DAFilms uvádí retrospektivu 15 filmů Věry Chytilové

Výjimečná přehlídka snímků první dámy českého filmu

„Konvence mi byla vždycky protivná“, prohlásila kdysi v rozhovoru režisérka Věra Chytilová. První dáma českého filmu si svou originální, nekompromisní, ale i hravou tvorbou vydobyla pevné místo v dějinách světové kinematografie. Přehlídka patnácti jejích hraných i dokumentárních filmů je nyní online na DAFilms.cz. Potrvá do 6. 8., filmy ale budou na webu k vidění i po tomto datu.

V retrospektivě Věry Chytilové (1929 – 2014) uvádí DAFilms její rané i pozdější filmy, včetně ikonických Sedmikrásek, experimentální satirické grotesky, která je oslavována pro svou fantazii, ironii i nádech feministické vzpoury. V Sedmikráskách Chytilová předvedla ve své době zcela nevídané audiovizuální postupy včetně barevného virážování či koláží. Dvě dívky hrající hru „vadí/nevadí“ a prožívající svou „zkaženost“ dodnes nepřestávají bavit a znejišťovat diváky.

K nejstarším filmům v přehlídce patří studentský film Strop (1961), první krátký film Pytel blech (1962), a také režisérčin debut O něčem jiném (1963). Tyto první filmy byly ovlivněny stylem „cinema verité“ a kombinovaly dokumentární přístup s hraným filmem.

Po Sedmikráskách představila Chytilová další velký experiment – alegorii o prvotním hříchu a povaze dobra a zla Ovoce stromů rajských jíme (1969), na němž stejně jako na Sedmikráskách pracovala v tvůrčím týmu s výtvarnicí Ester Krumbachovou a kameramanem Jaroslavem Kučerou. Následovalo civilnější období její tvorby, kdy v tuhých normalizačních dobách natočila několik komediálních filmů, jako byla satira Panelstory aneb jak se rodí sídliště (1979) nebo Kalamita (1980), která započala její spolupráci s divadelníkem a hercem Bolkem Polívkou (dále alegorie o vztahu umělce a moci Šašek a královna, 1987, později Dědictví aneb Kurvahošigutentag, 1992 a další filmy).

Žánrem psychologického horroru se režisérka inspirovala v mysteriózní Vlčí boudě (1986), v níž se skupinka teenagerů ocitne v horské boudě odříznuta od civilizace lavinou. I horor je ovšem v podání Chytilové v nemenší míře vztahová moralita. V žádném z filmů Chytilové Chytilové nechybí hluboký vhled do lidské duše, jasný a nekompromisní morální apel, a zároveň fascinace přirozenou živočišností. Od začátku do konce své tvorby byla režisérka fascinována tragikomickou podstatou lidské existence, ať už svému hledání dávala jakoukoliv podobu. Zajímaly ji i jednotlivé lidské osudy.

Kromě hraných filmů natočila i celou řadu dokumentů, z nich v retrospektivě uvádíme například Pátrání po Ester (2005) o její dlouholeté spolupracovnici a blízké kamarádce Ester Krumbachové, ale i televizní Potížistky (2006) o ženách různého věku, povolání, společenského zařazení, nebo Kněžky lásky (2013) z televizního cyklu Pološero. V revolučních dnech roku 1989 vznikl střihový dokument TGM Osvoboditel, který Chytilová dokončila 7. března 1990, na 140. výročí Masarykova narození.

Více o jednotlivých filmech zde.