Quick View: Jana Bernartová

QUICK VIEW (Quick Interview with Visual Artists) – Jana Bernartová – MARIE MEIXNEROVÁ

Jana Bernartová

Jak jste se dostala k umělecké tvorbě?

V osmé třídě na základní škole jsem si uvědomila, že chci studovat umění. Strávila jsem rok přípravou na talentové zkoušky, kdy jsem se snažila dohnat všechno, co se ostatní učili v liduškách od první třídy. Na střední škole se tradiční grafické technologie postupně překlopily k počítačové grafice a fascinaci kódem. Vše se „utrhlo“ s prvním počítačem, který jsem od rodičů dostala k osmnáctinám. Byla jsem tak rozrušená, že jsem několik dní nespala. O dva týdny později už nebyla cesta zpátky, což se z dnešní perspektivy, kdy jsme digitálním rozhraním obklopeni denně, zdá jako příběh z jiného světa.

Co považujete za své nejvýznamnější dílo?

Postupně si uvědomuji, že mé projekty jsou propojené a volně navazují jeden na druhý. Aktuálně jsem znovu objevila vlastní sbírku nátiskových barevných tabulek, které jsem sbírala před patnácti lety. Tehdy jsem nevěděla, proč tisky shromažďuji. Dnes jejich podstatu spojuji s cyklem Tekuté krystaly RGB (2016–2019), sérií site specific instalací, objektů, tisků, software, kterou odstartovala výstava Ultramarín extra blue (2017). Cyklus je tematicky spojený s myšlenkou, že digitální barva nemá nikdy správné nebo univerzální zobrazení. Její odstín určuje médium.

Dalo by se říci, že existuje pravidlo, kdy protiváhu vizuálního projektu zajišťuje projekt nevizuální a k sérii věnované podstatě digitálních barev je to softwarové dílo Generování textu o generativním umění (2010–2019). Umělá inteligence, která se sama učí a píše text na základě vstupního algoritmu (dat a kódů), píše tak text sama o sobě. Zajímá mne, zda jsme schopni nebo do jaké míry jsme ochotni akceptovat člověkem nevytvořené texty. Projekt prověřuje otázku autorství, testuje možnosti produkce a sémantiky ve vztahu k umělé inteligenci. Zabývá se otázkami spojenými s remediací nových médií. Výstava Turingův test v podmínkách imitační hry (2013) v jedné instalaci představila texty UI a Lva Manoviche, teoretika digitálních médií.

Podobná koexistence různých realit nebo dvojic paralelních projektů jsou pro mne důležité.

Jaká vaše práce je z vašeho osobního hlediska pro vaši kariéru klíčová?

Nevím, jestli jde o konkrétní dílo, ale kolem roku 2005 mne do širšího kontextu umělecké scény uvedl Jiří Valoch, který mne mimo jiné seznámil i s Václavem Stratilem. U Václava jsem později studovala v rámci magisterského studia, což pro mne byl důležitý moment po přesunu z liberecké Fakulty umění a architektury. Také je to doba mých prvních softwarových děl a nebo několikaletého projektu inspirovaného chybami v digitálních fotografiích (Chyby – Kvadratické systémy, 2005–2008).

Jaký umělec (nebo dílo) je pro vás osobně / pro vaši tvorbu stěžejní?

Moje hrdinky a hrdinové jsou Milan Guštar, Stanislav Zippe, Václav Krůček, Pavel Mrkus, Sol LeWitt, Zorka Ságlová, Kazimir Malevič, Rosemarie Trockel, Carsten Nicolai, Ivan Chatrný, Daniel Hanzlík, Jaroslav Prokeš, Jiří Valoch, Ryoji Ikeda, teoretici Lev Manovich, Petr Rezek, Jana Horáková, Brian O´Doherty, generované básně z roku 1967 Karla Paly, Olega Suse, Jiřího Levého, …

Co je ve vaší tvorbě nejčastěji dezinterpretováno a vadí vám to?

Jsem zastáncem myšlenky, že díla založena na kódu nelze hodnotit pouze vizuálně nebo esteticky, ale že je potřeba nahlédnout obou jejich perspektiv, ze kterých se skládá výsledný „obraz“. „Softwarové dílo dle definice Wardrip-Fruina tvoří několik základních prvků, kterými jsou: data, procesy, povrch a interakce s publikem či vnějšími procesy a datovými zdroji.“ V konceptu této idey někdy může docházet k neúplné interpretaci.

Na čem právě pracujete?

V rámci rezidence v Banskej Stanici Contemporary, jsem se začala intenzivněji věnovat strojovému vyšívání. (Zde je na místě poděkovat za super profesionální nasazení Zuzaně Bodnárové, Svätoplukovi Mikytovi a celému týmu Stanice.) Na Slovensku vznikly první velkoformátové vyšívané rastry jako transformace digitálních obrazů. Originální předlohou byla poškozená e-mailová data. Pracovat s látkou a výšivkou je pro mne nový zážitek. Uvažuji o tom, jak podobný objekt posunout do prostoru mimo původní médium a zpřístupnit jej z obou stran jako nový materiál s rubem a lícem. Současně mne stále nenechává klidnou téma barvy. Pokračuji na sérii Tekuté krystaly RGB a vznikají analogové grafiky inspirované zmiňovanými starými kalibračními nátisky. Paralelně si pohrávám s myšlenkou na novou appku spojenou s osaháváním dokonalých proporcí a zavedených měřítkových standardů.

Můžete na závěr čtenářům udělit kulturní tip?

Jsem nová fanynka labelů MAPPA, LOM a Jonáše Grusky. Oblíbené knihy jsou Program pro přeživší od Chucka Palahniuka, Děti chovatelů slonů od Petera Høega nebo S elegancí ježka od Muriel Burbaryové za beletrii. A teoretické srdcovky jsou Do universa technických obrazů Viléma Flussera, MINIMAL, EARTH, CONCEPTUAL ART ed. Karel Srp, Jazyk nových médií Lva Manoviche, Architektonika a protoarchitektura Petra Rezka a OBJEKT editovaný Václavem Janoščíkem.