

Tento přístup lze vztáhnout k příběhům, jež LGBTQ+ postavy odstaví bez dokončení jejich příběhu. Náleží sem ale i situace, v nichž je zrušen celý seriál, přičemž neheterosexuální ženské vztahy nejsou dořešeny, přestože ostatní postavy se ucelenějších konců dočkají (např. Rookie Blue – ABC, 2010-2015).

Až po uši

Příkladem je český seriál Až po uši, v němž představený příběh dvou žen skončil velmi nejasně. Intenzivní poznávání se a vídání žen probíhající v několika dílech bylo prudce ukončeno. Ženy se po odmlce znovu setkávají na pohřbu, setkání ovšem situaci jejich vztahu nijak neosvětluje. Nutno podotknout, že seriál je i tak v tuzemské televizní tvorbě unikátní, a to zejména netabuizováním sexuální intimity ve vztahu dvou žen a v psychologické komplexnosti obou postav. Vztah a komplikace či radosti s ním spojené byly rovněž postaveny na roveň ostatním heterosexuálním vztahům, což je v celosvětové televizní tvorbě opět spíše výjimečné. V současnosti se natáčí druhá sezóna seriálu, je proto možné, že vztah obou žen bude dále rozvíjen.

Dalším příkladem manifestace tohoto schématu může být dobrovolný odchod herečky Sary Ramirez alias Callie Tores ze seriálu Grey’s Anatomy, jenž zanechal její příběh s bývalou ženou nedokončen. Přestože odchod je logicky vysvětlen Calliiným stěhováním za prací do jiného státu, legitimizace je to nedostatečná (stran charakteru Callie), zejména vzhledem k faktu, že obě ženy spolu vychovávají dceru. Pozitivně lze hodnotit fakt, že tvůrci postavě poskytli alternativní a existující život a neusmrtili ji, jako například tvůrci seriálu The 100 The CW, 2014-?), jež řešili obdobný problém – odchod herečky ze seriálu.

(Násilná) smrt

Už jsem naznačila, že rok 2016 představil dosud nevídané počty reprezentovaných LGBTQ+ charakterů, z celkového počtu (895) stálých postav primetimového vysílání bylo 43 (tedy 4,8 %) gay, lesbických, bisexuálních, transgender nebo queer. Tento počet je nejvyšší v historii televizního vysílání, přičemž počet ještě narůstá při zohlednění kabelových televizí a televizí on demand (na požádání), jako jsou Netflix, Hulu či Amazon. Zdánlivě pozitivní zpráva se ale méně týká lesbických postav, kterých oproti předchozím letům průměrně o 19 % ubylo[4]. Negativním faktem navíc zůstává, že rok 2016 byl nakonec rekordním zejména v počtu usmrcených neheterosexuálních ženských (ne výlučně) postav.

Od roku 2015 pak zemřelo přibližně 10 % ženských neheterosexuálních postav z celkového počtu všech v TV usmrcených charakterů. Přestože číslo se nemusí na první pohled jevit jako významné, vzhledem k nízkému počtu LGBTQ+ charakterů (zhruba 4-5 % ze všech existujících postav) je to číslo závažné.

Los Hombres de Paco, Silvia a Pepa

Opakující se tendence tvůrců ukončovat neheterosexuální příběhy pomocí smrtí byla publikem zaznamenána již před lety 2015 a 2016 (např. Tara ze seriálu Buffy the Vampire Slayer – The WB a UPN, 1997-2001) Pro často se opakující situaci proto vznikl terminologický obrat – Pohřbi své gaye/Bury Your Gays nebo zkráceně BYG, který vyjadřuje toto schematické narativní řešení příběhů neheterosexuálních postav.

Smrt je samozřejmě součástí života reálných i fiktivních postav, a proto je běžné se s ní ve fikčních mediálních obsazích setkávat. Na smrtích neheterosexuálních ženských postav je specifické to, že evidentně nižší část z nich je důsledkem tzv. přirozených příčin, např. rakoviny, jak tomu bylo v seriálu The L Word či  Skins, srdeční zástavy – Alice z Under the Dome (CBS, 2013-2015). Častěji než nemoci se objevují nehody typu srážky autem, která byla fatální pro Cat ze seriálu Lip Service v roce 2012 a pro Kate z Last Tango in Halifax (BBC One, 2012-?) v roce 2015, případně zřícení/výbuchu okolní budovy/trubky jako v případě Shay (Chicago Fire – NBC, 2012-?), Carolyn v Under the Dome a Maddie (Coronation street – ITV, 1960-?).

Převažující počet smrtí těchto postav však zůstává násilných. Největší počet usmrcených neheterosexuálních žen se objevil v seriálu Pretty Little Liars (Freeform, 2010-?) který postupně představil smrt tří postav, v roce 2012 byla utlučena Maya, o rok později byla shozena z pódia Shana a v roce 2016 zemřela neznámou smrtí Sara. Postavy z různých seriálů pak nejčastěji skonaly z důvodu zastřelení, respektive zásahem kulky/šípu: Silvia (Los Hombres de Paco – Antena 3, 2005-2010) byla zastřelena těsně po té, co se vdala za partnerku Pepu; Tara (True Blood – HBO, 2008-2014) byla zastřelena a proměnila se v upíra. Tři šípy do hrudi byly smrtelné pro Saru v seriálu Arrow (The CW, 2012-?). Kulkou zemřely v roce 2015 také Delphine (Orphan Black) a Hraběnka/The Countess (American Horror Story: Hotel – FX, 2015-2016), v roce 2016 pak Lexa (The 100), Mayfair (Blindspot – NBC, 2015-?) a Root (Person of Interest – CBS, 2011-2016). Utopena neznámým pachatelem/pachatelkou byla Jenny ze seriálu The L Word, z okna vyhozena Sally (American Horror Story: Hotel) udušena Poussey (Orange is the New Black) a ubodána Bea (Wentworth – SoHo, 2013-?).

The 100, Lexa

Jak jsem naznačila v předchozím odstavci, smrti některých z hrdinek se odehrály jen několik okamžiků po šťastném prožitku s partnerkou. Silvia (Los Hombres de Paco) byla zastřelena několik minut po té, co se vdala, podobně pak Kate (Last Tango in Halifax) zemřela den po svatbě s partnerkou Caroline. Smrt (těhotné) Kate je pak v rámci seriálu, který pojednává o šťastném shledání a opětovnému zamilování dvou seniorů, překvapivá. V seriálu po tři odvysílané sezóny žádná z hlavních ani vedlejších postav nezemřela, což vzhledem k věku hlavních protagonistů vyvolává otázku, proč se tvůrci rozhodli usmrtit právě Kate, navíc den po její svatbě. Z příběhu i rozhovorů s tvůrkyní vyplývá, že se jednalo o jednoduchý způsob, jak usmířit hlavní postavu seniorky Celie s dcerou Caroline. Podobně, ovšem ne po svatbě, nýbrž po dlouho očekávané a odkládané první souloži, pak zemřely Lexa (The 100) a Bea (Wentworth). Seriál Wentworth je sice typický svými dramatickými zvraty a tragickými osudy postav, nicméně usmrcení Bey a napadení její partnerky Allie záhy po jejich první souloži bylo i tak šokující. Wentworth je totiž v rámci australské televizní tvorby unikátní díky komplexní tematizací příběhů transsexuálních, lesbických, bisexuálních i queer ženských postav. V Austrálii neheterosexuální jedinci nemají příliš práv, a v důsledku tak mizivé legislativní zastání, i proto je pozitivní a bohatá mediální reprezentace o to potřebnější.

Odpověď na otázku, proč je schéma smrti neheterosexuálních postav tak časté, je složitá a spekulativní. Jednou z mnoha možných interpretací, zejména u usmrcování neheterosexuálních postav záhy po svatbě či sexu, je symbolika trestu za neheterosexuální způsob života.

Přestože byl rok 2016 pro neheterosexuální postavy víceméně smrtelný, objevilo se i několik postav, které takovému osudu unikly a tzv. vstaly z mrtvých. Jednalo se o postavy HG Wells (Warehouse 13 – Syfy, 2009-2014), jež byla usmrcena v roce 2011 a na obrazovku znovu přivedena o rok později; Saru ze seriálu Arrow, zastřelenou v roce 2014 a oživenou (doslova) v roce 2015, jejíž příběh nyní pokračuje v seriálu DC’s Legends of Tomorrow (2016-?). Nakonec byla oživena také Delphine (Orphan Black), která byla původně zastřelena v garáži v roce 2015 a objevila se v posledním díle nové série v roce 2016.

Výjimky potvrzující pravidlo?

Ojediněle mezi již zmíněnými seriály prozatím stojí americký seriál The Fosters (Freeform, 2013-?), zaměřující se na život dvou lesbických žen a jejich dětí. Příběhové kolize seriálu se vztahují zejména k životům jejich pěti (čtyř adoptovaných) dětí. Přestože seriál tematizoval rakovinu jedné z hrdinek nebo např. možnou nevěru, jeho jedinečnost tkví v tematizaci i dalších lidských potíží, jako jsou finanční, pracovní, volnočasové apod. Spolu s tzv. cele lesbickými seriály, i přes jisté stereotypizace uvedené dříve v textu, chápe The Fosters homosexualitu (neheterosexualitu obecně) jako obyčejný způsob života a své hrdinky představuje jako ženy s běžnými problémy. V současné televizní tvorbě rovněž vyčnívá teenage seriál Faking It (MTV, 2014-2016), který nejenže zpracovává heterosexuální i neheterosexuální romance rovnocenně, ale představuje také úctyhodnou škálu komplexních charakterů, mezi něž patří intersexuální, homosexuální, bisexuální a transsexuální postavy. Seriál je v současnosti, po třech odvysílaných sezónách, zrušen. Výjimku a snad nový trend prozatím ustavuje také seriál Supergirl, který nezvykle zpracovává coming out u starší ženy (třicetileté) a ne teenagerky, zároveň téma dále rozvíjí vztahem dvou žen, a to velmi podrobně a citlivě.

