Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Mnoho kapek krve s malou kapičkou akce

Mnoho kapek krve s malou kapičkou akce

Mnoho kapek krve s malou kapičkou akce
RECENZE: Rudá volavka (režie: Francis Lawrence, 2016) – DOMINIK VONTOR ­–

Už počtvrté svedly profesní cesty dohromady režiséra Francise Lawrence a herečku Jennifer Lawrence. Ačkoliv oba svou kariéru postavili na zcela odlišných základech,1 díky společnému podílu na třech filmech tetralogie Hunger Games utvořili profesně i lidsky velmi úspěšné tvůrčí duo, které konečně mohlo projevit svou sílu zpracováním vlastní látky. Jejich nejnovější thriller je pro řadu diváků o to atraktivnější, že se některé jeho části natáčely na sousedním Slovensku.

Rudé volavce sledujeme ruskou primabalerínu Dominiku, která je během jednoho ze svých představení zraněna a musí předčasně ukončit kariéru. Když zjistí, že nešlo o pouhou náhodu, ale o spiknutí jejího přítele a jeho milenky, rozhodne se jim pomstít a brutálně je napadne v koupelnách divadelní šatny. To zapůsobí na Dominičina strýce Váňu (ano, strýček Váňa), který je napojený na nejvyšší místa ruské politiky. Proto jí nabídne pomocnou ruku. Vysílá ji do výcvikového zařízení pro budoucí volavky. Ty mají za úkol využívat svého těla ve prospěch státu a sloužit jako univerzální zbraň v boji o globální moc. Dominičiným prvním úkolem je infiltrovat se do blízkosti amerického agenta Natea Nashe a zjistit od něj jméno ruského agenta, který hraje na obě strany a donáší Američanům. Jakkoli tento konflikt evokuje období studené války, děj se odehrává v přítomnosti a odkrývá dost možná reálný svět intrik vládních kontrarozvědek. Scénář k filmu zpracoval podle románové předlohy veterána a odborníka CIA Jasona Matthewse Angličan Justin Haythe (Nouzový východ, Osamělý jezdec, Lék na život).

Rudá volavka překvapí poměrně minimalistickým stylem a velmi poklidným tempem vyprávění. Francis Lawrence si skutečně vystačí s minimem akce, aby dokázal udržet diváka v napětí. Avšak speciálně kvůli fantastické úvodní sekvenci, jejíž kvality už nedokáže překonat, si bohužel uzavírá cestu k potenciálně ještě zábavnějšímu a formálně opojnějšímu zbytku filmu. Na jedné straně v této předtitulkové scéně, ve které jsou nám představeny hlavní postavy, sledujeme tajnou předávku dokumentů. Zdánlivě kontrastně na druhé straně vidíme baletní vystoupení Dominiky. Obě tyto paralely propojuje těkavá hudba Jamese Newtona Howarda, která se funkčně prolíná s klasickým baletním motivem. To dopomáhá pozvolné gradaci a sbíhavosti obou linií v obdobně nešťastný závěr. Víceméně stejně uvažuje Lawrence i v nadcházejících scénách, které proto spíše jen variují již nastavený styl a zakrývají zjevnou inspiraci v motivech a stylech Alfreda Hitchcocka nebo Briana De Palmy. Ale ani jindy přesné režijní vedení a hutně vystavená tíživá atmosféra nedokáží zachránit místy hluchá místa druhé poloviny. Je tak spíše zásluha relativně nečekaných (ale vyčkávaných) a dobře načasovaných zvratů, díky kterým zbytek filmu neodezní jen v upadající euforii ze značně intenzivnější první poloviny.

Akci Lawrence proměnlivě kondenzuje už od Hunger Games. S každým následujícím dílem klade větší důraz na politické machinace a vztahy mezi postavami. Surovost násilí, které jinak hraje v dystopickém Panemu důležitou roli, sice zvyšuje, ale jeho četnost snižuje. Minimum akčních scén přináší překvapivě v Rudé volavce opačný efekt – akcentováno je samotné násilí a sex v té nejkrutější a nejnaturalističtější formě. Velmi odvážné erotické scény údajně pomohly Jennifer Lawrence vypořádat se s nedávným únikem jejích soukromých intimních fotografií.2 Intenzivní výcvik s vedoucí vychovatelkou, výtečnou Charlotte Rampling, není příjemné sledovat. Což je z filmařského hlediska dobře. Sadistickými metodami jsou otevřeně osekávány emoční schránky kadetů a ponižujícím způsobem jsou přeměněni ve stroje. Nejdřív se vypořádávají sami se sebou a mezi sebou navzájem, stejné praktiky pak vyučenci využívají v praxi. Ze svůdných žen a pohledných mužů se stávají vypočítaví, chladní a nelítostní agenti, kteří snáší drsné mučení a sami jej provádějí.

Je otázkou, do jaké míry dává právě tato nenadálá a hluboká přeměna v případě Dominiky smysl. Primární motivací přidat se k volavkám je její starost o nemocnou matku a nutnost finančně zabezpečit sebe i ji. Během samotného tréningu se však bývalá baletka na základě určitých osobních zkušeností začíná projevovat vznětlivě a rázem velmi rychle přijímá novou identitu. I když vyloženě neexceluje, pod přímluvou svého strýce je ihned nasazena v misi, přestože je zřejmé, že jí to vlastně není po chuti. Totálně nefungující chemie mezi Joelem Edgartonem a Jennifer Lawrence jen dokazuje, jak podivně nečitelná tato postava je, a jak skrze měnící se motivace ztrácí její jednání dostatečnou logickou oporu. Vše tak spíše napovídá tomu, že Dominičin vývoj je znatelně přizpůsoben fabuli a jednotlivým dějovým zvratům oproti vlastní ucelenosti charakteru jako takového. Možná taky proto nemůže Rudá volavka divákovi poskytnout komplexní napojení se na hlavní postavu a její osud a ani nic víc než jen řemeslně dobře odvedenou atmosférickou podívanou.

Red Sparrow

Režie: Francis Lawrence
Scénář: Justin Haythe
Kamera: Jo Willems
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Jennifer Lawrence, Joel Edgerton, Matthias Shoenearts, Jeremy Irons, Mary-Louise Parker, Charlotte Rampling
USA, 2018, 136 min
Česká premiéra: 1. 3. 2018 (CinemArt)

Print Friendly, PDF & Email
  1.  Francis Lawrence dlouhou dobu režíroval hudební videoklipy a reklamy a Jennifer Lawrence nejdříve hrála v několika nezávislých filmech. Poté ji vystřelila na pomyslný vrchol Hollywoodu spolupráce s režisérem Davidem O. Russellem a účast ve dvou vysoce výdělečných filmových sériích, X-Men a Hunger Games. []
  2.  Jennifer Lawrence’s ‘RedSparrow’ Nudity Empowered Her AfterPhotoHack: ‘It’s My Body, It’s My Art, and It’s My Choice’ [online]. IndieWire, 2017 [cit. 2018-02-27]. Dostupné z: http://www.indiewire.com/2018/02/jennifer-lawrence-red-sparrow-nudity-photo-hack-1201932731/ []

Autor

Počet článků : 2

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru