Srdečné pozdravy z budoucnosti

Český science fiction festival Future Gate právě probíhá svým pátým ročníkem, ve kterém mimo Prahy a Brna zavítá ještě například do Ostravy a Plzně. Divákům na svých plátnech letos přináší mimo několika osvědčených žánrových klasik i množství čerstvých titulů, které by bylo skutečně škoda minout. Na následujících řádcích si přiblížíme novinky, které byly aktuálně k vidění na programu v Brně.

V kategorii celovečerních filmů uvádí Future Gate nový vědeckofantastický příspěvek z Polska, film Muž s magickou krabičkou (2017). Mysteriózní dystopická sci-fi si pohrává s rozklíčováváním ponurého světa nedaleké budoucnosti a zvláštní vazby, která propojuje život hlavního hrdiny s komunistickým Polskem 50. let. V podivném dystopickém zpodobnění roku 2030 režisér Bodo Kox zrcadlí svou skepsi nad současným stavem věcí v Polsku a Evropě ironickým obrazem přestupu z jednoho odlidštěného diktátorského systému do jiného.

Obecně vzato má film blíž k domácí východoevropské tradici přemýšlivé science fiction než k holywoodským blockbusterům, přesto si ale stíhá čile podávat ruku s nejrůznějšími západními klasikami, od Blade Runnera (1982) přes Muže v černém (1997) a Matrix (1999) až po Fight Club (1999). Zároveň jde také o výborně natočený snímek, který nápaditě těží žánrové vizuální maximum z toho, co má přímo po ruce, s minimální potřebou komplikovaných zvláštních efektů.

Festival nabízí také přehlídku krátkých nezávislých filmů, připravenou organizací iShorts. Výběr aktuálních krátkých sci-fi zahajuje Embers & Dust (2017), stylové ohlédnutí Patricka Biesemana za proslulou rozhlasovou adaptací Války světů Orsona Wellse. Podobným směrem žánrového pastiše se až do videoherních extrémů vydává i ironická nerdovská óda Apocalypse Now Now (2017), kterou režisér Michael Matthews plánuje rozvést do celovečerního filmu.

Další dva filmy se vztahují hlavně k průvodnímu tématu letošního festivalu, tedy ženské hrdinky ve sci-fi. Obzvláště pak snímek Beautiful Dreamer (2016) Davida Gaddieho o jednom velmi netradičním životním vztahu mezi matkou a dcerou v relativní časové rovině. Jde o dokonalý případ geniálně jednoduchého, ale působivého konceptu, který dokáže táhnout celý snímek vlastní silou a žánrové detaily na pozadí zůstávají jen jako pouhá dekorace, bez níž by se film téměř obešel. Oproti tomu Robot & Scarecrow (2017) Kibweho Tavarese, romance o robotce a oživlém strašákovi na hudebním festivalu, je vizuálně hravý koncert kamery a digitálních i praktických efektů.

Mezi reprezentanty sci-fi kraťasů posledního roku se na Future Gate představuje také Blade Runner: Black Out 2022 (2017) Šiničira Watanabeho, který přemosťuje dějové události mezi Scottovým kultovním originálem z roku 1982 a loňským pokračováním od Dennise Villeneuvea.

Skutečný vrchol přehlídky krátkých filmů ale představuje dlouho očekávaný kus z české nezávislé scény, adaptace povídky Stephena Kinga Jsem brána (2017) v režii Robina Kašpaříka. Snímek se zatím divákům představuje v klasickém filmovém formátu, nicméně v postprodukci je také budoucí verze formátu fulldome na prostorové promítání v kopuli planetária. Film je výsledkem několikaletého složitého procesu shromažďování prostředků a lidí, stejně jako přípravy neobvyklých a inovativních technických řešení v rámci produkce, která musí kvůli autorským právům zůstat nezisková.

Výsledkem je velmi působivý a úctyhodný filmový experiment, který by rozhodně zasloužil bohatší produkci pro rozsáhlejší stopáž (nebo spíš méně produkčních omezení daných podmínkami neziskové výroby). Projekci filmu pak také skvěle doplnila závěrečná beseda se samotným režisérem, který se s diváky podělil o řadu zajímavostí z průběhu tvorby, včetně několika zatím nepublikovaných podrobností z postprodukční kuchyně. K vidění byl i krátký filmu o filmu, který, podobně jako samotný snímek Jsem brána, zatím není běžně dostupný.

Předposlední novinkou v rámci brněnském programu byl dánský dokument Amatéři ve vesmíru (2016) režiséra Maxe Kestnera, který se věnuje nezávislému vývoji vesmírné rakety konstruktéra Kristiana von Bengtsona a vynálezce Petera Madsena, dnes známého spíše v souvislosti se smrtí novinářky Kim Wallové. Madsenův a von Bengtsonův původní soukromý projekt přivedl na svět neziskovou organizaci Copenhagen Suborbital, provozovanou z dobrovolnické iniciativy a příspěvků. Dokument sleduje komplikovaný vývoj, zápas s překážkami i technické pokroky, ale především se zaměřuje na vztah mezi oběma konstruktéry a následky, které celému projektu začátkem roku 2014 přinesl Madsenův otřes mozku.

Za pomyslný zlatý hřeb brněnského Future Gate se pak dá označit asi největší překvapení celého letošního filmového výběru, ruský snímek Saljut 7 (2017). Režisér Klim Šipenko v něm podává lehce stylizovanou verzi skutečné vesmírné mise Soyuz T-13, kdy sovětští kosmonauti vyšetřovali a opravovali poruchu, která vyřadila z provozu titulní výzkumnou stanici. Film si v rámci vyprávění přizpůsobuje řadu podrobností o průběhu mise a v některých místech silně přidává na dramatu, docela překvapivě ale nikdy nezachází příliš daleko a až na několik vysloveně hollywoodských momentů se vším operuje v rámci relativně uvěřitelných mezí.

Jednou z nejsilnějších stránek filmu je ovšen nečekaně lehký, ironický humor, se kterým snímek dokáže chvílemi glosovat nejen okolnosti děje, ale i samotný étos Sovětského svazu. Postavy i události celé mise film zachycuje velmi lidsky a věrohodně a nejen že se nepokouší o jakékoliv podsouvání ideologické propagandy, ale při některých příležitostech ji s patřičnou dávkou nadsázky torpéduje. Oproti očekávání, které mohly vyvolávat trailery, tak jde o celkově kvalitní žánrový film, který sice nemapuje své téma na dokudramatické úrovni Howardova Apolla 11, ale rozhodně se nejedná o pouhou oslavnou propagandu v přehnaném stylu Cuarónovy Gravitace.

Celkově vzato letošní program Future Gate přináší novinky, které v té reálné budoucnosti budou mít zaručený ohlas a pokud stihnete některou z nadcházejících projekcí v Ostravě a Plzni, budou stát za pozornost.