Proč jsme bojovali (po česku)

RECENZE DVD: Věrni zůstaneme (režie: Jiří Weiss, 1945) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Parafráze titulu slavné propagandistické série dokumentů (1942-45) Franka Capry není zvolena náhodně. Stejně jako se legendární hollywoodský režisér obracel k domácímu publiku, aby vysvětlil důvody, pro které Spojené státy vstoupily do války, tak chtěl Jiří Weiss reflektovat historii a cíle druhého československého zahraničního odboje. Jeho střihový dokument, zkomponovaný v roce 1944 za pomoci exilového ministerstva zahraničí a několika zahraničních institucí, je rámován dvěma projevy. Ten úvodní, státního tajemníka (v ministerstvu zahraničních věcí) Huberta Ripky, byl natočen dodatečně a přímo se obrací k publiku v osvobozené vlasti, závěrečný patří prezidentu Edvardu Benešovi v rozhlasovém studiu BBC. Ten v projevu konstatuje, že Masarykově odkazu jsme „věrni zůstali“, čímž se vrací k jinému svému vystoupení, a sice na pohřbu prezidenta Osvoboditele, kde slibuje právě ono titulní „věrni zůstaneme“.

Dokument skutečně začíná skonem a pohřbem prvního československého prezidenta (září 1937), pokračuje dramatickými událostmi let následujících (Mnichov a okupace zbytku okleštěné republiky), aby se posléze zaměřil na mapování vývoje druhé světové války a role, kterou v ní sehráli naši vojáci, ať již v Polsku, ve Francii, v Anglii, v severní Africe nebo Sovětském svazu. Určitě nepřekvapí, že největší část materiálu pochází z prostředí stíhacích a bombardovacích letců, naopak, obrázků ze severní Afriky bylo tak málo, že si Weiss musel vypomoct inscenovanou pasáží o jedné průzkumné patrole. Ostatně, divák nemusí být úplně poučený, aby z postavení kamery poznal, že i na jiných místech režisér záběry inscenuje, aby dodal snímku patřičnou dramatičnost. Stejnému účelu slouží i dodatečně doplněná zvuková složka (pochybuji, že by Angličané nechali Čechoslováky v letadlech během bojové mise rozprávět česky). V případě zobrazení hajlujících představitelů Slovenského štátu, Maďarska a Německa dosahuje Weiss stejným způsobem (tedy dodatečným „dabingem“) komického účinku.

Nepřekvapí ani, že v dokumentu nezazní jediné slovo o šokujícím paktu o neútočení a rozdělení sfér vlivu mezi hitlerovským Německem a Sovětským svazem ze srpna 1939, který de facto umožnil rozpoutat válku, dostatečný prostor je ovšem věnován Benešově vánoční cestě do Moskvy (1943), která nás vrhla do Stalinovy náruče.  Smlouvu mezi naší exilovou vládou a SSSR paradoxně  podepsal tentýž komisař zahraničních věcí Molotov, jehož signatura se skvěla i na výše zmíněném paktu.

Celým dokumentem se vine myšlenka, že boj na zahraničních frontách byl bojem za ideály tzv. první republiky. Pravda je, že ideály masarykovského Československa začaly být pošlapávány ještě před osvobozením, např. zákazem agrární strany, výslovně uvedeném v Košickém vládním programu. Weiss navíc v době dokončování filmu patrně nevěděl, že obnovená republika bude postrádat Podkarpatskou Rus. To jsou ovšem skutečnosti, jež nesouvisejí s kvalitou samotného snímku, který zůstává působivou montáží o osudu Československa za druhé světové války. Po osvobození přešel náš nejaktivnější exilový válečný filmový tvůrce Jiří Weiss k celovečerní hrané tvorbě, jeho debutem na tomto poli se stala Uloupená hranice (1947), jež předznamenala jednu z výrazných linii jeho autorského zájmu: okupační (psychologické) drama (Poslední výstřel, Hra o život, Romeo, Julie a tma, Zbabělec). Po druhé okupaci (tentokrát pro změnu sovětské) se Weiss uchýlil znovu do emigrace, ale to už je jiná kapitola.

DVD vydané Národním filmovým archivem obsahuje vedle Věrni zůstaneme také druhý (bonusový) disk. Na něm jsou dochované filmové materiály československého exilového vojska rozděleny do dvou sekcí: Fronty a Návraty. Prvně jmenovanou uvádějí dva Československé filmové zpravodaje (1941) s patřičně patetickým komentářem. Běžného diváka však zaujme spíše příspěvek Karla Lamače Čechoslováci nastupují (1943), v němž se pokusil odlehčenou formou (místy dokonce s ironickým nádechem) zobrazit československé vojáky v Anglii. A pak také Weissův dokument Noc a den (1945) vyprávějící o jedné posádce 311. bombardovací perutě, respektive o jejím úspěšném zásahu během protiponorkové hlídky. Naprosto raritní je pohled do života stíhacích pilotů 310. perutě, který v letech 1940-43 amatérsky zaznamenával vojenský lékař  Zdeněk Vítek. První část se věnuje návštěvě Jana Masaryka u jednotky (pochopíme, že ministr zahraničí byl výborný vypravěč, jenž dokázal publikum upřímně rozesmát, čím, to ovšem zůstává utajeno), druhá (vyvedená dokonce v barvě) samotným letcům. Dva příspěvky se věnují našim vojákům v Sovětském svazu (výcvik + přísaha a převzetí standarty) a šest minut amatérských záběrů přenese diváka na severoafrické bojiště.

Páteří sekce Návraty je více než půlhodinový dokument Cesta domů (1945) o výcviku, bojovém nasazení (Dunkerk) a návratu do vlasti Československé samostatné obrněné brigády. Zbytek tvoří krátké zpravodajské šoty plné slavnostních přehlídek a vyznamenávání. Záběry doprovázené optimistickým komentářem mohou poněkud zhořknout, když si jejich divák uvědomí, jak budou za několik let po změně režimu titíž dekorovaní hrdinové vyhazováni z armády a zavíráni do vězení či pracovních lágrů.

Bonusový disk obsahuje ještě téměř padesátku fotografií dokumentujících přítomnost našich vojáků na Blízkém východě a při obraně Tobruku. Ty poskytl jednak Vojenský historický archiv, jednak badatel a publicista Jaroslav Čvančara.

K bohatě vybavenému dvojdisku patří také brožura se zasvěcenými texty filmových historiček Iwony Łyko Plos a Aleny Šlingerové a článek historika Zdenka Maršálka o československých vojenských jednotkách v zahraničí za druhé světové války.

Věrni zůstaneme

Režie: Jiří Weiss
Scénář: Jiří Weiss
Kamera: Raymond Elton, Peter Henessy, Charlie Marlborough, George Rottner, Geoffrey Williams
Hudba: Vilém Tauský
Československo, 1945, 82 min., premiéra: 12. 10. 1945
Na DVD (Národní filmový archiv) od července 2021