Harry Potter a princ dvojí režie
David Yates překvapil teoretickou veřejnost i fanoušky knihy tím, že na rozdíl od Columbuse dokázal v potterovské sérii natočit dva díly po sobě úplně odlišným stylem. Jaké jsou příčiny jeho ústupu od stylu, který se zakládal na práci s kondenzační montáží a rapidmontáží? Z čeho plyne rozsáhlá provázanost témat a motivů v šestém filmu? Proč v sérii, která těží ze svého blockbusterového statusu, vědomě porušuje zásady blockbusterů minimalistickým přístupem?
Kvarteto linií
V předchozích filmech Cuarón, Newell i sám Yates pracovali se zvolením hlavní tematické linie, kterou prolínali s víceméně samostatnými epizodami, z nichž plynula vedlejší témata, přičemž redukovali z předlohy nedůležité epizody. Yates prolíná dvě stěžejní rovnocenné tematické linie.
V jedné Harry s Brumbálem pátrají po Voldemortově minulosti, Harry získává od Křiklana klíčovou vzpomínku, odhalí tajemství viteálů a pokusí se jeden z nich zničit v jeskyni. V druhé Snape uzavře přísahu, že pomůže Dracovi se zabitím Brumbála, Draco se různými způsoby pokouší úkol splnit, až nakonec v závěru Brumbála zabije Snape.1 Yates epizody z těchto linií propojuje linií milostných vztahů, v které má nejvíce prostoru Ron a Hermiona a o něco méně Harry a Ginny. Útoky Smrtijedů na Millenium Bridge, Doupě a Bradavice tvoří minoritní linií všudypřítomného nebezpečí. Díky prolínání těchto čtyř linií není výstavba příběhu natolik lineární jako v předchozích dílech a postava Harryho již není nositelem většiny témat.
Upozadění speciálních efektů, kamery a především střihové skladby
Yates podobně jako ve Fénixově řádu ustupuje od typicky blockbusterových scén. Soustředí na psychologickou kresbu charakterů tentokrát nejen Harryho, ale i Malfoye, Rona, Hermiony a Snapea, které dosahuje pomocí dialogu a herectví. Jiné složky stylu byly tímto záměrem upozaděny. Yatesův minimalismus jde ještě dál než ve Fénixově řádu, protože vynechává blockbusterové prvky i ve finále. Z předlohy vypouští bitvu o astronomickou věž, čímž umožňuje klást větší důraz na emoce plynoucí z Brumbálovy smrti.
Speciální efekty mají na rozdíl od např. Ohnivého poháru daleko méně samostatného prostoru. Mám na mysli omezení blockbusterových akčních efektních scén na pouhý útok na Millenium Bridge, famfrpál a krátký souboj s nemrtvými v jeskyni. Ve snímku se ale nachází stovky „neviditelných“ záběrů se speciálními efekty. Většina exteriérů je doklíčována, a to včetně těch, které v předchozích dílech byly reálné, např. kopec nad Hagridovým srubem. I šestý díl používá jako interpunkční záběhy průlety kolem bradavického modelu. Kouzla v Bradavicích jsou zapracována do mizanscény s nezdůrazňující samozřejmostí, např. knihy odletující Hermioně z ruky v knihovně, což přispívá k divácké důvěryhodnosti magie v kouzelnickém světě.
Kameraman Bruno Delbonnel2 používá velmi pomalé nájezdy, odjezdy a jízdy3 v poměrně dlouhých záběrech. Soustředí se na měkkost obrazu prací s mnohovrstevnatým měkkým svícením, korekcí barevné palety, rozplýváním světelných zdrojů a užitím neostrých okrajů.4 Absencí dynamické kamery a důrazu na viditelné speciální efekty se šestý Potter liší od většiny dětských fantasy. Yates na rozdíl od ostatních režisérů nepracuje s líbivými vizuálními atrakcemi, přesto se v práci s mizanscénou soustředí na estetické kvality obrazu.
Yates neklade na střihovou skladbu zdaleka takový důraz jako ve Fénixově řádu. Použije všechny tři typy montáže, každou však pouze jednou a na velmi krátké ploše. Kondenzační montáží znázorní přípravu lektvaru doušek živé smrti. Montáž průletu listy učebnice prince dvojí krve odhalí několik princových poznámek. Rapidmontáž výjevů z první vzpomínky následuje po dotyku prstenu jako důkaz stop černé magie. Oproti pátému filmu žádná složka stylu nevyčnívá, čímž Yates dosahuje komplexnosti, která divákovi umožní plné soustředění na vývoj postav ve čtyřech vzájemně se prolínajících dějových liniích.
Minimalismus v hudbě
Hooper recykluje pouze několik motivů z předchozích filmů: povinné Harryho téma, Williamsův motiv famfrpálu z Vězně z Azkabanu a vlastní skladbu Possession z Fénixova řádu. Pomatením hudebního dramaturga ve filmu zaznívají i motivy ohňostrojů (na soundtracku je ke scéně v obchodu dvojčat Weaslyových motivu přiřazena úplně jiná jazzová skladba) a Brumbálovy armády (která se nelogicky nachází pod famfrpálovým tréninkem).
