Když v Seattlu prší

RECENZE – KOMIKS: Fatale: Modlitba za déšť (Ed Brubaker & Sean Phillips) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Scenárista Ed Brubaker provedl ve své sérii Fatale čtenáře formou flashbacků 50. a 70. léty minulého století. V předchozím dílu Na západ od pekla se nejen ponořil hlouběji do minulosti, ale povídková forma mu dovolila také pohrát si s žánrovým ukotvením. V aktuálně vydaném (předposledním) svazku série se vrací ke struktuře prvních dvou dílů. Místem flashbacku je Seattle, dobou polovina 90. let, přesněji řečeno rok po sebevraždě frontmana kapely Nirvana Kurta Cobaina.
Proč to zmiňuji?
Inu, proto, že příběh se odehrává v prostředí grungeové skupiny Amsterdam, kterou hit Kaňte mé slzy vystřelil na vrchol popularity. Od té doby se však kapela zmítá v tvůrčí krizi a její zpěvák Lance nedostatek finančních prostředků na natáčení nového videoklipu řeší přepadením banky. Při útěku potkává na opuštěné silnici nahou, zakrvácenou ženu, které se rozhodne pomoci. Ještě to neví, ale tímto činem zpečetí jak osud svůj, tak osud všech spoluhráčů z Amsterdamu. Tajemná žena není totiž nikdo jiný než Josephine (zde si ovšem nechává říkat Jane), femme fatale obdařená nadpřirozenou mocí a procházející dějinami tohoto světa, pronásledovaná bytostmi, jež svůj původ v tomto světě rozhodně nemají.

Je jasné, že přítomnost Jane má vedle nepopiratelného inspirativního vlivu také svou stinnou stránku. Všichni členové skupiny velmi rychle podléhají jejímu kouzlu (s výjimkou Darcy, přítelkyně skladatele Toma) a opravdový problém nastane, když ji do sídla kapely vystopuje Wulf, policista s velmi zvláštním koníčkem.

A kde je současnost? Kde je zmrzačený Nick Lash, jehož příběh stál na počátku a k němuž všechny ty flashbacky tvoří vysvětlující pozadí? Nezapomnělo se na něj, sedí ve vězení, ovšem při schůzce s advokátem mu k útěku dopomůže „uklízeč“, jenž se představí jako Nelson. „Posílá mě ona,“ pronese a Nickovi není potřeba víc vysvětlovat. A když Brubaker v epilogu propojí minulost s přítomností, začne to celé konečně dávat jakýsi smysl. Však také před finále bylo načase.

O kongeniální spolupráci Brubakera s výtvarníkem Seanem Phillipsem jsem se zmiňoval už mnohokrát, nejen u této série, ale také u Criminalu. Seattle je v jejich podání městem utopeným v dešti, možná se déšť metaforicky vztahuje i k názvu písně Kaňte mé slzy. S atmosférou se tu doslova čaruje, místy je velmi melancholická, a když do ní tvůrci vloží explicitně pojaté násilí, vzniká až hypnotická kvalita. Brubaker s Phillipsem tak ovládají čtenáře stejně jako ústřední postava všechny muže, kterým vstoupí do cesty. Za emocionální vrchol knihy považuji scénu natáčení klipu. V něm Lance přisoudí Jane hlavní roli a její tanec rozpoutá na place nekontrolovatelné projevy sexuality a násilí. Zároveň se tím však odhalí svému pronásledovateli.

Závěrečný díl slibuje spojit neo-noirové motivy s lovecraftovským hororem ve finále, které, doufejme, bude stát za to. Takže, s Fatale naposledy za rok…

Ed Brubaker & Sean Phillips
Fatale: Modlitba za déšť
Nakladatelství BB/art, Praha 2020
144 stran
399 Kč