Zde se nacházíte: 25fps » Aktuality » Ji.hlava pošesté v Bruselu

Ji.hlava pošesté v Bruselu

Ji.hlava pošesté v Bruselu

V belgickém hlavním městě bude k vidění to nejlepší z loňské Ji.hlavy. Ve dnech 5.–11. března bude na čtyřech promítacích místech uvedena desítka nejzajímavějších dokumentárních filmů 21. ročníku. Na programu budou mimo jiné diskuze s oceněnými filmaři a přednáška polského režiséra Piotra Stasika, který si z Ji.hlavy odvezl cenu za nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy. Festival se takto pod hlavičkou ji.hlavských ozvěn prezentuje již pošesté.

Pečlivě jsme vybrali 10 z 331 snímků uvedených na 21. MFDF Ji.hlava, protože právě tyto filmy dobře postihují pestrost a sílu dokumentární kinematografie. Ukazují výrazné osobnosti nastupující filmařské generace, které si v Turecku, Polsku, Libanonu, Česku či v Sýrii kladou často velmi podobné otázky a dokážou na ně odpovědět osobitě a odvážně,“ říká ředitel festivalu Ji.hlava Marek Hovorka.

Ozvěny oficiálně zahájí projekce snímku Český žurnál: Hranice práce pod záštitou europoslance Pavla Poce a Chargé d´affaires českého velvyslanectví v Belgii Tamary Katuščák. V kinosále Evropského parlamentu snímek, který si z loňského ročníku Ji.hlavy odnesl cenu za nejlepší český dokument, osobně představí režisérka Apolena Rychlíková spolu s hlavní hrdinkou filmu Sašou Uhlovou.

Zmíněný Piotr Stasik představí dokument Opera o Polsku, který loni na festivalu získal jedno z hlavních ocenění. Režisér, který vystudoval a donedávna působil na škole filmové režie Andrzeje Wajdy ve Varšavě, dále přiblíží svou tvorbu v samostatné přednášce.

Spolu se Stasikovým filmem bude promítnut snímek českého režiséra Jindřicha Andrše Poslední šichta Tomáše Hisema, ve kterém skrytá kamera zachycuje poslední fárání do dnes již zavřeného dolu Paskov.

Jedním z nejsilnějších magnetů letošních bruselských ozvěn bude nejspíš film Poslední v Aleppu režiséra Ferrase Fayada, který obdržel cenu v nové festivalové soutěžní sekci Svědectví o politice a je nominovaný na americké Oscary. Jeho film zachycuje prostřednictvím kamer na „bílých helmách“ dobrovolných záchranářů každodenní život ve válkou zničeném syrském městě. Na příbuzné téma natočil francouzský režisér Eric Baudelaire snímek Také známý jako džihádista, který nabízí netypický pohled na radikalizaci mladého Francouze alžírského původu. Do třetice pak mysteriózní dokufikce Meteory přiblíží příběh jistého kurdského města na východě Turecka v době vypuknutí válečného konfliktu. Těžkou minulost Libanonu pak v osobní filmové eseji Panoptic vykreslí filmařka Rana Eidová.

Odlehčenější téma pojedná například snímek Na hraně volnosti dvojice dánských režisérů, kteří ve svém dokumentu přibližují zálibu dnešní mladé generace v nejrůznějších nebezpečných „hrách“, jako je zdolávání výškových budov. Divák tak spolu s autory zažije Kyjev i Moskvu z netradiční perspektivy. Krátký animovaný snímek Hypnagogia pak zachycuje abstraktní krajiny polobdělého stavu před usnutím.

V době, kdy o úspěchu médií rozhoduje rychlost, s jakou přináší informace, jsou dokumentaristé těmi, kteří mají možnost události déle pozorovat, přemýšlet o nich více do hloubky. A díky nim i diváci, dodává Hovorka.

Ozvěny v Bruselu, 5.–11. 3. 2018, Cinema RITCS, Cinema Galeries, Le Cercle de Voyeageurs, Evropský parlament

Český žurnál: Hranice práce (Czech Journal: The Limits of Work, Apolena Rychlíková, Česká republika, 2017, 70 min)
Pracovní podmínky v nejhůře placených zaměstnáních v Čechách během půl roku zkoumala publicistka Saša Uhlová. Strávila několik týdnů v nemocniční prádelně, v drůbežárně, za pokladnou nebo v třídírně odpadu. Její zkušenost se stala podkladem prožité a velmi osobní zprávy o neviditelných zaměstnancích pracujících v otřesných podmínkách. Uhlová ke svému projektu napsala sérii reportáží, které vyšly na webu Alarm. Apolena Rychlíková je upravila do dokumentárního filmu složeného ze scén natočených u Uhlové doma a z videozáznamů pořízených během její práce. Uhlová doprovází obraz čteným komentářem.

Hypnagogia (Magdalena Kvasničková, Česká republika, 2017, 4 min)
Animované zpřítomnění polobdělého stavu před usnutím. Různí lidé popisují stav mezi spánkem a bděním, zatímco obraz ilustruje hypnagogické halucinace, tj. vidiny doprovázející proces usínání. Prolínající se barvy a tvary vytvářejí abstraktní krajiny, ze kterých se čas od času vynoří konkrétní objekty.

