Blízkovýchodní umění postkoloniálníma očima

Publikováno: Miroslav Libicher Publikováno dne: 09. února 2018 Rubrika: Experimentální film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Contemporary Art in the Middle East (MOORE, Lindsey – MULLER, Nat – COTTER, Suzanne. Black Dog Publishing, 2009) – MIROSLAV LIBICHER –

Kniha Contemporary Art in the Middle East vydavatelství Black Dog Publishing má poměrně výjimečnou pozici jednoho z prvních titulů (ne-li toho úplně prvního), který se snaží zprostředkovat pro západní čtenáře pohled na současné vizuální umění tvořené umělci z Blízkého východu. Ten přitom autoři chápou v jeho širší definici, do níž na jedné straně spadají arabské státy severní Afriky a na straně druhé Afghánistán s Pákistánem (úvodní mapa v knize je ovšem poněkud oříznutá, takže nejvýchodnější Pákistán ani nejzápadnější Maroko na ní nenajdeme). Tato definice tedy zahrnuje pestrou směsicí zemí, které se odlišují kulturně, jazykově i etnicky a do jisté míry je spojují pouze dominantní náboženství a některé politické rysy.

Právě politické prostředí, v němž blízkovýchodní umělecká tvorba vzniká, je jednou z věcí, kterou autoři knihy otevřeně akcentují. Ačkoli se příslušné texty (na nichž se podílelo několik různých autorů) nesou v duchu uvažování, které je vlastní zejména kulturálním a postkoloniálním studiím, na mnoha úrovních propojených s politickou levicí, nejedná se o žádnou agitaci, nýbrž o příhodné a potřebné zasazení do kontextu.

Po většinu minulého století byl Blízký východ regionem, do nějž si obyvatelé Západu spíše projektovali romantické fantazie o „exotických kulturách“, než že by se o něj seriózně zajímali. Od přelomu 70. a 80. let 20. století pak začala být pozornost k němu směřovaná motivována zejména zdejším bouřlivým politickým vývojem, který nezůstal bez mezinárodního dopadu: o Blízkém východu se mluvilo v souvislosti s válkami arabských států s Izraelem, bojovnými socialistickými diktátory, represivní islámskou revolucí v Íránu, západními vojenskými intervencemi, teroristickými útoky krajně levicových a posléze islamistických militantů a později také v souvislosti se sociálními problémy blízkovýchodních imigrantských komunit v Evropě.

Politika přitom nepoznamenala jen západní vnímání Blízkého východu, ale také sebevnímání jeho obyvatel. Prakticky všechny novodobé blízkovýchodní režimy čelily otázce, jak nadefinovat novou národní identitu ve vztahu k bývalým evropským koloniálním mocnostem, které se snažily částečně napodobit, a částečně se vůči nim naopak vymezit. Dodnes je vrstva vzdělanců a umělců z Blízkého východu do značné části napojená na evropské kulturně-intelektuální dědictví, neboť právě z Evropy načerpala vzdělání a/či institucionální podporu pro svou tvorbu. Mnoho významných umělců a intelektuálů blízkovýchodního původu přímo žije v diasporních komunitách (výmluvným může být příklad palestinského filmu, jehož dějiny se z velké části odehrávaly mimo geografické hranice Palestiny).

Za této situace lze uvítat, že otázky reflexe národních identit, života v diaspoře či vztahování se k tradičním blízkovýchodním formám umění rozebírají jak doprovodné texty přibližující tvorbu jednotlivých umělců, tak čtveřice úvodních esejí. Stejně tak má své místo i apendix, který krom rozhovorů s uměleckými kurátory přináší i dvojici krátkých textů, které čtenáře seznamují s kritickým nahlížením na reprezentaci orientu, jenž formuloval vlivný literární teoretik a zakladatel postkoloniálních studií Edward Said.

Největší část knihy je věnována přímo vybraným tvůrcům a jejich dílům, která sahají od fotografií přes koláže, kresby a malby až k experimentálním krátkým filmům. Více než text tomuto oddílu dominují velké barevné fotografie, které čtenáři umožňují, aby estetickou působivost prezentovaných děl mohl sám posoudit. Nápadným prvkem, který většinu z nich spojuje, je přitom právě tendence o propojení západních postupů s prvky tradičních blízkovýchodních uměleckých forem. Tento přístup se ostatně jeví jako prakticky nevyhnutelný, neboť kultura Blízkého východu před počátkem výraznějších kontaktů se Západem kladla důraz zejména na jazyk a mluvené slovo a ve výtvarnictví se do velké míry omezovala na abstraktní, ornamentální motivy.

Contemporary Art in the Middle East není knihou, která by dávala ucelený obrázek o blízkovýchodní umělecké scéně a jejím publiku. Klade si místo toho poněkud skromnější cíl – představit na příkladu množství konkrétních umělců a jejich děl různé tematické a estetické směry, jimiž se ubírají současní výtvarníci blízkovýchodního původu. Lze skepticky polemizovat o tom, jestli deklarovaná snaha o pestrost není lépe znějícím výrazem pro určitou nahodilost výběru, nicméně na druhou stranu jde knihu vždy obhájit poukázáním na skutečnost, že v době svého vydání prakticky neměla žádnou alternativu.

MOORE, Lindsey – MULLER, Nat – COTTER, Suzanne. Contemporary Art in the Middle East. Londýn: Black Dog Publishing, 2009.