Fanouškovská náprava škody

Situaci současného hojného vyvražďování a odepisování neheterosexuálních (nejen) ženských postav v televizních seriálech (BYG trend) vnímají negativně zejména neheterosexuální (či vůči tematice senzitivní) diváci a divačky, což je patrné především v reakcích fanoušků. Právě častá smrt zmiňovaných postav může být pro fanoušky motivací k tvorbě tzv. fanouškovské fikce. Fanoušci se v takovém případě rozhodnou nesmířit s tvůrci nabídnutým koncem a dokončit příběh dle svých preferencí a tužeb (fanouškovské příběhy viz fanfiction.net, archiveofourown.org apod.). Fanoušci, kteří se nerealizují v uměleckém řešení situace, se pak mohou angažovat ve vedení dialogu s původními tvůrci mediálních obsahů. Například tvůrkyně seriálu The Last Tango in Halifax vyjádřila (na základě nátlaků a reakcí fanoušků) lítost nad smrtí Kate v rozhovoru pro časopis Diva, v němž zároveň doznala, že si není jistá, zda učinila narativně správný krok (odstraněním Kate)[6].

Odpovědí oficiální kultuře jsou však i finanční sbírky (tzv. crowdsourcing), které financují oblíbený mediální obsah buď svévolnou iniciativou fanoušků, nebo na základě výzvy herců/tvůrců. Příkladem je seriál Nikky & Nora: The N & N Files, ten vznikl díky úsilí fanoušků, jimž se nelíbilo, že seriál o dvou policistkách a zároveň životních partnerkách Nikky & Nora nebyl po pilotním díle realizován. Ze seriálu sice existoval pouze pilotní díl, i přesto herečky/postavy fanoušky natolik zaujaly, že byl projekt nakonec (po 10 letech) s jejich pomocí realizován jako webseriál.

Lepší časy na obzoru?

Příběhy neheterosexuálních hrdinek v současné světové i české televizní tvorbě vykazují krom schematiazce konců i další podobné znaky a tendence. Často se tak setkáváme s tematizací totožných narativních vývinů, k neheterosexuálním příběhům proto neodmyslitelně patří reflexe coming outu, více než časté zamilovávání se do nejlepších přátel, kteří lásku neopětují, stejně tak představování lesbických postav jako bohatých se záviděníhodným životem v luxusu. Podobně se i ukončování neheterosexuálních vztahů odehrává v několika rozpoznatelných podobách, z nichž je velmi častá smrt. Důvody trendu jsou neznámé, může se například jednat o komerční taktiku a snahu zachovat si zejména většinové (heterosexuální) publikum, i když taková strategie se jeví jako kontraproduktivní, neboť část publika (neheterosexuální) může naopak obsah opustit. Výjimečnější pozici mají tzv. cele lesbické seriály, které díky zobrazení vícero ženských neheterosexuálních charakterů přinášejí různorodější narativy, stejně jako komplexnější a hlouběji propracované postavy, podobných seriálů je ale mizivá menšina. Stejně tak pokračující a nově vznikající obsahy na specifických platformách a stanicích (Netflix, Amazon, Showtime apod.), které se těmto schématům vyhýbají, jsou nadějí pro ustavování nových trendů a normativ v zobrazování neheterosexuálních postav.

[1] Chlumská, Eva – Jansová, Iveta – Jedličková, Jana. 2015. Boření mýtů: k současné neheteronormativní televizní seriálové produkci. Olomouc: Univerzita Palackého.

[2] Viz zpráva za rok 2015 http://www.glaad.org/whereweareontv15.

[3] Viz zpráva za rok 2016 http://www.glaad.org/whereweareontv16.

[4] Od 70. let 20. století existovaly v TV neheterosexuální charaktery, ty ale takto nebyly explicitně označeny. Novějším příkladem je vztah Xeny a Gabriely ze známého seriálu devadesátých let Xena: Warrior Princess. Vztah obou žen nebyl nikdy otevřeně definován jako lesbický, ovšem z tzv. lesbického podtextu mohla být podstata vztahu patrná.

[5] Přesná a podrobná čísla viz http://www.glaad.org/whereweareontv16.

[6] Celý rozhovor viz http://divamag.co.uk/category/arts-entertainment/last-tango-writer-why-i-killed-off-lesbian-character.aspx