Alžbětinští Avengers

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 10. května 2019 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: 1602 (Neil Gaiman, Andy Kubert, Richard Isanove) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Otázka, která nedává spát mnoha fanouškům filmové série Avengers, zní, zda se vyvrcholení jedenáctiletého úsilí, snímku Avengers: Endgame, podaří sesadit Avatara z trůnu komerčně nejúspěšnějšího filmu všech dob. Upřímně, podobné úvahy mě nechávají chladným stejně jako přemítání nad tím, jestli Captain America vytvořil na konci Endgame novou časovou linii, nebo prožil svůj život v té hlavní. Vůči marvelovské filmové produkci jsem otupěl v průběhu projekce druhých Strážců Galaxie. Zatímco humor třetího Thora mě nebavil, nominace Black Panthera na nejlepší film roku naopak rozesmála. Eliminaci části postav v Infinity War jsem přijal s povděkem, s Captain Marvel mě smířili jen omlazení agenti Fury a Coulson, s novým Spider-Manem přítomnost herečky Marisy Tomeiové a dvojku Ant-Mana jsem v kině už jen „z povinnosti“ odseděl. Ani náhodou nepovažuji tím pádem Endgame za filmovou událost dekády, nebo dokonce za něco, o čem budou současní diváci vyprávět ještě svým vnukům.

Fenoménem Avengers se již několik let cítím být přesycen. Ale pak vydá CREW znovu komiks (Marvel) 1602 (poprvé vyšel česky v roce 2014 v rámci řady UKK), člověk jej otevře a je to, jako by jej někdo polil živou vodou.

Tím někým je samozřejmě Neil Gaiman, který koncem roku 2001 souhlasil s nabídkou na napsání marvelovského komiksu. Velký vypravěč a tvůrce komiksového Sandmana pojal zadání velmi svérázným a originálním způsobem. Název 1602 odkazuje na období, v němž se příběh odehrává. Ano, na sklonku vlády královny Alžběty. A marvelovští superhrdinové nejsou do této historické éry přesunutí ze současnosti, nýbrž z ní jejich existence organicky vyrůstá. Prostě se „narodili“ o nějaké to století dřív, jak se ukáže- v nesprávnou dobu.

Tím pádem je sir Nicholas Fury elitním špiónem Jejího Veličenstva, doktor Stephen Strange dvorním lékařem, Matthew Murdock agentem v převleku za slepého minstrela, Peter Parker Furyho učedníkem se zálibou v pavoucích a Steve Rogers…no, jeho identita je skutečným překvapením.

Gaiman znovutvoří marvelovský svět, ale přitom jej zasazuje do uvěřitelných historických souvislostí. Tedy do doby soupeření Anglie a Španělska, rozporů mezi katolíky a protestanty, osidlování Nového světa. Své místo tu vedle výše jmenovaných ikonických Avengers má i věčná tenze mezi profesorem Xavierem a Magnetem, nepřijetí X- Menů většinovou společností, nepřátelství Fantastic Four a von Dooma. Ústřední zápletka není důležitá (nějak souvisí se záchranou světa, jak jinak), důležité je, kolik odkazů Gaiman do 1602 dostal, aniž by to působilo křečovitě, namátkou Hydru, Capovu práci se štítem, mutanty, S.H.I.E.L.D., Thorovo kladivo, převlek ženy za muže v tradici Shakespearových komedií, templáře, v samotném závěru dojde dokonce ke zrození Spider- Mana a Hulka. Gaiman drží otěže vyprávění pevně v rukou a ústy jedné z postav přiznává, že fundamentálními principy nejsou atomy, nýbrž příběhy, které dávají člověku naději.

Andymu Kubertovi (jde o syna slavného kreslíře Joea Kuberta) nedal Gaiman příležitost rozmáchnout se k epickým superhrdinským bitvám. I když akční scény v komiksu nechybějí, jde především o slova, postavy s jejich dilematy a dokonale vystiženou atmosféru počátku 17. století. Zvláštní pozornost si zaslouží také obálky k jednotlivým sešitům. Vytvořil je Scott McKowen metodou rytých ilustrací, které nejen připomínají dobové rytiny, ale jsou jimi inspirovány také motivicky (obálka celé knihy je odkazem na rytinu spiklenců „střelného prachu“ z roku 1605).

Mimořádný komiks si zaslouží mimořádnou edici, takže bonusové materiály nabízejí čtenáři Gaimanův scénář k prvnímu sešitu doprovázený nádhernými Kubertovými skicami jednotlivých postav, McKowenův komentář a další záležitosti výtvarného charakteru včetně „vysvětlujícího“ vtipu na závěr.

Stoprocentní avengerovská záležitost, kterou si fanda Marvelu užije, a pokud má nějaké povědomí o evropské historii, pak dvojnásob. Komiks z doby, kdy na Gaimanovo vypravěčské umění bylo spolehnutí. Kniha, za jejíž nové vydání lze skutečně poděkovat.