Zde se nacházíte: 25fps » Komiks » Pozvánka na planetu Nippon

Pozvánka na planetu Nippon

Pozvánka na planetu Nippon

RECENZE – KNIHA: Planeta Nippon (Anna Křivánková, Antonín Tesař, Karel Veselý, Nakladatelství CREW, 2017) – MILAN HAIN –

V předvánočním čase uvedlo nakladatelství CREW na trh knihu Planeta Nippon, jejímž cílem je představit českému publiku různé podoby současné japonské kultury. Roli průvodců po přitažlivé a přece i nadále tajemné a vzdálené „planetě Nippon“ na sebe vzali překladatelka a publicistka Anna Křivánková, filmový kritik Antonín Tesař a kulturní publicista Karel Veselý.

Publikace je rozdělena do jedenácti samostatných kapitol, které spolu nicméně funkčně komunikují prostřednictvím společných témat i explicitních odkazů na dříve uvedené pojmy. I když tedy čtenáři teoreticky mohou kapitoly pročítat v libovolném pořadí, doporučil bych jim držet se posloupnosti určené autorským kolektivem a vydavatelem.

První kapitola se věnuje zejména chlapecké manze, které dominují dobrodružné a sportovní příběhy. Karel Veselý ale představuje i mangu určenou dospělému mužskému publiku či vyslovené experimenty na poli alternativní a undergroundové mangy. V druhé kapitole se Antonín Tesař zabývá postavami samurajů, nindžů a „jakuzáků“, a to jak v komiksových, tak ve filmových zpracováních. Svůj výklad začíná zamyšlením nad termínem bušidó (samurajský kodex cti), ohledně jehož přesné definice a relevance pro současnou japonskou společnost panují spory. Jestliže byl jeden oddíl knihy věnován chlapecké manze, další musí logicky představit mangu pro dívky a ženy. Anna Křivánková v kapitole 3 líčí fenomén šódžo mangy v historických souvislostech a nakonec popisuje i její podoby na přelomu tisíciletí.

Fascinací roboty a umělou inteligencí se zabývá čtvrtá kapitola, jejímž autorem je znovu Karel Veselý. Přiblíženy jsou zejména žánry mecha a kyberpunk, v nichž se japonský zájem o technologii projevuje nejdůsledněji. Anna Křivánková v páté kapitole zpracovává téma militarismu a propagandy, které historicky pronikalo do všech uměleckých forem včetně mangy, anime nebo populární hudby. Kromě explicitně nacionalistických komiksů, které vznikaly hlavně v první polovině 20. století, autorka zmiňuje i kuriozitu v podobě tzv. gurmánské mangy, jež ukazuje, že předmětem hrdosti může být i národní kuchyně. Šestá kapitola seznamuje čtenáře s problematikou erotiky, pornografie a způsobů jejich cenzury. Antonín Tesař uvádí mimo jiné příklady kontroverzních uměleckých instalací, filmů či počítačových her, které pobouřily domácí i mezinárodní veřejnost, a – ne zcela právem – přisoudily Japoncům pověst zvrhlého národa posedlého nestandardními sexuálními praktikami. Fenomén mangy o homoerotických vztazích mezi mladými mužskými postavami představuje Anna Křivánková v oddílu číslo 7. Možná překvapivě se dozvídáme, že publikum těchto romantických příběhů tvoří zejména ženy, kterým je uzpůsobena i jejich estetika.

Fantastické světy a bytosti je obývající jsou předmětem osmé kapitoly. Antonín Tesař v ní ale rozebírá i japonský koncept mono no aware, který vystihuje citlivost člověka vůči pomíjivosti všeho bytí a projevuje se v nejrůznějších podobách v manze nebo hraném a animovaném filmu. Devátá kapitola se věnuje konceptu roztomilosti, který dnes reprezentuje například celosvětově proslulá postava Hello Kitty. Karel Veselý ale ukazuje, že princip kawaii si podmanil i oblast japonské populární hudby. V předposlední kapitole Antonín Tesař představuje svět japonských videoher. I zde je uplatněna historická perspektiva, která umožňuje sledovat vývoj od jednoduchých herních automatů po vizuálně podmanivé a narativně sofistikované hry současnosti. A konečně v kapitole 11 Karel Veselý popisuje specifika fanouškovské a participační kultury, která má v Japonsku dlouhou tradici. Obsáhle se autor věnuje subkultuře otaku a jejímu vnímání ze strany většinové společnosti, které doznalo značných změn.

V krátkém epilogu nakonec Anna Křivánková shrnuje, jak japonská kultura – zejména prostřednictvím svých „vyslanců“ mangy a anime – pronikala a nadále proniká do českého prostředí a získává si zde stále větší oblibu. Z tohoto pohledu je zřejmé, že Planeta Nippon přichází na knižní trh právě včas.

Z celé publikace je zřejmé, že ji napsali znalci japonské kultury, kteří si dokázali zachovat fanouškovské zaujetí. Výklad proto nejen informuje, ale dokáže i vzbudit zájem a zanícení pro věc. Osobně mi jako čtenáři vadilo pouze množství frazeologismů (spojení jako lví podíl, medvědí služba atd.), které vnímám jako projev nedostatečné pisatelské kreativity a snad i lenosti. Jsem si ovšem vědom, že jde o subjektivní připomínku, se kterou se jiní čtenáři nemusejí ztotožnit.

Kniha sice neobsahuje slovníček, ale důležité pojmy, osobnosti nebo díla jsou uváděny v graficky odlišených info boxech. Kromě toho orientaci usnadňuje poctivě zpracovaný rejstřík. Kniha je bohatě ilustrovaná a vedle desítek černobílých obrázků a fotografií obsahuje i vloženou dvaatřicetistránkovou barevnou přílohu na křídovém papíře. Naproti tomu posledních dvanáct reklamních stran v knize si mohl vydavatel odpustit (alespoň jsou takto tematicky propagovány japonské manga knihy a sešity vydávané v českém překladu).

Závěrem rád potvrdím, co snad již z předchozích řádků vyplynulo, a sice že publikaci se daří přiblížit českému publiku současnou japonskou kulturu v jejích různých podobách, poukázat na její specifika, ale zároveň ji i zbavit některých mýtů. Autoři v textu opakovaně demonstrují, jak japonské umění i populární kultura čerpají z domácích historických tradic, ale současně i mohutně vstřebávají vlivy odjinud, zejména ze Západu. Výsledkem je ona známá neznámá planeta Nippon, k jejíž návštěvě vás kniha velmi pravděpodobně přiměje.

 

Planeta Nippon

Anna Křivánková, Antonín Tesař, Karel Veselý
Praha: Nakladatelství CREW, 2017
312 stran + 32 stran barevných ilustrací
kniha je k dostání na stránkách vydavatelství
rozhovor s autory na YouTube

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Milan Hain
Počet článků : 127

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru