“Moralizovat a říkat mladým lidem, že drogy jsou špatné, je zbytečné. Cílovka by mi to omlátila o hlavu.” Rozhovor s Adamem Sedlákem, režisérem filmu BANGER.

ROZHOVOR s Adamem Sedlákem, režisérem filmu BANGER. – JANA BÉBAROVÁ

V těchto dnech vstupuje do českých kin dlouho očekávaná novinka režiséra Adama Sedláka (Domestik) s názvem BANGER. Na iPhone natočený snímek pojednává o smrtícím deadlinu, před který je postavený mladý ambiciózní rapper Alex (Adam Mišík), drogový dealer toužící po featu se Sergeiem Barracudou. Potřebuje natočit banger (čili hit), aby prorazil. Na cestě za jeho snem mu pomáhá a zároveň i nechtěně komplikuje situaci jeho věčně zfetovaný kamarád Láďa (Marsell Bendig). Jak jejich hon za bangerem dopadne, zjistíte, když půjdete do kina. Určitě neváhejte. BANGER. je totiž jízda, na kterou jen tak nezapomenete. Je jako droga, kterou se budete chtít sjíždět dál a dál…

Obligátní otázka, Adame: jak tě napadl námět a co byla prvotní idea tohoto filmu?

BANGER. má docela dlouhou historii. Nejdřív vznikal jako seriál pro Českou televizi, kde byl hlad po tématech o mladých lidech. Vyvíjeli jsme to tam s Tomášem Baldýnským. Rap se přirozeně nabízel, protože je to teď to, co dominuje mládí. Když se podíváš do trendů na YouTube, tak každé druhé video je spojené s rapem. Rap hrozně dominuje, ale mainstreamová média a kultura se vůči němu vymezují, nebo ho nepřijímají. Ale internetová komunita je celá o rapu. Proto to dávalo největší smysl to spojit právě s rapem. Pak ale přišel covid a pro Českou televizi najednou nebyl seriál pro mladé prioritou. Tak jsme to zkusili přepsat do celovečerní podoby. Financování proběhlo během jednoho roku a pak už se natáčelo. Bylo to hrozně rychlé.

Co se týče obsazení – výběr Adama Mišíka, Marsella Bendiga, Sergeie Barracudy… Jak jsi je objevil?

Byl to hodně dlouhý proces. Adama Mišíka jsem na castingu nevybral jako prvního, protože je to popstar a jeho jméno má mediální známost, kterou si s ním spojíš. A to nechceš. Vybral jsem Vojtu Vodochodského, což je super mladý herec, ale pak jsme dělali první kamerové testy a najednou to nefungovalo – i v kontrastu s Marsellem, který je neherec. Po jedné z těch zkoušek za mnou přišel zvukař se slovy: „Hele, ten Vojta je skvělej, všechno vždy říká stejně, ale Marsell to má vždycky jinak.“ A já jsem mu na to řekl: „That’s the fucking point!“ (úsměv). Mě baví, že to má vždy jinak a není to chirurgicky přesné. Takže jsem se vrátil k myšlence, že do role Alexe potřebuju taky nějakého neherce. Tak jsem se podíval do castingových videí a objevil jsem, že tam mám video s Mišíkem – jenom jedno, protože jsme s ním nechtěli dělat víc jetí kvůli předsudkům (úsměv) – a zjistil jsem, že byl dobrej! Tak jsem mu napsal, jestli to nechce zkusit s Marsellem. Řekl jsem mu, že to chci natočit na iPhone někde na ulici a on na to „pojďme to natočit rovnou ke mně do studia“. Ukázal mi i nějakou svou muziku, na čem pracuje, něco, co dlouho dělá, ale ještě to není vydané. Říkal mi, kam míří, co chce dělat a já jsem pochopil, že Adam Mišík už asi není ten patnáctiletý kluk, který jezdí po Praze na skútru. Jeho poslední role byla v Bajkerech, když mu bylo nějakých sedmnáct let. Pět let nehrál žádnou velkou roli, takže mě zajímalo, kam se posunul. Sice jsme oba dva dost jiná socioekonomická bublina, ale vlastně jsem se mu rád otevřel.

Marsell Bendig tě napadl jak?

Marsella přivedla castingová režisérka Maja Hamplová. Obsadit Láďu bylo strašně těžké. Na castingu sice byl výkvět těch nejlepších mladých českých herců, ale vždycky tomu něco chybělo. Marsell přišel na první test, kde neuměl text. Pak ale přišel podruhé, už ho znal, a já jsem věděl, že je to on. Zkoušel jsem ho do role Alexe, ale on sám mi řekl, že chce hrát spíš Láďu, že to tak víc cítí.

A Sergei Barracuda?

To je taky proces. Já jsem ve scénáři měl, že banger, ten výsledný track, mi napíše rapper, se kterým budu spolupracovat. Adam Mišík mi ale řekl, že je to blbost – že to musí napsat on sám. Tím se mi to trošku změnilo. Zároveň si myslím, že BANGER. není o rapu a rapové scéně, ale je to spíš o hustlu. Sergei Barracuda má HUSTLE vytetované nad okem, proto dával největší smysl. On je ten, který rapuje o drogách. A když jsem si říkal, že tento kluk (Alex) poslouchal Sergeiovy desky a chce se stát někým podobným, uvědomil jsem si, že to dává největší smysl. Chtěl jsem používat jeho real videoklipy a písničky, aby to zároveň glosovalo situaci ve filmu. Sergeiova tvorba je pro to zrozená.

Mně osobně z BANGERU. lezlo nejvíc téma morálky, morální volby… Co ty sám bys chtěl svým filmem říct mladým lidem, kteří poslouchají rap? 

Mně bavilo to morální dilema – jestli si kluk vybere možnost zachránit spoustu lidí, nebo to obětuje. Co se týče drogové otázky, náš film drogy normalizuje, odráží realitu, že se z kokainu stal mainstream. Dnes tím nikoho nepřekvapím, nešokuju. Moralizovat a říkat mladým lidem, že drogy jsou špatné, je zbytečné. Cílovka by mi to omlátila o hlavu. Drogy brali, berou a vždycky budou, takže jsem chtěl spíš tuhle diskuzi posunout do prevence v rámci “harm reduction”. A tedy že pokud už někdo drogy bere, tak jsou způsoby, jak je brát “bezpečně”a tím pádem minimalizovat jejich rizika. Jako například drogy nemixovat s jinými.

Jaký byl vizuální klíč? S kameramanem Dušanem Husárem jste spolupracovali už na tvém debutu Domestik…

Udělali jsme to opravdu odspodu. Záměrně jsme neměli žádné reference. Chodili jsme po večerech do Riegerových sadů venčit psy, vzali si mobil a hledali jsme, jak by to mohlo fungovat. Vzniklo to hrozně svobodně. Opravdu jsem neměl žádné referenční obrázky a moodboardy, které musíš dávat k žádosti o grant. Vždycky tím jen imituješ a kopíruješ něco, co už tu bylo. Tady to úplně odpadlo a díky natáčení na iPhone jsme to dělali, jak jsme chtěli. Scénář si o to řekl sám.

To se mi na BANGERU. upřímně hodně líbilo – že se nesnaží nic napodobovat, něčemu se přibližovat… 

Trierův Tanec v temnotách je jediné, co jsem měl na mysli. Jak je to špinavé, hraje tam Björk, kterou se Trier snažil zničit. V době, kdy se točilo na film, on točil na digitál a vzal nějaké hnusné televizní kamery… Střih skandinávské Dogmy 95 je něco, co mě hrozně baví. Svoboda, kdy neřešíš pravidla osy, ale stříháš po emoci. Já jsem nechtěl stříhat po logice, po prostoru, ale právě po té emoci. Tak expresivně, jako to dělal Trier.

Dostali podporu od Státního fondu kinematografie?

Ano, od Fondu jsme dostali pět milionů, přes milion dala Česká televize. A taky do toho vstoupil finančně distributor Bontonfilm. Takže je to natočené za sedm milionů.

Od začátku jsme to cítili víc jako lokálnější věc – už kvůli tomu rapu, jak těžko je to přeložitelné… Karel Och (umělecký ředitel karlovarského festivalu, pozn. autorky) nám třeba říkal, že by ho zajímalo, jak se přeloží hláška „narvanej jak taška do Chorvatska“. (smích)

Já jsem byla ve Varech na novinářské projekci, kde byla spousta zahraničních novinářů a novinářek a reagovali fakt skvěle. Co se týče emocionálních reakcí, takhle živou projekci jsem tam letos opravdu nezažila

To je super, to jsem moc rád!

Moc držím palce, Adame, a ať se BANGERU. v kinech daří!