Quick View: Fanny Chaiyarach, David Střeleček, Štěpán Krahulec | Finalisté Jiné vize CZ 2020

QUICK VIEW (Quick Interview with Visual Artists) – Finalisté Jiné vize CZ 2020: Fanny Chaiyarach, David Střeleček, Štěpán Krahulec – MARIE MEIXNEROVÁ

Fanny Chaiyarach, David Střeleček, Štěpán Krahulec

Jak jste se dostali k umělecké tvorbě?

Nevědomky jsme se nechali zlákat. Nejspíš prostředím, ve kterém jsme se pohybovali. Určitě byla spousta našich rozhodnutí vědomá, ta však spíš formovala více do detailu to, do čeho jsme se už vrhli nevědomě.

Co považujete za své nejvýznamnější dílo?

Spíš každodenní proces, než dílo. Společná setkávání, diskuze, hra. Stejně tak je důležitá návaznost jednotlivých projektů, a to jak uměleckých, tak i těch, které mají úplně jinou povahu. Projekty se vzájemně doplňují a neustále na sebe nechronologicky navazují… Podle mých zkušeností studentky architektury ze Švédska se většina projektů stává velmi praktickými a vůbec ne tak uměleckými. Řekla bych, že náš projekt Don’t’ be dam[n], mi představil něco více uměleckého a je to moje první zkušenost s tím, že jsem součástí umělecké tvorby. Hodně jsem se toho naučila a získala spoustu nových pohledů a zábavných zkušeností, takže ať už má budoucnost bude jakákoliv, práci na tomhle projektu budu asi vždy vnímat jako důležitou.

Jaká vaše práce je z vašeho osobního hlediska pro vaši kariéru klíčová?

Co je to kariéra? Neznám to slovo. Společně se shodneme, že tento pojem na nás působí odcizeně. Pro osobní rozvoj (stávání se jiným) však považujeme za důležité intuici a náhodu (zážitky/zkušenosti). Klíčový je tak pro nás proces naladění se na každodenní okamžik.

Jaký umělec (nebo dílo) je pro vás osobně / pro vaši tvorbu stěžejní?

Je to různorodá směs. Hudebnice/íci, designérky/ři, řemeslnice/íci, spolužáci, kamarádi, lidé, které míjíme na ulici… činnosti nelidských organismů, přírodní vzory a struktury… objekty, jejich materialita, koroze… prostě široká škála, která nemůže mít pouze jeden  reprezentativní vzorek. Všechny silné i slabší momenty jsou výsledkem nějaké kontextualizace toho jevu, artefaktu nebo nějakého hybridního zážitku v clubu.

Co je ve vaší tvorbě nejčastěji dezinterpretováno a vadí vám to?

Dezinterpretace mě vlastně vždycky potěší, je radost, když si divák najde svoji interpretaci a tím dílo nějak překročí. Pokud dílo nevyvolá otázky nebo imaginaci, tak selhalo. Nejhorší je, pokud divák nepřistoupí na hru fikce jako relevantního způsobu zobrazení toho, co by mohlo být. Nemyslím si, že mi dezinterpretace vadí. Pro některé mé projekty je důležité předat nějaké sdělení, ale často to nebývá konkrétní informace. Jde my spíš o motivy, které jsou výsledkem mého uvažování nad tématem. Moje projekty jsou často osobní(/kolektivní) spekulací, rituálem poznávání, a jsem potom rád, když se okolí dokáže na mou práci podobně naladit.

Na čem právě pracujete?

Postupně rozmýšlím svoji diplomku, bude navazovat na video, které je možné vidět v rámci Jiných vizí na PAFu. Ale hlavně vyrážím ven, na kole, dokud to ještě jde. Právě dokončujeme s mým kolektivem BCAA krátký sci-fi dokument. Připravuji se na diplomku a plánuju si pořídit keramickou pec. Pracuji na svém životě, zůstat naživu a zdravá. Brzy se k tomu přidá bakalářka.

Můžete na závěr čtenářům udělit kulturní tip?

Zajímavá je instalace New Territories na uměleckém bienále v Bangkoku a vůbec jejich tvorba (i textová), mají docela dobré statementy na svém fb. Taky jsou fajn diskuze Čtenářského klubu Dekolonizace.