Letošní Ji.hlava bude rozmanitá: Vachek, Man Ray, erotika

Ještě pět týdnů – a třiadvacátý ročník dokumentární Ji.hlavy je tu! Nejen s nabitým programem, ale taky v řadě věcí nově. Od letoška chce být Ji.hlava ještě šetrnější k životnímu prostředí, než byla dosud. Naznačuje to ostatně vizuál letošního ročníku, tradičně z dílny Juraje Horvátha. Ředitel festivalu Marek Hovorka doplňuje:

„Ekologické téma obsahují některé filmy a diskuse, ale naším cílem je proměnit chování nás jako pořadatelů i hostů a diváků. Nejde o jednorázový projekt, ale dlouhodobý závazek. I proto jsme zřídili pozici ekologického ombudsmana, který nám se změnami pomůže.“

Stane se jím environmentální filozof a aktivista v otázkách udržitelnosti Ľuboš Slovák. S čím konkrétně Ji.hlava začne? „Odstraňujeme jednorázový plast, využíváme městskou hromadnou dopravu a zavádíme vegetariánské rauty z lokálních potravin,“ vypočítává Slovák. A dodává, že ještě letos provede analýzu celého festivalového provozu.

Klavír, Mečiar, Kiruna

Co dál bude v Ji.hlavě nově? Soutěžní sekce Česká radost se otevírá i těm českým filmům, jejichž režisérem není český tvůrce.

„I díky této změně představí letošní Ji.hlava snad nejpestřejší nabídku výrazných českých dokumentů, uvedených ve světové či české premiéře. Česká dokumentární scéna se navíc obohatila o novou generaci tvůrců, kteří své filmy letos představili třeba na festivalu ve švýcarském Nyonu,“ říká Marek Hovorka.

Například v Česku dlouhodobě žijící francouzský režisér a producent Artemio Benki představí v Ji.hlavě svůj režijní celovečerní debut Sólo. Sleduje v něm životní i umělecký osud talentovaného argentinského klavíristy Martína Perina, jehož slibnou kariéru ovlivnil dlouhodobý pobyt na psychiatrické klinice v Buenos Aires. „Je to příběh o lidské křehkosti, zranitelnosti, ale i odhodlání,“ říká Benki o své celovečerní prvotině. „Svým filmem jsem chtěl přispět k destigmatizaci lidí s duševním onemocněním a k rozostření hranice mezi tím, co je dnes běžně vnímáno jako normální, a co už nikoli,“ dodává režisér, jehož snímek měl světovou premiéru na festivalu v Cannes.

Také slovenská režisérka Barbora Berezňáková uvede v Ji.hlavě svůj debut. Její film Skutok sa stal jde po stopách jedné velké politické kauzy devadesátých let na Slovensku: sleduje únos syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče, vraždu svědka případu Róberta Remiáše a pozdější amnestii, kterou pachatelům udělil Kováčův nástupce Vladimír Mečiar. „Ten film není jen o vraždě a únosu. To, že se věc jakoby nestala, navzdory skutečnosti, že kolem zůstalo několik mrtvých, ovlivňuje slovenskou společnost a lidské osudy dodnes,“ říká režisérka.

Mezinárodní rozměr má i snímek Kiruna česko-švédské režisérky Grety Stocklassy. Autorka portrétuje nejseverněji položené město Švédska, ve kterém se těží železná ruda – a které se v důsledku těžby propadá. „Těžba se pořád finančně vyplatí, takže politici rozhodli, že město musí ustoupit,“ vysvětluje Stocklassa. Za zmínku stojí i dokument Johany Ožvold The Sound Is Innocent, který vzdává hold „elektronické hudbě ve světě, jejímu vývoji od padesátých let po současnost“.

Vachek s medem

Zvláštního uvedení se letos v Ji.hlavě dočká dokumentární esej klasika české kinematografie Karla Vachka Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Mnohahodinový film, autorův devátý, sleduje ve čtyřech částech současnou českou politiku, filozofii, náboženství a umění. „Důležitá myšlenka toho filmu je, že když chce žít člověk v pravdě, musí být taky sviňák. Protože pravda všechny bolí, a tak se vám zdá, že pravdu je líp nedělat!“ říká devětasedmdesátiletý režisér.

Co vybrat z programu dalších sekcí? Třeba příběh o lidské houževnatosti z dílny makedonské dvojice Tamara Kotevska a Ljubomir Stefanov Honeyland. Film sleduje „ochránkyni včel“ Hatidzu, která žije se svou starou a nemohoucí matkou v makedonských horách a chová včely. Snímek bodoval letos na festivalu Sundance. Další režisérský tým, tentokrát ve složení Jennifer Baichwal, Nick de Pencier a Edward Burtynsky z Kanady, servíruje divákovi svůj Anthropocene: The Human Epoch. Autoři sledují ve dvaceti zemích šesti kontinentů, jak člověk svou činností ovlivňuje ekosystém planety. Dokument The Brink z dílny americké režisérky Alison Clayman pak přibližuje mentalitu Steva Bannona, pravicového populisty a někdejšího stratéga prezidenta Trumpa.

Man Ray a erotika

A jaké budou na letošní Ji.hlavě nesoutěžní sekce? Fanoušci amerického avantgardisty Mana Raye, známého fotografa a malíře, experimentátora blízkého surrealismu, se mohou těšit na premiérové uvedení všech jeho dochovaných filmů „Ještě v osmdesátých letech byl Man Ray považován za autora pouze čtyř filmů. Ovšem v pozůstalosti jeho přítelkyně Ady Fidelin byly objeveny další unikátní snímky, umožňující vstoupit jak do jeho soukromého světa, tak jeho tvůrčí dílny. Sledovat tak můžeme například hádku Pabla Picassa s Paulem Éluardem při věštění z ruky,“ přibližuje přehlídku její dramaturg David Čeněk.

S Manem Rayem pak souvisí další přehlídka, věnovaná erotice v dokumentárním filmu. Připomenuti budou jednak klasici jako Kenneth Anger, Carolee Schneemannová a Peter Tscherkassky, jednak méně známí autoři, jejichž díla budou u nás k vidění na plátně vůbec poprvé.

„Uvažování o tělesné touze, přitažlivosti a projevech fyzické lásky je v avantgardní kinematografii vedle práce s nahým lidským tělem zpodobňováno mnoha dalšími motivy a postupy: je problematizovaný vztah společnosti k zobrazování nahoty a sexu, zdůrazňovaná různost v podobě queer erotiky nebo kritizována cenzura vyjadřování o tělesnosti v uměleckých dílech,“ přibližuje přehlídku její dramaturgyně Andrea Slováková a dodává: „Letošní retrospektiva ukáže toto rozpětí od čisté vizuální radosti z nahého těla po radikální politické manifesty.“

A do třetice ukrajinská avantgarda, představená pod hlavičkou Konference Fascinace:

„Na Ukrajině neexistoval v poválečném období experimentální film, který by korespondoval se světovými avantgardami, ale na okrajích oficiálních struktur, na filmové škole i mimo státem kontrolovaný systém vznikaly radikálně poetické snímky, hybridní díla kombinující alegorie, výraznou vizualitu, inscenaci, performanci, dokumentární pozorování či situačnost,“ láká na program Slováková.

Džumelec na dážďovce

Hudební program letos volně naváže na ústřední ekologické téma.

„Představíme české tvůrce, kteří pracují se zvukem skutečného světa,“ vysvětluje dramaturg „off-screen programu“ Pavel Klusák a vypočítává: „Miloš Vojtěchovský, osobnost s dlouholetým významem pro domácí scénu zvukového experimentu, připravil procházku Jihlavou se zvuky komunikujícími se smartphonovou aplikací. Vokalistka Lucie Páchová využívá v triu LoveMe své nahrávky z Ugandy a Konga; v sekci terénních nahrávek vystoupí i Jiří Suchánek a Tomáš Šenkyřík. Ze Slovenska se představí tamější zásadní naivisté: Džumelec čili Erik Sikora, aktuálně nominovaný na výroční Cenu Oskára Čepana, a výstižně kritický i nadreálně groteskní Samčo, brat dážďoviek.“

A zahraničí? „Současný evropský experiment reprezentuje kytarista Kim Myhr (Norsko), improvizátor na bicí Ingar Zach (Norsko) a Billy Roisz (Rakousko), která v reálném čase koncertu proměňuje zvuk vlastního srdce v živé video,“ doplňuje Klusák. Večer v tradičním festivalovém stanu pak vystoupí například WWW, čerstvé zjevení imaginativního hiphopu PAST a jihlavští hudebníci a performeři MΛKE UP NOT WΔR.

23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava proběhne 24.–29. října 2019. Do 23. září lze zakoupit festivalovou akreditaci za zvýhodněnou cenu 600 Kč. www.ji-hlava.cz