Quick View: Jan Boháč | Finalisté Jiné vize CZ 2020

QUICK VIEW (Quick Interview with Visual Artists) – Finalisté Jiné vize CZ 2020: Jan Boháč – MARIE MEIXNEROVÁ

Jan Boháč

Jak jste se dostal k umělecké tvorbě?

Že se stanu malířem, jsem se rozhodl na střední škole. Bylo to moje niterné rozhodnutí. O současném umění jsem nevěděl nic a bez zpětné vazby to bylo spíš šílenství. Určité změny jsem zaznamenal, když jsem se začal věnovat figurální kresbě. Zhruba po šestiletém drilu kresby jsem dospěl k tomu, že se stanu sochařem. Ve 30 letech jsem nastoupil na UMPRUM na sochu a tam se začal seznamovat se současným uměním.

Co považujete za své nejvýznamnější dílo?

Těžko se na to odpovídá, většinou jsem schopen spíš poznat, že se mi něco nepovedlo, na to se ale neptáte. Opravdu dobrý pocit jsem měl z výstavy, kterou jsem dělal s Viktorem Dedkem v galerii White Room v Praze v roce 2019. Jmenovala se Napadení Kancem.  Ve výstavě jsme testovali pen paper role playing game Dračí doupě jako umělecké medium. Provedli jsme několik performativních her a bylo jediné pravidlo: v každém příběhu se objeví kanec. Bylo velmi osvěžující vrátit se opět do toho světa. 

Jaká vaše práce je z vašeho osobního hlediska pro vaši kariéru klíčová?

Určitě výstava Můžu? (Galerie UM, 2017). Abstrahoval jsem anatomii vnitřního ucha a přetavil ji do architektury, která tvoří základ výstavy. Nacházejí se zde i texty, krátké případy odkazující na problémy, nouzové situace neštěstí, které mohou, ale nemusí jedince dovést do situace, kdy se rozhodne spáchat sebevraždu. Rozhovor, schopnost naslouchat a vůle pomoci jsou překážky, které můžeme člověku směřujícímu k takto fatálnímu rozhodnutí postavit do cesty.

Jaký umělec (nebo dílo) je pro vás osobně / pro vaši tvorbu stěžejní?

Výstava v Londýnské Hayward Gallery z roku 2014 Mirror City a také video od Loretty Fahrenholz Ditch Plains. Obojí mě zaujalo svojí silnou vizualitou, efektivitou a emocionalitou.

Co je ve vaší tvorbě nejčastěji dezinterpretováno a vadí vám to?

Považuju za problematické zjednodušování a přirovnávání mojí práce ke starým ismům, v mém případě k surrealismu. Neříkám, že určité propojení tam není, ale motivace a doba je jiná.  

Na čem právě pracujete?

Právě pracuji na dizertaci. Moje téma je nehoda ve vztahu k tragické katarzi, kterou chápu jako nástroj umění napomáhající člověku a společnosti vyrovnávat se s vlivem náhody na lidský život. Konkrétně katarze působící jako metriopathické usměrňovaní emocí směrem ke „cnostnému středu“, to je jedna z interpretací Aristetolova pojmu katarze. Zkoumám její zmizení počínaje první světovou válkou a znovuobjevení v žánru fantasy (Tolkien) a později to, jak se skrze pen paper role playing game, konkrétně Dungeon and Dragons, opětovně navrací do reálného světa. Hledám spojitosti mezi tragickým uměním jako mimezí reálných nehod a katastrof.

Můžete na závěr čtenářům udělit kulturní tip?

Skvělá je kniha Třeštící New York od Rema Koolhaaze.1 Alespoň jednou za život si zahrajte Dračí doupě.2