Láska a smrt v Sin City

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. listopadu 2009 Rubrika: Komiks, Rozhledy | Komentář : 0

KOMIKS: Ten žlutej parchant (Sin City) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Vydavatelství ComicsCentrum prokládá nové tituly reedicemi zásadních děl. Sérií, která se tak postupně znovu dostává do prodeje, je sedmidílné Sin City Franka Millera a čerstvý přírůstek s pořadovým číslem 4 nese název Ten žlutej parchant.

Pro mnohé fanoušky (včetně autora recenze) je právě prostřední díl série, napájené především ze zdrojů drsné školy americké detektivky, tím nejlepším, co Miller o Městě hříchu vytvořil. Příběh snad jediného čestného a neúplatného poldy ve městě, Johna Hartigana, skorodůchodce sužovaného anginou pectoris, jenž zachrání z úchylných spárů senátorského synka Roarka malou Nancy Callahanovou a dlouhých osm let za to pyká ve vězení, je dotažen jak po stránce scénáře, tak výtvarně.

Na rozdíl od psychopata Marva, zabijáka Dwighta nebo na drogách závislého Wallace představuje Hartigan skutečně sympatického hrdinu, s nímž se lze bez problému ztotožnit. Jeho počínání nemotivuje pomsta, ale snaha ochránit i za cenu osobní oběti jedenáctiletou Nancy. Hartigan je sice drsňák, ale nikoli narušené monstrum na zabíjení. Jeho vnitřní monology se občas blýsknou až chandlerovským wisecrackem („Na uklidnění hysterický devatenáctky jsem asi takovej expert jako chromej s Parkinsonem, co chce operovat mozek hasákem.“), na působivosti jim přidává sklon k repetivnosti a pokud se vám závěrečná slova nevpálí hluboko do mysli (nebo vám při nich aspoň nepřeběhne mráz po zádech), pak jste nikdy doopravdy nemilovali. Čtvrtý díl také těsněji provazuje fiktivní sincityovský svět – objevuje se v něm Marvova kurátorka Lucille, Dwight (poté, co s ním vyběhla jeho femme fatale Ava), na posledním políčku čtvrté kapitoly pozná čtenář Marva osobně a zapomenout nelze na poručíka Morta z Ženské, pro kterou bych vraždil či zabijácké duo Klump-Shubb, libující si v jazykově neuvěřitelně složitě vykonstruovaných hláškách. Přítomny jsou pochopitelně všechny ingredience, jež sérii zajistily „čtenářskou přístupnost“ od 16 let, tedy explicitní násilí (tentokrát hodně bolestivé), nahota, sexuální narážky a vulgarismy. Jedním z mála odlehčujících momentů se v Parchantovi stává vnitřní filozofování vězeňského dozorce, důvěrně známé většině tatíků od rodin.

Co se týče výtvarné stránky, Miller se ve svém černobílém Sin City pohybuje s naprostou jistotou. Ačkoli nemá žádné typické rozvržení políček na panelu (stránce), kniha je kompaktní a děj táhne čtenáře s sebou. Zpomalující úlohu plní celostránkové (dokonce dvoustránkové) obrázky, přičemž Miller se nebojí „nastříhat“ do příběhu i „tmu“ na celou plochu panelu. Poprvé experimentuje s barvou (žlutou), která je vyhrazena pro titulního padoucha (název sám pak pracuje s jazykovou hříčkou, kdy yellow znamená jak žlutý, tak zbabělý). Navíc se děj po Hartiganově propuštění odehrává v zimě a z temného nebe padající sněhové vločky umocňují melancholicky osudové ladění této love story z města, v němž skutečné city nahradil perverzní chtíč.

Ten žlutej parchant asi nejvíc ze všech dílů odráží svět, ve kterém žijeme, svět plný násilí, korupce, morální zvrácenosti (podoba žlutýho parchanta je vnějším vyjádřením jeho zkažené duše), kde se spravedlnosti nelze dovolat a člověk musí spoléhat sám na sebe, protože všechny oficiální instituce selhávají. Po pravdě řečeno nám Frank Miller příliš naděje nedává, ale dělá to natolik fascinujícím způsobem, že nelze odolat.

P. S. Reedice je opatřena novým překladem (Richard Klíčník) a navíc obsahuje 6 (barevných) stránek Galerie obálek.