Procházka s vernisážemi opět protkala Olomouc

18. 4. 2019 proběhla v Olomouci akce s názvem XY – výstavy s procházkou, procházka vernisážemi. Jejím základním konceptem je spolupráce olomouckých nezávislých galerií, které v jeden den postupně zahajují vernisážemi nové výstavy. Ona postupnost je důležitá, neboť se díky ní vytváří možnost pro návštěvníky návazně obejít, ať už společně či vlastním tempem, všechny výstavy, připravené ve vzájemné tematické spolupráci jednotlivých „galeristů“. Druhým zásadním aspektem akce je totiž její programové zaměření, cílící na umělce (popřípadě i kurátory) z konkrétního vybraného města, respektive umělecké scény spjaté s daným městem. Takto například proběhly ročníky, které představily autory jakkoliv spjaté s Brnem, Ústím nad Labem, Ostravou či Bratislavou. Letošní pátý ročník byl zaměřen za Zlín.

Já sám jsem se procházky XY letos poprvé zúčastnil také jako spolutvůrce programu, a tak jsem mohl nahlédnout do organizačního zákulisí celé akce. K tomu se dostanu později, teď bych se pokusil ve stručnosti popsat jednotlivé výstavy.

Zlín útočí

XY započala kolem 17. hodiny v galerii se stejným názvem. Symbolický začátek, neboť výstavní prostory, nacházející se v rámci kulturního centra Divadla na cucky na Dolním náměstí v Olomouci, vznikly právě na základě prvních ročníků a dlouhodobé spolupráce kurátorů procházkové akce XY. V přízemí centra představila kurátorka Monika Beková výstavu Anny Minx s názvem Planeta psů. Absolventka Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati vytvořila pro prostory galerie instalaci skládající se z několika objektů doplněných o akvarelové malby. Výstava Planeta psů vychází z poměrně rozsáhlého backstory, které vypráví příběh odložených hraček, jež se osamostatnily, oživly, postupně se zbavily nepotřebného (tj. plyše), vrátily se na svou rodnou planetu psů a začaly vysílat signály na podporu ostatních. Nedá mi to, a tak zmíním paralelu v podobě filmu amerického režiséra Wese Andersona s názvem Psí ostrov (Isle of Dogs, r. Wes Anderson, USA, BRD, 2018). Tento snímek mi vyvstal na mysli nejen spojitostí se psy, ale také hravostí formy, příbuzného narativu a (méně či více) skrytých odkazů k tématům, které provázejí naši společnost v reálném světě. Minx podobně jako Anderson využívá jasně definovanou, nápaditou a osobitou vizuální formu, byť ve zcela odlišném médiu. Její psí robůtci cupitající na provázcích po místnosti nebo frankensteinovské plyšové stvoření doplněné o plyšovou asambláž působí na jednu stranu komicky až groteskně, na druhé straně svým obsahem vyvolávají v divákovi otázky vážnějšího charakteru hledající odpovědi po tom, jaký příběh za sebou dané hračky-stvoření mají a co je ještě, byť na metaforické rovině, čeká?

Zahájení výstavy Anny Minx bylo velmi příjemným odstartováním výstavně-procházkové akce a působilo jako katalyzátor očekávání toho, co přijde na řadu jako další.

Anna Minx: Planeta psů (Galerie XY, Dolní nám. 23/42, Olomouc, 18. 4. – 1. 6. 2019) foto Monika Abrhámová

Anna Minx: Planeta psů (Galerie XY, Dolní nám. 23/42, Olomouc, 18. 4. – 1. 6. 2019) foto Letoslav Chromek

A návštěvníci nemuseli chodit daleko, v řadě druhá výstava se zahajovala o patro níže. Instalace zlínského rodáka a v současné době studenta ateliéru Video brněnské FaVU Ondřeje Silného nesla název Sonda. Kurátory a autory instalačního řešení výstavy byli Alexandr Jančík a Jaromír Pražák. Bez skrupulí mohu napsat, že za mě patřila právě tato výstava k vrcholům celé akce. Silného videa byla prezentována již dříve ve zlínské galerii Komnata, olomoucké pojetí jejich instalace však velmi dobře pracovalo s dispozicí sklepních prostor Galerie XY-1. Divákovi se dostalo silného až fyzického zážitku, neboť autoři výstavy vytvořili pro původní video prostředí připomínající rozdělané, potemnělé staveniště, ve kterém člověk musel dávat velmi dobrý pozor, kam vlastně šlape a kde se ještě bezpečně může pohybovat narovnán. Kromě samotných videí (schovaných za surově proděravělými OSB deskami) zkoumajících prostředí zlínských parovodů absolutní tmu narušovaly záblesky zářivkového světla. To se rozsvěcovalo v nepravidelných intervalech, vždy jen na krátký okamžik, a tak rovnocenným smyslem zraku se v případě této výstavy stal i sluch a hmat.

