Cestovní zpráva z Luhačovic / Selektivní záchyty z vyluhovaného Vincenta

Od čtvrtka 27. do neděle 30. června proběhl v jihomoravských Luhačovicích již 10. ročník multižánrového festivalu Luhovaný Vincent, na který zvědavost přilákala i náš časopis.

Do Luhačovic jsme dorazili až na pohodový lázeňský víkend, čtvrteční a valnou část pátečního programu tak známe pouze z barvitých a přehánějících vyprávění. Začněme proto náš briskní fotoreport u ranního šálku temné kávy na zahrádce luhačovické kavárny Izba, jinak kouzelného festivalového centra, které má ve svém dvorku po dobu festivalu vybudovanou oázu a na střeše rádio – respektive na Luhovaném Vincentovi už tradičně festivalové hosty pobavující pirátské RADIO 23:55 – což je projekt divadelního souboru 11:55 – které zábavnou formou reflektuje festivalové dění i různé formy kocovin a dalších tělesných útrap.

Právě zde si nás se svým megafonem vyzvedl performativní průvodce letošním festivalem, všudypřítomný, a vše svou melodickou reportérskou řečí uvádějící, komentující a zaplňující Laďa Čumba. (Zájemci s ním mohli v pátek dojet až přímo z Prahy, a užít si tak komentovanou jízdu vlakem.) Rámování dění jeho specifickým a poměrně výrazným projevem bylo divácky i organizačně vděčnou volbou.

Tentokrát nás vyzval na Květinovou pouť s Efemérem, na procházku luhačovickými trávníky u cesty, rumišti, a rozkvetlými loukami, během které nás zahradní architekta Lucie Králíková z květinářství Efemér obeznámila s legendami kolem sběru devatera svatojánských bylin (svatý Ján byl jen několik dní před festivalem) i druhovým osazenstvem zdejší flory. 

Každý si mohl z okolních kopců užít nejen výborný výhled na Luhačovice a lázeňské budovy, ale především nasbírat svou vlastní svatojánskou kytici. Nasušené byliny se posléze druhého dne rituálně pálily v ohnivém kotlíku za doprovodu performance a hudby na městské plovárně, důležité bylo si něco zásadního přát. Belgický hudebník a profesionální plavčík Roméo Poirier  se postaral o ambientní doprovod ke slunění, zevlení, plavání, nebo dovádění v rozličných vodních atrakcích nabídnutých skvěle vybavenou luhačovickou plovárnou.

Omamné svatojánské byliny a spalující prázdninové slunce při jejich sběru provedly své, a tak jen v mlhách pluji komentovanou prohlídkou výstavního programu na lázeňské kolonádě, ve slunečních lázních a u pramenů minerálních vod, a sháním lecjaký studený mok.

Naštěstí jsou Luhačovice na parné letní dny připravené, a tak s chladnou lahví zakoupenou ve Slunečních lázních sleduji hudební událost v pro tuto příležitost vypuštěném bazénku. Známé umělecké duo Barbora Zentková & Julia Gryboś intervenovaly do jeho vyschlého a rozpraskaného dna dovezenými pigmenty, které se mají pozvolna rozpíjet a rozpouštět v jeho velmi pomalu stoupajících vodách. Návštěvníci se brouzdají v chladné stružce, a užívají pobytu v dříve oblíbeném bazénu, který má být již brzy rekonstruován, a který se teď nekonečně dlouho napouští odpolednem.1

Prohlídka proletí místem, kde včera umělecká skupina RAFANI vybízela kolemjdoucí, aby si za úplatu 200 Kč vylili lahváč na hlavu (při této příležitosti rozdali tři basy de-etiketovaných lahvových piv zdarma, se sebezapivněním však prý souhlasili pouze tři kolemjdoucí), na což upomíná drobná cedulka.

U pramene Ottovka pak Juliana Höschlová rozjíždí svou karaoke performance Cik Cak v zemi budeš ctít. Ke zpěvu známých popových písní u pramene ihned strhne řadu festivalových návštěvníků, ale i náhodných kolemjdoucích nebo lázeňských hostů, kteří si k Ottovce přišli napustit pohárek a místo toho si teď odnášejí neopakovatelný zážitek. V červených žabkách, sněhobílém županu, turbanu z ručníku a se zlatými šperky působí jako mystická masérka.

