Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Kdo chytá V síti?

Kdo chytá V síti?

Kdo chytá V síti?
Dokument Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti vyvolává od chvíle své premiéry patrný divácký zájem i slyšitelné ohlasy. Velmi otevřeně a jedinečně se totiž věnuje problému obtěžování dětí na internetu, a to osvětovým způsobem s přídechem prevence. 

Dokument je narativně velmi dynamický a má vydařenou dějovou gradací. Sledujeme v něm osud tří dospělých hereček, pro účely dokumentu “přetavených” do tří dvanáctiletých dívek, které se noří do světa dětské online komunikace skýtající mnoho potenciálu, ale také spoustu nebezpečí, a to nejen z psychické újmy. Děj prožíváme lineárně – od prvních castingů přes vytvoření tří falešných dětských pokojíků a “vypuštění” hereček do virtuálního “terénu” až po setkání s vybranými predátory a finální konfrontaci s jedním z nich. Za pouhých deset dní primárního natáčení (tj. z prostředí ateliérových dětských pokojů) oslovilo herečky více než 2400 osob (mužů i žen) hledajících komunikaci s více či méně explicitním sexuálním podtextem. Po pokračující několikaměsíční komunikaci hereček “na vlastní triko” (tedy už bez okamžité přítomnosti kamer, psychologů, sexuologů a dalšího podpůrného týmu) došlo k domluvě schůzky s cca 20 predátory, tyto schůzky byly opět monitorovány štábem a zaznamenány. Nakonec proběhla konfrontace jednoho z identifikovaných predátorů, kterého se opět účastnily všechny tři herečky, ale i další štáb včetně režisérky a režiséra. Toto jsou tedy základní fakta celého příběhu/projektu, pojďme se teď zastavit u některých styčných bodů. 

Jak už jsem upozornila, film se zabývá pobytem dětí na internetu a potencialitami i hrozbami, které je v tomto prostředí čekají. Pootevírá tak dveře do více méně neznámé sféry, o čemž může ostatně svědčit i obrovský divácký zájem, který dokument vyvolal. Nejenže nás snímek přivádí do prostředí sexuálních hrozeb, jež jsou až bolestivě snadno přístupné, přináší na světlo i mnoho dalších společenských témat. Zcela nepřekvapivě snímek upozorňuje na potřebnost mezilidské komunikace, a to zejména té v rámci rodiny, vyzývá k tomu, aby děti komunikovaly se svými rodiči a svěřovaly se nejen s úspěchy, ale také s bolístkami a nejistotami. Zcela explicitně je zároveň ukázáno, že bez mediální gramotnosti se dnes skutečně neobejdeme, a přestože dnešní děti dokáží ovládat ledajaké zařízení a fungovat v rámci ledajaké aplikace to, jak porozumět některým významům a jak se chovat v nastalých situacích (např. když nás osloví cizí člověk a chce po nás detaily o našem životě včetně nahých fotek) nemusí být tak zřejmé a instinktivní, jak bychom si mohli myslet.  

Snímek velmi otevřeně dokumentuje to, jak běžné je pro mnoho lidí oslovovat kohokoli na internetu a vyžadovat určitý typ komunikace (zde sexuální). Predátoři oslovovali herečky zcela automaticky a většina z nich již v druhé či třetí zprávě odhalila, jak se ukájí nebo vyžadovala sexuální fotografie či videa. Vedle tohoto přímočarého typu komunikace jsme ale mohli vidět i případy postupného “groomingu”, pozvolného pronikání do každodennosti dívek, získávání si jejich důvěry a normalizace určitého způsobu komunikace a komunikační směny. Právě promyšlenější a dlouhodobější kontakt s predátory byl o to ničivější a ústil například ve vydírání dívek kompromitujícím materiálem, který však předtím zaslaly dobrovolně v rámci přátelské a zdánlivě bezpečné komunikace. 

Vedle hlubšího pohledu do způsobů interakce predátorů s dětmi na internetu snímek zřetelně ukazuje také to, jak jsou pornografické a jinak sexuálně explicitní obsahy snadno dostupné a šiřitelné. Spíše druhotně dokument rovněž vypráví o tom, jak je běžně zacházeno se ženami jakéhokoli věku. Ty jsou obecně vnímané jako ty slabší, a tedy snazší oběti zneužívání či nerovného přístupu. Automatizace oslovování lidí na internetu s požadavky na odhalené fotky a sexuálně explicitní detaily jsou jen jiné odstíny každodenního sexismu číhajícího na ulicích, ve veřejné dopravě, na pracovištích, setkáních s přáteli, ale také doma. Výzvy typu “usměj se, pootoč se, ať si tě prohlédnu, zakruť zadnicí” a mnoho dalších více či méně otevřených narážek tvoří nedílný zvukový smog obklopující nespočet žen (ale i mužů). Dokument v nás vyvolává odpor či nepochopení a naše pohoršení je o to větší, že se jedná o děti, vyobrazené situace jsou však součástí každodenní existence žen, které prakticky stále čelí sexuálním narážkám, urážkám apod. Snímek tak pouze poodhaluje náznak diagnózy doby tolik přeplněné sexualitou a jejím vymáháním. 

Dokument V síti není jednorozměrný, poskytuje (ať už vědomě či nevědomě) mnoho podnětů k zamyšlení nás všech. Navzdory těžkému tématu, jemuž se věnuje, je to ovšem snímek, který nevyvolává pouze pocit nekonečného slzavého údolí, naopak nám dává šanci se zasmát u spousty absurdních a neuvěřitelných situací, a to je u takového tématu určitě potřeba. Vypadá to, že dokument se jako celek povedl, upozornil poutavým způsobem na závažný problém a rozvířil nejen zájem, ale hlavně společenskou debatu, otázkou teď ale zůstává, jak dlouho nám naše ostražitost vydrží, až rozvířený prach usedne. 

Nakonec si nemohu odpustit poznámku týkající se etiky celé věci. Ano, dospělé herečky konsensuálně participovaly na natáčení a na pomyslném lovu na sexuální predátory, činily tak s veškerou podporou, kterou mohly mít, ale pouze po oněch deset natáčecích dní a posléze při setkáních s predátory. Co těch několik měsíců mezi tím, kdy s predátory dále udržovaly kontakt, a to nikoli z bezpečného prostředí vyfabulovaných pokojíčků, ale z vlastních domovů, kde se mají cítit v bezpečí a samy sebou? To jistě tak úplně nejde dohromady s tím, o čem daný dokument je. Přestože tak mohu jen kvitovat, že se takové téma (a tak umně zpracované) dostalo do mainstreamu, přeci jen se zcela nezbavím oné “etické pachuti”, která upřímně přišla až nějakou dobu po zhlédnutí snímků a doprovodných rozhovorů s herečkami, tvůrci a tvůrkyněmi. Nenechám se tím však odradit, primární úkol byl splněn a alespoň bazální osvěta rozeseta, o čemž ostatně svědčí i pár doprovodných videí na portálu České televize, jež doporučuji zhlédnout zejména mladším čtenářkám a čtenářům. Vedle toho existuje také stránka věnovaná přímo dokumentu, kde lze tato videa také zhlédnout a kde se objevuje rozcestník, který naznačuje, kde hledat pomoc, pokud se vyskytnete v kontextu výše popsané online komunikace (ať už jako rodiče, učitelé nebo jako oběti či potenciální predátoři). Snímek má též verzi pro dětské diváctvo, jež byl mnohokrát promítán v rámci školních projekcí, z nichž některé byly doprovázeny také debatou s tvůrci a tvůrkyněmi. Jak už jsem napsala, dokumentu se podařilo rozvířit mnoho usedlého a dlouho nepovšimnutého prachu, teď už jen uvidíme, jak dlouho bude usedat. 

V síti 

Režiséři: Vít Klusák a Barbora Chalupová
Scénář: Barbora Chalupová
Hrály: Tereza Těžká, Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá a další
Česká republika – V síti 2020 – 100 minut

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Iveta Jansová
Vedoucí TV sekce

Autorka vystudovala doktorský program Mediální a kulturální studia, kde se zabývala studiem fanoušků v kontextu odborné oblasti fanouškovských studií. Jejími dalšími odbornými i osobními zájmy jsou zobrazováním žen v obsazích médií (zejména v kriminálních seriálech). Mimo genderovou tematiku se úzce zabývá také queer tematikou, to vše v kontextu populární (především televizní) tvorby.

Počet článků : 32

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru