Mačica, vačica, dračica. Seznamovací show Take Me Out (2017) jako rodová utopie

TV REFLEXE – Take Me Out (2017-?) – DOMINIKA MORAVČÍKOVÁ –

Let us be elegant or die!

Louisa May Alcott, Little Women

„Úsmev im stačiť nebude, ony berú všetko”, varuje mantra československé verze seznamovací reality show Take Me Out předtím, než do studia přijdou „šelmy”; vysoce půvabné a třpytem pokryté ženy hledající partnera, který je má okouzlit mixem šarmu a toxického mužství.

Show Take Me Out představí v každé epizodě třicítku nezadaných žen rozlišených podle erotického spektra (od nevinné po zralou) a profese (po krátké úvaze je jasné, že profese není nutně situována jako ukazatel nezávislosti ženy, nýbrž jako nástroj včlenění této ženy do určité role a zastoupení konkrétního typu). Do studia přijde soutěžící – muž – jednotlivec zcela individualizovaný svou pozicí, ze které nabízí svou verzi mužství. To je hodnoceno ženským ansámblem – ženy mačkají červená tlačítka, pokud o daného muže nestojí. Soutěžící ženy jsou akcentované jako takzvané šelmy, sekery, vybírají si muže iracionálně a náladově, „špatně se vyspaly” (stereotyp náladovosti), jsou nenasytné a vybíravé (stereotyp picky women), a jejich rozhodnutí jsou řízená nepochopitelnou ženskou tělesnou alchymií. Moderátoři říkají, že ženy nemají na daný den špatné horoskopy, ale hormonoskopy, proto si muže vybírají tak krutě.

Tato myšlenka přenášející esoterický pojem do medicínské aktualizace je interiorizována samotnými soutěžícími ženami a stvrzena jejich performovanou iracionalitou. Aktualizovaný mýtus ženské iracionality neředí hierarchii distribuce racionality mezi mužem a ženou, ale naopak ji umocňuje zkreslením ženy na hormonální útvar. To nutně neznamená objektivizaci. Ženy v Take Me Out vědomě nabízejí svá těla jako objekty, nebo, lépe řečeno, nabízí objekty svých těl (doslova v případě prsních implantátů nebo srovnávání krásy pozadí), a tato nabídka je vykreslena jako doklad jejich tělesné autonomie. Žena je sice ornamentovaná, odcizená od každodennosti a komodifikovaná dekoracemi a gesty, ale přece je subjektivní. Žena v Take Me Out je především text, který lze číst prostorově i časově, a který komunikuje škálu výrazně femininně konturovaných reakcí na přítomnost muže: vzrušení, znechucení, přijetí, odmítnutí, dojetí, výsměch. Topologie ženy v Take Me Out je masivní, vzdálená od ženské každodennosti v gestech, hlase i vzhledu: třpytivý makeup, šperky, účes a oděv jsou základním ornamentujícím aparátem; vzrušujícím posunem jsou prsní implantáty coby hlubší tělesná ornamentace. Ta není jen vnějškovou dekorací těla, ale zevnitř násobí gendrování jeho povrchu. Ornamentem se stává i prostetický objekt: brýle jsou atributem „učitelky sexu”, a konec konců všechno, co se dotkne Zuzanity, vizuálně i rétoricky nejvýraznější ženy v soutěži, je fetišizováno.

Osobitým typem tělesné ornamentace je tetování, které je zhodnocováno i u mužů. „To dorobíme”, říká jedna soutěžící na to, že muž zatím žádné tetování nemá. Ornamentace tetováním je vrostlá do těla jinak než prsní implantáty, rovněž ale zastupuje prvek performance, ze kterého se nedá svléknout. Ornamentace tetováním však představuje rodově neutrální značení těla; tribalizuje ho, ale negendruje, zatímco prsní implantáty nebo zvětšené rty násobí značení ženského rodu operací. Ženy v Take Me Out v často vtipkují o nepůvodnosti svých femininních atributů. Když jeden z mužů Zuzanite pochválí prsa, ona mu odpoví: „Ďakujem, to od narodenia.” Terčem vtipů jsou i bílé vlasy. Nepůvodnost zjevu není nedostatkem, ale stejně jako šperky nebo makeup zastupuje stabilní součást performativního nadání ženy.

V tomto kontextu není postava Zuzanity vykreslena jako vychýlení z ideální femininity, ale jako ideál o sobě; ideál přesexualizované alterované tělesnosti, gesta a slova. Samu sebe definuje termínovou trojčlenkou „mačica, vačica, dračica“, což značí ženu dominu, pro kterou je zpřítomnění v seznamovací show kontroverzní kulturní praxí. Na tento prototyp se napojuje příhodné označování profesí: Zuzanita má technické vysokoškolské vzdělání a moderátor ji oslovuje „slečno inženýrko”. Přes svoji performanci femininity se stává nositelkou zhuštěné ženské topologie, která ruší tradiční dynamiku vizuální slasti, protože je vložena do textu pořadu tak, že u muže vyvolá nejen vzrušení, ale i hrozbu a údiv. Přítomnost Zuzanity jakožto centrální figury ženského ansámblu je vykročením za hranice konzervativní rodové estetiky a současně aplikací jedné kulturní fantazie, která se stává součástí klíčových ozvláštňujících procesů této show: ženy jsou ty, které si vybírají muže, mají prostor shazovat je, objektivizovat, vokalizovat své touhy a potřeby bez hrozby zavržení. Naopak muži zavrženi být mohou.

Zatímco ženství v Take Me Out je sice zcizené, přeornamentované a mystifikované, ale zároveň kompletní, mužství je plné nedostatků a trhlin: muž, který performuje maskulinitu představující nebezpečí přelétavosti nebo povrchního zájmu o ženu je zavržen stejně jako muž, jehož maskulinita se prokáže jako nedostatečná. Intelektuálové nebo introvertní muži odejdou ze soutěže bez ženy.

Úspěšný muž v Take Me Out má „typickou mužskou” (hasič, hokejista) nebo neutrální městskou profesi (realitní makléř). V krajním případě může místo profese zaujmout gentlemanstvím – napojením se na typ maskulinity, který preferuje pečování o ženu před erotizovaným násilím. V maskulinitách se lze orientovat po této prosté ose: pečování o ženu (cukrář připravuje luxusní dezert, jiný muž využije volnou disciplínu k tomu, aby každé z žen daroval červenou růži) je vyvažováno agresí (gymnastické představení nebo výzva, aby ženy ukázaly zadky a tím usnadnily muži výběr). Symbolické propojení obou předpokladů mužství nastane v představení hasiče, který uvede performanci stylizující záchranářský akt. Hasič poskytne první pomoc ženě způsobem, který lze těžko číst jinak než jako sexuální násilí: bezmocnou ženu ležící na zemi osahává v rámci první pomoci a pak ji políbí místo dýchání z úst do úst. Vtip performance má spočívat ve zdvojeném čtení úkonu hasiče jako záchranářského a erotického současně.

Ne zcela vítaným projevem maskulinity je video, ve kterém si muž na tabletu prohlíží obrázky žen s umělým poprsím a hlásí, že konečně chce mít přítelkyni, kterou si bude moct „poriadne vyhmatať“. Chování, které má představovat projev negativních osobnostních rysů, jako je redukce ženy na sledované tělesné atributy, může být sice zařazeno do maskulinního diskurzu show (jinak řečeno, toto chování má vycházet z maskulinní přirozenosti), jenže nakonec jsou tyto toxické maskulinní praxe většinou žen odsouzeny.

Až dojde na to, že si úspěšný muž vybere jednu ze zbývajících žen, které nezmáčkly tlačítko, odvádí si ji s sebou jako předmět zhodnocení své maskulinity: čím ryzejší maskulinita, tím vytříbenější a ornamentovanější ženská odměna. Vznik páru je rozeznán archetypálně (už ve znělce show jsou muž a žena redukování na pouhé figury, postrádají značení třídy nebo původu, pohyby komunikují dynamiku námluv, odmítnutí i přijetí) a ritualizován složitým textováním. Jeden důležitý aspekt ritualizace vzniku páru je jeho opakování, které během dílů nabude pevnou rytmizaci. Odlišnost muže a ženy je striktně rodová a jiný typ identity je potlačen, zamlčen, nebo textuálně neexistuje (i když náhodou jde o takzvanou „exotickou krásku”, její původ není rozeznáván jako etnický, nýbrž jako exotický). Hudba náležící tomuto typu segmentu soutěže akcentuje dosaženou romantickou utopii.

Láska jako výsledek seznamovací hry je ve světě Take Me Out zázračně možná, stejně jako femininita, která je neohroženější, asertivnější a troufalejší než všechny nabízené maskulinity. Utopie lásky i rodu jsou uskutečněny v textuálních mezích televize, ve kterých se směs ženských topologií, autonomií a iracionalit stává vládnoucí kulturní identitou: ženství je animální a iracionální; nestrpí hanbu za to, že přebývá ve svém robustním sexualizovaném těle. V syntaxi textu těla totiž není ornament (vnější nebo implantátní) nikde přerušen tak, aby odhalil tělo jako ránu; ránu po ztrátě privilegií a potupě ženstvím; freudovskou krvácející ránu z kastrace. V tom leží jádro utopického ženství: v alteraci rodové dominance; v alteraci vtělení krásy.

Take Me Out

Režie: Tomáš Eibner
Hrají: Milan Junior Zimnýkoval (mod.), Jakub Prachař (mod.), Jana Wágnerová, Emil Zajac
Slovensko, 2017, 16×95 (16×57) min.