S Františkem eF. Horvátem o vzkříšení zlínského festivalu krátkých filmů

Publikováno: Marek Čermák Publikováno dne: 12. března 2019 Rubrika: Aktuality, Festivaly a přehlídky | Komentář : 0

ROZHOVOR s Františkem eF. Horvátem, prezidentem REC FESTu – Studentského festivalu krátkých filmů – MAREK ČERMÁK

Studentský festival krátkých filmů REC FEST se po roční pauze opět vrací na scénu a slaví páté jubileum! Od 9. do 11. dubna 2019 ve Zlíně představí pod ústředním mottem VZKŘÍŠENÍ krátkometrážní snímky nejen studentů ateliérů Audiovizuální a Animované tvorby Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, ale i filmové počiny dalších talentovaných tvůrců z Česka a Slovenska.

MAREK ČERMÁK: Jakým způsobem naváže letošní REC FEST po jednoleté pauze na předchozí ročníky? Chystají se nějaké změny?

FRANTIŠEK eF. HORVÁT: Zmíněná roční pauza nám dovolila sledovat podobu celého festivalu s drobným odstupem. Festivalový tým tvořený studenty se i letos skládá z těch, kteří už jeho minulé ročníky zažili, a taky z těch, kteří jsou úplnými nováčky. Vnímám to jako velkou devízu celého projektu, protože tak dokážeme najít ideální cestu mezi tím nejlepším z minulých ročníků a něčím novým, co festival opět posune někam dále. Jednou z největších novinek je změna místa konání, festival se při svých pátých narozeninách přestěhuje do prostor Městského divadla ve Zlíně. Myslím si, že to bude milé a přínosné propojení dvou blízkých uměleckých směrů.

Můžete prozradit jaké různé podoby vzkříšení, což je letošní festivalové motto, můžeme na plátně očekávat?

Tradici festivalového tématu letos opakujeme již třetím rokem. Nikdy však jednoznačně neomezujeme výběr snímků zadaným tématem, spíše hledáme jakési vhodné programové prvky, které v součinnosti s daným mottem rozšíří celkovou dramaturgii. V letošním programu tak naleznete dva odkazy k tématu vzkříšení. Prvním z nich je projekce Posledního autoportrétu (2018) Marka Kuboše, unikátního dokumentu, který zobrazuje pomyslný návrat autora jakožto známého slovenského dokumentaristy, který čtrnáct let nedokázal dokončit žádný z rozpracovaných projektů. Tím druhým odkazem pak bude nesoutěžní pásmo pojmenované jednoduše RETROSPEKTIVA, které představí a na plátně „vzkřísí“ studentské práce tehdy začínajících a nyní známých absolventů Ateliéru audiovizuální tvorba Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Čím se REC FEST odlišuje od jiných tuzemských festivalů zaměřených na krátkometrážní filmy?

Jeho podstatou a zároveň pro spoustu tvůrců velmi kladnou stránkou je fakt, že celý festival je organizován a tvořen studenty. Mě v rámci tohoto projektu vždy těší to, že radius kritérií pro přihlášení snímků neomezujeme pouze na studenty, ale plátno pomyslně otevíráme všem tvůrcům krátkých snímků se stopáží do třiceti minut.

Primárně se v programu objevují filmy, které vznikly na UTB. Proměnila se za dobu fungování festivalu jejich kvalita?

Festival letos slaví pět let. Je nejspíše logické, že za takovouto dobu se mnoho prvků naznačujících kvalitu filmů proměnilo. Ve Zlíně vznikly nové audiovizuálně zaměřené společnosti, jejichž podpora umožňuje realizaci snímků za užití nejnovějších technologií. Podpora místního Nadačního fondu, či spolupráce Zlín Film Office přináší do studentského natáčení maximální profesionalitu všech jednotlivých etap vzniku snímků. Já jsem osobně nejraději, že se mým kolegům podařilo v námětech opustit těžká existencionální témata a díky kvalitní práci pedagogů začínají tvořit nestandartní formáty, jako je třeba i taneční muzikál.

Proměňuje se počet přihlášených snímků? Kdo je v předporotě a jaká jsou kritéria výběru?

Proměňuje a to dobrým směrem! (říká s úsměvem) Každým rokem se počet přihlášených snímků v řádech desítek navyšuje. Letos jsme dosáhli přes sto deset přihlášených titulů. Výběrovou porotu tvořili opět studenti. Umělecká ředitelka Jana Bébarová je společně s vedoucí programu Kamilou Martincovou vybrala napříč všemi ročníky a ze všech specializací, které studium na Ateliéru Audiovizuálních tvorby nabízí. V celkem jedenáctičlenné porotě jsem s nimi při hlasování zasedl i já a výkonná ředitelka Veronika Machátová. Jinak co se kritérií výběru týče, měl každý člen výběrové poroty svůj hlasovací formulář, kde udílel body každému filmu a ty se ve výsledku průměrovaly.

Jaká je podle vás pozice zlínských filmů v porovanání s tvorbou z ostatních vysokých filmových škol jako jsou FAMU a FAMO?

Výběrová porota REC FESTu zasedla tento víkend a měla za úkol vybrat soutěžní snímky jednotlivých kategorií. S kolegy porotci jsme shlédli více než dvacet hodin přihlášeného materiálu a můžu s radostí potvrdit, že snímky ze Zlína v porovnání s produkcemi ostatních škol v České republice a na Slovensku rozhodně nezaostávají. Jsme škola silná především ve řemeslném a vizuálním zpracování jednotlivých děl. A také často přinášíme do pomyslného ringu témata a žánry, které tu častou filosoficko-studentskou šeď rozbíjejí.

Ačkoli na webových stránkách zmiňujete, že na festivalu nehrajete na jen na vítěze a poražené, je soutěž jeho velkou součástí. Oceňujete jen nejlepší filmy v každé kategorii, nebo rozdáváte i dílčí, „technické“ ceny?

V rámci festivalu vždy udělujeme cenu za nejlepší dokument, animovaný a hraný film. Zároveň návštěvníci vybírají vítěze ceny diváků, která je udělena napříč všemi kategoriemi. Neopomenutelnou součástí je také takzvaná Pocta REC FESTu, kterou uděluje samotný tvůrčí a organizační tým daného ročníku. V minulých letech tak s poctou za přínos kinematografii odjížděli ze Zlína například Jirka Mádl nebo Petr Dvořák, letos poctíme herečku Elišku Křenkovou a při té příležitosti při zahájení promítneme film Všechno bude (2018), ve kterém loni ztvárnila hlavní ženskou úlohu.

Dá se už teď v tuto chvíli zmínit něco výjimečného z programu, nebo alespoň jaký počet filmů bude uveden?

Po zasedání výběrové poroty jsem přesvědčen, že tři desítky filmů vybraných do soutěžních kategorií rozhodně výjimečný ročník vytvoří. Jeho kvality potvrzuje také složení hlavní soutěžní poroty, v níž zasedne slovenský dokumentarista Marek Kuboš, animátorka Kateřina Karhánková a umělecká ředitelka LFŠ Iva Hejlíčková.