Hooper do soundtracku šestého filmu přispěl několika novými postupy: sbor tiše a zlověstně zpívající latinské verše, inspirace skotskou národní hudbou při Aragogově pohřbu, elektronicky upravených ruchy, které se skládají především z lidských hlasů při cestě do myslánky a pití lektvaru v jeskyni. Hooper nepracuje s motivy jako jeho předchůdci Williams a Doyle. Na ploše několika minut rozvíjí melodické celky, které nejsou pro diváka tolik emočně popisné jako skladby Johna Williamse v prvních filmech. V počtu nástrojů na rozdíl od předchozích velkých symfonických orchestrů používá minimalismus – vystačí si s laškovnou zvonkohrou či několika strunami harfy (Hermionina nešťastná láska).
Princ dvojí režie
Yates využívá zkušeností s minimalistickým přístupem k látce z Fénixova řádu. Svoji snahu o mnohovrstevnatou psychologickou kresbu rozšiřuje kromě Harryho i na další postavy. Pomocí propojování čtyř příběhových linií postihne témata vztahu mentora a žáka (dobrodružství v jeskyni Harryho a Brumbála), nezdravého materialistického přátelství s mocnými za účelem vlivu a zisku (postava Horacia Křiklana), přátelství a lásky (přátelské rozhovory o vztazích, vztahové trojúhelníky založené na nešťastné lásce), předurčenosti (Malfoyovo dilema) a vyrovnání se smrtí (vzdání cti mrtvému Brumbálovi). Tato témata provazuje do ladného komplexního celku pomocí minimalistického harmonického stylu, z kterého na rozdíl od Fénixova řádu nevyčnívá střihová skladba ani žádná jiná složka.
Harry Potter and the Half-Blood Prince
Režie: David Yates
Scénář: Steve Kloves
Hudba: Nicholas Hooper
Kamera: Bruno Delbonnel
Střih: Mark Day
Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Alan Rickman, Tom Felton,
Jim Broadbent, Helena Bonham Carter, Michael Gambon, Warwick Davis,
Maggie Smith
Země: Velká Británie / USA
Rok: 2009
Stopáž: 153 min
Použité zdroje:
- zdroj obrázků: outnow.ch
- BIANCOLLI, A.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. San Francisco Chronicle, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?f=/c/a/2009/07/14/DDST18MLFA.DTL (8. 9. 2009)
- CORLISS, R.: Harry Potter: Darker, Richer and All Grown Up. The Time, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.time.com/time/arts/article/0,8599,1910165,00.html (8. 9. 2009)
- FOUNDAS, S.: Harry Potter’s Magic Continues to Beguile in Half-Blood Prince. The Village Voice, 13. 6. 2009. Dostupné na: http://www.villagevoice.com/2009-07-15/film/old-black-potter-magic-continues-to-beguile-in-half-blood-prince/ (8. 9. 2009)
- HONEYCUTT, K.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Hollywood Reporter, 5. 6. 2009. Dostupné na: http://www.hollywoodreporter.com/hr/film-reviews/harry-potter-and-the-half-blood-prince-film-1003990567.story (9. 9. 2009)
- JONES, K.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. The Austin Chronicle , 17. 6. 2009. Dostupné na: http://www.austinchronicle.com/gyrobase/Calendar/Film?Film=oid%3A805280 (9. 9. 2009)
- KOIS, D.: Bewitched, Bewildered and Hot and Bothered. Washington Post, 14. 6. 2009. Dostupné na: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2009/07/13/AR2009071303256.html (9. 9. 2009)
- MCCARTHY, T.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Variety, 5. 6. 2009. Dostupné na: http://www.variety.com/review/VE1117940610.html?categoryid=31&cs=1 (8. 9. 2009)
- PUIG,C.: ‚Half-Blood Prince‘ is witty, spectacular and one of the best. USA Today, 13. 6. 2009. Dostupné na: http://www.usatoday.com/life/movies/reviews/2009-07-13-half-blood-prince_N.htm?loc=interstitialskip (9. 9. 2009)
- SMITH, K.: LATEST POTTER POTION’S A STRANGE AND INTERESTING BREW. New York Post, 17. 6. 2009. Dostupné na: http://www.nypost.com/p/entertainment/movies/hogwarts_and_all_lb8u5G7PWW61yUPD6Rc54M (9. 9. 2009)
- ZACHAREK, S.: Harry Potter and the Half-Blood Prince. Salon.com, 15. 6. 2009. Dostupné na: http://www.salon.com/ent/movies/review/2009/07/15/harry_potter_review/index.html (8. 9. 2009)
1 Tyto dvě linie jsou vyprávěny převážně odděleně, protože cíle nositelů linií se liší. Jediným propojením je Harryho podezření Malfoye a jejich společné konflikty.
2 Nejznámějším Delbonnelovým předchozím filmem je Amélie z Montmartru (2001).
3 V pomalých jízdách vždy odhalí nějaký skrytý prvek mizanscény – např. Malfoye krčícího se v koutě, nebo tajně poslouchajícího Harryho při dialogu Malfoye se Snapem.
4 Tyto postupy nejčastěji používá v pasážích vzpomínek, které jsou stylizovány do zelena, okraje záběrů se ztrácí v neostrostech a světlo např. z krbových plamenů se rozbíhá ve vertikálních proužcích po celé kompozici. Kombinací těchto prvku odděluje vzpomínky od reálného děje, aniž by sklouzl k vizuálním klišé ztvárnění retrospektiv (např. retrospektiva v Tajemné komnatě – sépiové tóny barevné palety).