Konec časů (The End of Time, Milcho Manchevski, Kuba/USA, 2017, 5 min)
Vnoření se do krátkého okamžiku všedního výjevu pozorujeme v analytickém rozrůznění rychlostí pohybů i prožití mikropříběhů v běhu běžnosti ulice. Již klasická technika nestejného zpomalení částí zobrazení je zde využita k zachycení jinak téměř neviditelného jevu.

Meteory (Meteors, Gürcan Keltek, Nizozemí, 2017, 85 min)
Lidé se mění z lovců v oběti a na města za ohlušujícího rachotu dopadají rakety i meteory ve stejný́ den. Mysteriózní dokufikce zachycuje očima herečky Ebru Ojenové historickou paměť jednoho kurdského města na východě Turecka, kam násilně vtrhne ozbrojený konflikt a stanné právo uvrhne život do nehybného bezčasí.

Na hraně volnosti (On the Edge of Freedom, Jens Lengerke, Anita Mathal Hopland, Dánsko, 2017, 75 min)
Moskva a Kyjev. Angela a Vlad. Dva mladí talentovaní lidé, které spojuje neobvyklá záliba v extravagantním a veřejném zdolávání zakázaných částí velkoměsta. Výškové stavby, podzemní tunely nebo nákladní vlaky jsou novou kratochvílí mladé generace, která touží vystoupit ze zajetých kolejí i předvídatelné budoucnosti a proslavit se díky riskantnímu „urbex“ videu mezi vrstevníky.

Opera o Polsku (Opera about Poland, Piotr Stasik, Polsko, 2017, 41 min)
Cestopisná koláž o hledání polské identity v nejistém světě. Komponované snění o nenalezené jednotě národa, starých křivdách i hvězdné hodině, která uniká pod tíhou malicherností i strachu z neexistujících nepřátel. Výběr z dobových materiálů, novinových článků i hořce aktuálních citátů z internetu se v osobité interpretaci proplétá s deníkovými črty spisovatele Andrzeje Stasiuka.

Na pozadí inscenovaných filmových portrétů obyčejných Poláků, v napětí tvořeném disharmonickým operním podhoubím sledujeme nesouvislé obrazy a myšlenky, jež postupně skládají portrét duše polského národa.

Panoptic (Panoptic, Rana Eid, Libanon / Spojené arabské emiráty, 2017, 69 min)
Dokumentární esej libanonské filmařky Rany Eidové, v níž zachytila svou cestu Bejrútem během truchlení nad smrtí svého otce. Ve snaze porozumět svému rodnému městu se rozhodla proniknout k jeho jádru, tedy do jeho podzemí. Protože přesně tam během dlouhých sedmnácti let občanské války, stejně jako ostatní, de facto žila v úkrytu. Režisérčino osobní putování plné atmosférických, auditivních vjemů (nezapřou se její léta zvukařské praxe) reflektuje v druhém plánu pohnutou minulost Libanonu, ale i současnost a vyhlídky do budoucna.

Poslední šichta Tomáše Hisema (The Last Shift of Thomas Hisem, Jindřich Andrš, Česká republika, 2017, 30 min)
„Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ prohlašuje horník Tomáš Hisem na začátku své pracovní směny v ostravském dole Paskov, kterou se rozhodl tajně zdokumentovat. Jeho tvář v záběru sice nevidíme – kameru, kterou propašoval do dolu, má připevněnou na helmě – ale při kontrole temných, prašných tunelů a klaustrofobických skulinek v zemi, kudy procházíme či lezeme po čtyřech spolu s ním, si vystačí s peprným hlasovým projevem echt Ostravaka. Bezprostředně a po svém zachycuje konkrétní místo v konkrétní čas – den předtím, než byl Paskov uzavřen a o práci přišlo 1300 jeho kolegů.

Poslední v Aleppu (Last Men in Aleppo, Ferras Fayad, Dánsko/Sýrie/Německo, 2017, 104 min)
Nekončící válka v Sýrii přinesla destrukci všeho. Aleppo je v troskách, přesto v něm někteří obyvatelé zůstali. Bezprostřední kamera zaznamenává každodenní rutinu členů tymu Bílé helmy, kteří se snaží zachraňovat lidi z trosek. Jenže jak dlouho je vůbec možné udržovat mrtvé město při životě?

Také známý jako džihádista (Also Known as Jihadi, Eric Baudelaire, Francie, 2017, 101 min)
Konceptuální dokument inspirovaný́ slavným filmem Masaa Adachiho Ryakushô renzoku shasatsuma (A.K.A. Serial Killer, 1969) vychází z tzv. landscape theory. Její zástupci usilují zachytit v umění formující vlivy prostředí na osobnost, působení konkrétních míst na život člověka. Režisér snímku takto rozebírá cestu mladého Francouze alžírského původu z domoviny do Sýrie a zpět, od společenské jistoty k radikalismu a zmaru.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 318

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru