…zda vůbec existuje animace

Součástí Přehlídky animovaného filmu je i tzv. živá animace. Stejně tak je s PAFem spjato jméno Martina Mazance. O tom, co jeho koncept nabízí, jsme s ním krátce pohovořili.

Staráš se o programovou sekci Živá animace. Zastavme se nejprve u toho názvu a představme si, že někdo by si položil otázku – jak může být animace živá? Co je živá animace?

Koncepce programu “živé animace” se může zdát jako prvoplánová provokace, ale tématem se na festivalu zabýváme již třetím rokem, proto by šlo o opravdu dlouho přetrvávající cynismus z naší strany. Živá animace není ničím jiným než tvorbou pohyblivých obrazů v reálném čase v závislosti na hudbě, zvuku, barvě, prostoru či tlaku.. Pravdou je, že mě zajímá několik výchozích otázek, které se k animaci pojí v současné době, např. za jakých podmínek je animace definovatelná, zda animace vůbec existuje, nebo zda náhodou není animovaným filmem  jakýkoli film, tedy i Casablanca nebo Moravská Hellas … (smích)

A jak bys obhájil svoji sekci? Proč by zrovna na živou animaci měli chodit diváci?

Mám-li být upřímný, tak obhajovat nic nepotřebuji. Důvod, proč jít na program živé animace, je stejný jako na jakoukoli jinou sekci v rámci festivalu PAF. Na rozdíl od ostatních festivalů animovaného filmu, které jsem měl možnost navštívit, se zabýváme velmi důsledně celou oblastí animace v kontextu jak kinematografie, tak vizuálního umění, přičemž stěžejní je pro nás prezentace v rámci filmového systému. Zabýváme se jak tzv. klasickou animací v rámci historie kinematografie, tak vývojem pohyblivého obrazu v rámci novotvarů audiovize, kam spadá i živá animace. Ta ovšem nemá historii posledních několika let, ale jde o kontinuální vývoj podobné práce, který lze mapovat daleko do minulosti.

Dosti úmyslně štiplavých otázek a pojďme se bavit o konkrétních úhlech pohledu, kterými lze na živou animaci nahlížet. Který z úhlů jsi volil ty? A jaké další cesty k prezentaci tohoto světa animovaného filmu by šly ještě vybrat?

Volil jsem letos pravoúhlou koncepci s  lehce vychýleným zorným polem, diváci se mají tedy na co těšit. Pokud jsou někteří netrpěliví, už teď doporučuji vybočit ze stránek časopisu a zamířit přímo na www.pifpaf.cz

Na PAFu se podílíš dlouho a já také vím, že téma živé animace ti rozhodně nebylo přiděleno náhodou. Patří mezi tvé základní specializace a dokonce i sám prakticky v této oblasti působíš. Nejprve tedy k té „teorii“. Jak jsi se k tomuto „odvětví“ animace dostal, nač jsi se během studia zaměřoval?

Zde bych  trochu upřesnil tuto vrstevnatou otázku. Nejsem vizuálním umělcem, tedy sám vlastní tvorbu neprezentuji, ale zabývám se od svých školních let způsoby prezentace tvorby videí a filmu. Jde o zásadní otázku, která směřuje ke smyslu dramaturgie nebo kurátorství filmu. Už ony dva termíny, které jsem použil, svědčí o rozporuplnosti, s jakou se u nás přistupuje k dramaturgii festivalů, filmových klubů…

A nyní k praktické stránce věci – ve Zlíně jsi měl výstavu Principy animace v současném umění, zkus nám prosím trošku přiblížit, v čem spočívala myšlenka, koncepce výstavy?

Nebyla to má výstava, pouze jsem ji kurátorsky připravil společně s Filipem Cenkem a Jirkou Havlíčkem. Samotný název výstavy Objekt animace: Třetí smysl odkazuje k několika úrovním vnímání animace a jejího modelu v současné tvorbě zejména umělců a nikoli filmařů.

Máš zde prostor nalákat na nějaká významná jména a filmy v rámci své sekce, s chutí do toho!

Béla Lugosi, Clark Gable, VJ Kolouch, Fred Astaire, Míla Myslíková, Ferdinand Krůta, Martin Zahálka, Ivana Milbachová, Ink Midget, Pjoni, Martin Arnold, Edie Sedgwick.

Otázky kladl Lukáš Gregor