Ondřej Silný: Sonda (Galerie XY-1, Dolní nám. 23/42, Olomouc, 18. 4. – 20. 5. 2019) foto Letoslav Chromek

Posledním bodem v rámci prostor Galerie XY na Dolním náměstí bylo promítnutí filmu zlínského rodáka Jiřího Žáka. Absolvent pražské AVU představil autorský snímek Mateřské město, jenž Žákovi přinesl v roce 2015 vítězství v ceně EXIT. Esejistický film pojednávající o kolonizačních aspektech světoznámé firmy Tomáše Bati v Brazílii slouží dnes jako komentář, který rozšiřuje výklad historie a dopadu obuvnického impéria o kritický pohled bez zafixovaného nahlížení na Tomáše Baťu jako na zářnou modlu naší historie.  Přestože já osobně jsem takto projekci nečetl, je možné, že v kontextu celé akce a jejího letošního tematického zaměření mohl Žákův film na některé působit jako provokace; v takovémto případě bych však hodnotil provokaci jako zdařilou a opodstatněnou.

Jiří Žák: Mateřské město (2015, 21 min) foto Monika Abrhámová

Po skončení projekce se formující vernisážový hlouček odebral pod širé nebe a z Dolního náměstí se postupně vydal k Vitríně Denisce. Tato vitrínová galerie se již delší čas (od r. 2011, pozn. redakce) pohybuje na české umělecké scéně a stabilně prezentuje v Olomouci nejen začínající, ale i etablované umělce. Můžeme mezi ně zajisté zařadit i Jiřího Žáka, který kromě zmiňovaného filmu představil právě v Denisce výstavu s názvem Pretext. Jednoduchá instalace, formálně uchopená jako textový banner vyplňující celý prostor vitríny, představovala citace prohlášení Ministerstva zahraničí uchopená do jednoho textu s odkazem (pretext.pifpaf.cz) na dílo v podobě audiotextu. Po chvíli četby či poslechu působí obsah sdělení Ministerstva zahraničí strojově, všedně, vyprázdněně a jaksi povinně v kontextu toho, co se od Ministerstva zahraničí očekává. Zároveň se nabízí kontrast mezi prohlášeními a skutečnou politikou, kterou ministerstvo v dané době (citace se vztahují k letům 2001+), ale i dnes, vedlo a vede. Instalaci ještě doplnila série samolepek, které Žák navrhl a na místě rozdával (variace automatických zbraní s lipovým květem, bojový letoun, provedené jako estetizované a líbivé ilustrace).

Jiří Žák: Pretext (Vitrína Deniska, Denisova 5, Olomouc, 18. 4. – 19. 5. 2019) foto Monika Abrhámová

XY – výstavy s procházkou, procházka vernisážemi vernisáž ve Vitríně Deniska, Denisova 5, Olomouc. Jiří Žák: Pretext, foto Zdeněk Sodoma

Lomená galerie existující jako průchod barokního podloubí představila prostřednictvím kurátora Kamila Zajíčka nástěnné malby Vojtěcha Skácela.  Absolvent FaVU VUT tématizoval výstavou Pukne větev, srdce se otevřenou do jisté míry ikonologický symbol paprsků deroucích se nejčastěji ze srdce Krista. Ve Skácelově podání však zdroj tohoto záření chybí, zůstává zastoupen prázdným místem, které může zaplnit divák sám sebou. Sdělení Skácelových maleb se dá interpretovat mimo jiné i jako popis trendu současné společnosti, kdy klasické náboženství bylo nahrazeno individualizovaným – každý si za obraz Boha doplňuje vlastní představu. Celá výstava působila velmi lehce a jemně a jako člověk již delší léta se v Olomouci téměř každý den pohybující kvituji Skácelovo provedení a s povděkem jej řadím mezi zapamatováníhodná proměnění průchodu Lomené galerie. Sekundárním aspektem výstavy, který se projeví časem (a v tomto okamžiku se již projevuje) je kontext veřejného místa a možnost zasahování kolemjdoucích do výstavy.

Vojtěch Skácel: Pukne větev, srdce se otevřou (Lomená galerie, Denisova 30, Olomouc, od 18. 4. 2019) foto Zdeněk Sodoma

S blížícím se večerem již poměrně rozsáhlý vernisážový průvod zamířil do ulice Univerzitní, kde se na značnou chvíli zdržel. Nejprve u galerie Véčko. Ještě stále mladá galerie, otevřená loni na podzim, se nachází ve vitríně kultovního klubu Vertigo. V rámci XY prezentovala studentku pražské UMPRUM Lenku Glisníkovou výstavou Challenger. Její obsah představila kurátorka Nela Klajbanová: soudobý trend firemní kultury, kdy korporátní organizace nabízejí svým zaměstnancům na první pohled líbivé benefity, se stal leitmotivem koláží zavěšených ve vitríně. Modré LED pásky, kterými byla celá scéna nasvícena, pak ještě více umocňovaly dojem prezentace/vizualizace produktu určeného ke spotřebě.