V jeskyňce nad pramenem Ottovky se pak skrývá největší klenot letošního celkově velmi vydařeného výstavního programu – tříkanálová audio instalace Slávy Sobotovičové Reverb (audio). Ta je obzvláště silná ve večerních hodinách, kdy utichne lázeňský ruch, parné slunce odejde spát a na krajinu ulehne soumrak, takže okolí Ottovky osvětluje jen temně červené světlo z jeskyňky a chládnoucí vzduch rozeznívají pouze intenzivní tóny osmiminutové koláže instrumentálních skladeb a útržků folklorních horských písní hlasem Slávy Sobotovičové.

Kontempluji ve večerní jeskyňce a rekapituluji sobotní den, v němž ostré odpolední slunce a silný program zastřeli mnohý ranní zážitek. Vzpomínky z excelentní malinové palačinky v Myslivně ladně přeskočí na dopolední přednášku Ladislava Čumby (či Ladi Čumby, jak by preferoval) v salónku Společenského domu na kolonádě. Skupině zainteresovaných zde svým performativním tónem povídal o grafickém designu kuchařek, a vypichoval historické perly v této oblasti. Opíral se přitom o vizuální výzkum, který realizoval společně se studenty pražské VŠUP, ale i o vlastní heuristické aktivity v oblasti užitkové literatury.

Vzbuzenou chuť pak nakrmila projekce Historické trilogie Adély Babanové2 v nedalekém (chladném) sále kina Elektra. Její černobílé příběhy mísící archivní a dotáčené materiály, postprodukční výtvarně výrazný amalgán pravdy s fikcí, tematizovaly skrze portréty dezinformačních operací, následků katastrof a megalomanských projektů síly, které utváří historii. Na AFO jsem to nezvládla, a tak jsem trilogii dobře známých, původně samostatných a pro galerie určených snímků, měla příležitost takto po kupě vidět vůbec poprvé.

Viktor Černický předvedl neskutečné performativní variace s dynamikou vlastního těla a 22 konferenčními židlemi, při sledování PLI divákům nejednou střídavě tuhla krev v žilách a vibrovala bránice. Hosté, kteří se do Společenského domu s předstihem vypravili konzumovat večeři, možná nejprve s pobouřením vyjekli nad náhodou spatřenými projevy současného umění, mnozí z nich však vydrželi fascinující podívanou sledovat až do okamžiku, kdy na své místo dosedla poslední židle a ruch Černického tance ve Společenském domě nahradil očekávaný šum rozlévané polévky a cinkot talířů.

První prázdninový den pak konečně uzávorkoval hudební program v legendárním klubu Domino. Těžké tóny elektronického Strachkvase uzemnily trochu návštěvníky roztěkané z koncertu studentů CASu pro čtyři televize, dvě kamery, projekční plátno a pult plný hejblátek, který rozpoutal analogově-digitální vizuálně hudební show (Dead Pigeon Dub + Escher Fucker). Domino pak ještě rozvibroval německý vokál poctivých tanečních tvrďáků B4. Zbytek oficiálního hudebního programu pak nahradil exkluzivní výběr videoklipů běžících ve smyčce v odpočinkové chill-out zóně a následná spontánní divoká party s  domorodci na místní diskotéce Elektra.

Na Luhovaném Vincentovi ale nevadí, když něco nestihnete. Nikam se tu nespěchá, nikdo se nestresuje. Zevlená, město, prameny, a vlahý letní vzduch je také programem. Luhovaný Vincent je totiž festival, který je především o pohodě. Alespoň je později o čem povídat nad lahví Vincentky.

Tak zase za rok!

foto/video: Alexandr Jančík;
komentář: Marie Meixnerová

Luhovaný Vincent: BUĎ/ANEBO
10. ročník multižánrového festivalu
27.–30. června 2019, Luhačovice
www.luhovanyvincent.cz