Po vernisážích pod širým nebem se účastníci akce dostali opět pod střechu, tentokrát Uměleckého centra Univerzity Palackého, kde se nacházely další dva body programu. Tím prvním bylo zahájení výstavy v Galerii Monitor, kterou představuje CRT televizor umístěný v místnosti s kávomatem nedaleko vstupu do celého objektu.  Kurátorkou Marií Meixnerovou byla zahájena projekce ve smyčce vybraných prací studentů Ateliéru animované tvorby Katedry multimediální komunikace Univerzity Tomáše Bati. Projekční pásmo s názvem Animat Zlín: Řády fantazie připomnělo řemeslo animovaného filmu, které má ve Zlíně hlubokou tradici. Dramaturgický výběr Lukáše Gregora ukázal, že přestože studenti se ve většině případů uchylují ke klasickým narativním formátům animace, i zde je místo pro experiment a kreativní důmyslnost. Samotné umístění projekce v rámci prostor Katedry výtvarné výchovy (kde se Galerie Monitor nachází) hodnotím jako přínosné a chytré řešení vzhledem k inspiraci a srovnání s vrstevníky studentů katedry.

Lenka Glisníková: Challenger (Galerie Véčko, Univerzitní 6, Olomouc, 18. 4. – 17. 5. 2019)
foto Monika Abrhámová

Kolem dvacáté hodiny večerní se XY dostala do dalších sklepních prostor, stále však v rámci Uměleckého centra. Studentka absolventského ročníku ateliéru Reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati Vendula Burgrová připravila pro prostory nového projektu Basement výstavu nazývající se Bažant plný malinovky. Zde se tedy dostávám k mé osobní autorské účasti na akci XY, neboť jmenované výstavě jsem byl kurátorem. Vendula tématizovala princip konkrétní hry a to hry na doktory. Celá instalace skládající se z velkoformátového banneru, zinů, objektů ukrytých v soklech opatřených průhledem, z instaxů, z instagramově rozfragmentované fotografie, lightboxu a z fotokoutku, byla sama o sobě hravá (např. instalačními odkazy k formálním aspektům fotografie) a vybízela diváka k interakci. Tím se Vendule podařilo vytvořit twistový moment, kdy si dospělí hrají na děti, které si hrají na dospělé. Vizuální provedení samotných fotografií navazuje na Vendulin fotografický jazyk, jenž místy vkládá zvoleným tématům určitou míru (možná latentní) perverznosti či fetiše.

Vendula Burgrová: Bažant plný malinovky (Basement, Univerzitní 3, Olomouc, 18. 4. – 16. 5. 2019) foto Zdeněk Sodoma

Vendula Burgrová: Bažant plný malinovky (Basement, Univerzitní 3, Olomouc, 18. 4. – 16. 5. 2019) foto Letoslav Chromek

Další nový výstavní prostor s názvem 9:16pm představoval následující programový bod. Dvoukanálová video galerie nacházející se v prostorách výloh Muzea umění funguje v době, kdy ji nevyplňují reklamní sdělení lákající na program muzea (tedy od 21:16 do 24:00). Výstava Nářadí Dušana Tománka, který je se Zlínem spjat po studijní, pracovní i životní stránce, nabourala dosavadní linii výstav pohyblivého obrazu statickými fotografiemi, na nichž bylo přesně to, co sliboval název výstavy. Divák tak mohl obdivovat vizuální stránku věcí určených spíše k praktickým než estetickým účelům a to v kontextu Muzea umění zastřešujícího výstavu svým institucionálním rozměrem.

Již za plné tmy se účastníci celé akce přesunuli do areálu letního kina, kde se nachází Letní galerie. Tam byl v rámci XY promítnut snímek zlínské umělecké skupiny Opuka s názvem Ikarie Lazarová. Film, který by se dal definovat jako videosocha (nebo v terminologii audiovizuálních remixů mash-up, pozn. redakce) se skládal ze dvou oceňovaných snímků z české kinematografie 20. století a zvukové stopy skladatele Zděnka Lišky. Kolážově remixované práce daly vzniknout na základě již existujících děl dílu novému. Dekonstrukční postup skupiny a následná re-montáž působila ve většinu času nepřístupných prostorech letního kina magicky, o to více, když atmosféru černobílého snímku doprovázela silueta Biskupského paláce a neogotických věží dómu sv. Václava tyčících se za plátnem ve světle Měsíce v úplňku. Ano vím jak to zní, ale bylo to tak.

Dušan Tománek: Nářadí (9:16pm, Denisova 47, Olomouc, 18. 4. – 16. 5. 2019) foto Letoslav Chromek

Po několika hodinách vernisáží a putování olomouckými uličkami dorazil vernisážový průvod na místo finálního programového bodu, který reprezentovala galerie HROB, jejíž umístění je dlouhodobě utajováno. Specifický projekt „výstavní síně současného a funerálního umění“ kurátorské dvojice Pavla Šuráně a Radima Scholastera představil pod kuratelou Pavla Šuráně výstavu Martina Kyrycha Airfix. Absolvent ostravské Fakulty umění a student AVU v Praze připravil pro netradiční výstavní prostory instalaci skládající se z krabic od leteckých modelů. Téma letecké modelářské subkultury ještě více dokreslil hudební podkres v podobě soundtracku z filmu Bitva o Británii (Battle of Britain, r. Guy Hamilton, VB 1969). Instalace mířila k reflexi vlastní autorovy obsese v podobě až nezdravého koníčku, který je potřeba pohřbít, a tím jej potlačit.  Závěrečná výstava byla z pohledu diváka příjemná díky atmosféře, kterou z části vytvořila samotná instalace, z části  již značně kamarádsky naladěný dav. Na druhou stranu mi na celém závěrečném aktu neseděla ona symboličnost. Totiž modely letadel byly v podstatě pohřbeny jen „na oko,“ vypořádání se s vlastní obsesí či závislostí taktéž. Dle mého názoru si tento případ vyžadoval radikálnější řešení, nebo možná jiné. (Modely byly posléze přeneseny na Dolní náměstí do Galerie XY, kde si je lze ještě nějakou dobu prohlédnout vyskládané v za tímto účelem sestavené polici, pozn. redakce.)

Martin Kyrych: AIRFIX (HROB, 18. 4. 2019)
foto Zdeněk Sodoma

Když se vrátím k hodnocení celé akce jako celku, docházím k závěru, že XY – výstava s procházkou, procházka vernisážemi je jednou ze stěžejních akcí olomoucké kulturní scény. Její mimořádnost nespočívá jen ve spolupráci vícera subjektů a v samotných kvalitách programu akce, ale také v přidané hodnotě, kterou vidím v expanzi umění a celkově umělecké scény mimo tradiční (i ne diskursivně tradiční) výstavní prostory galerií. Pohyb diváků a účastníků akce dělá z nich samotných další výstavu happeningového formátu, který vtahuje nebo poskytuje možnost vtáhnutí i lidem, kteří by si do galerií našli cestu stěží.

Na závěr hodnotím XY 2019 jako participant na programu stejně jako kdysi divák, tedy kladně, a tleskám onomu původnímu nápadu, který převládá nadále – spolupráce nezávislých galerií v podobě procházky s vernisážemi. Nezbývá mi nic jiného, než popřát všem subjektům i samotné akci jen to dobré, především pak navázání na tradici kulturní akce nesoucí nejen nevšední zážitek, ale také zaručující kvalitní seznámení s konkrétními umělci a uměleckými scénami vybraných městských destinací.

David Bartoš

Opuka: Ikarie Lazarová (Letní galerie, Pekární 26, Olomouc) foto Monika Abrhámová

XY 2019: Zlín / výstavy s procházkou, procházka vernisážemi / společný projekt olomouckých nezávislých galerií / Olomouc, 18. 4. 2019

Kurátoři a dramaturgové: David Bartoš, Monika Beková, Lukáš Gregor, Alexandr Jančík, Nela Klajbanová, Marie Meixnerová, Vlasta Mudruňková, Jaromír Pražák, Pavel Šuráň, Kamil Zajíček

Participující galerie: Galerie XY, Galerie XY-1, Vitrína Deniska, Lomená galerie, Galerie Véčko, Galerie Monitor, Basement, 9:16pm, Letní galerie, HROB

Umělci: Anna Minx, Ondřej Silný, Jiří Žák, Vojtěch Skácel, Lenka Glisníková, Vendula Burgrová, Dušan Tománek, Opuka, Martin Kyrych, Animat Zlín (studenti a absolventi Ateliéru animované tvorby z Katedry multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně: Pavel Alexasin, Nika Zinoveva, Noemi Valentiny, Vojtěch Dočkal, Gabriela Plačková, Michaela Mašánová, Blanka Adlerová, Iveta Kotačková, Alžběta Göbelová, Kateřina Čupová, Zuzana Čupová, Kryštof Ulbert, Mikkel Odehnalů, Martin Nábělek, Filip Diviak, Aliona Baranová, Martin Kukal, Veronika Zacharová)

Vizuál: Pavla Baštanová

www.xyolomouc.com

www.facebook.com/XYOlomouc/