Ideální comics pro horké léto

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. září 2009 Rubrika: Komiks, Rozhledy | Komentář : 0

KOMIKS: Predátor: Kniha první – JAROSLAV STUCHLÝ –

Když v roce 1987 vypustil režisér John McTiernan do jihoamerické džungle Arnolda Schwarzeneggera jako velitele komanda pro prekérní situace Dutche Schaeffera a proti němu postavil krvelačného mimozemského Predátora, byl z toho akční sci-fi hit. Není divu, že o dva roky později se tématu zmocnilo comicsové médium, konkrétně nakladatelství Dark Horse, které už mělo zkušenost s rozvíjením jiné filmové sci-fi série o Vetřelcích. A BB/art nyní českému čtenáři nabízí (na kvalitním křídovém papíru) první knihu „sebraných predátorských spisů“.

Její jádro tvoří první tři díly (celkem čtyřdílné) rozsáhlé série scenáristy Marka Verheidena a kreslíře Rona Randalla, jejímž hrdinou je bratr Dutche Schaeffera, newyorský policejní detektiv. Ten (pochopitelně) nepostrádá jisté schwarzeneggerovské rysy, ale mnohem více připomíná Marva z Millerova Sin City. S Predátory se střetne nejprve přímo v New Yorku (Betonová džungle), potom na Sibiři (Studená válka) a konečně v Jižní Americe (Temná řeka). Verheiden jej portrétuje jako nezničitelného, vůči lidstvu zahořklého ranaře se smyslem pro sarkastické hlášky, který se nikdy nesmířil se zmizením svého bratra (pátrání po Dutchově osudu je hlavním motorem jeho počínání) a jehož posedlosti v tomto směru umně zneužívá armáda v osobě generála Phillipse. Postupně totiž vychází najevo, že by armádní špičky rády získaly a prozkoumaly vražednou technologii Predátorů (a ve Studené válce o to soupeří s Rusy).

Verheiden v příbězích přepíná mezi vypravěči, nejvíc prostoru dostává samozřejmě se svými komentáři Schaeffer, občas jej prostřídá jeho policejní parťák Rasche (ve druhém dílu se ke slovu dostane i poručice sovětské armády Ligačevová), a když je potřeba nahlédnout mimo dosah hrdinů, použije „třetí osobu“, tedy nezúčastněný autorský pohled. Randallova kresba je díl od dílu (na Betonové džungli pracoval s Chrisem Warnerem) vycizelovanější a je jí vlastní ona potřebná filmovost, tedy přesně navazující záběrování, střídání celků s detaily, zrychlování či zpomalování děje a propracované akční scény.

Jako protiklad k Schaefferově (místy až únavné) užvaněnosti následuje vynikající „africká“ miniatura Zkouška dospělosti, která zachycuje (aniž by k tomu potřebovala jediné slovo komentáře nebo dialogu) dramatické setkání Predátora s domorodým chlapcem. Lov v Nghase (na těchto samostatných příbězích již pracovali různí autoři, nejsou tedy dějově ani graficky sjednoceny) setrvává v africkém prostředí a Krvavé písky času se v dlouhé retrospektivě vracejí do období 1. světové války (je fakt, že hrůzy zde vyobrazené by byly dostatečně působivé i bez toho, aby mezi francouzskými a německými zákopy poskakovali Predátoři). Ze slabšího soudku (scenáristicky i výtvarně) pochází pouze závěrečný segment první knihy, Krevní msta, podivný příběh japonského slepce, v němž svou roli hraje (zřejmě) převtělování.

Je jasné, že comicsy založené na rozvíjení filmové předlohy nedávají příliš prostoru k nějakému autorskému vyjádření (spíše jde o to, co všechno se dá s těmi mimozemskými lovci, přicházejícími s vlnou veder, ještě vymyslet) ani neprovokují výtvarníky k odvážným experimentům (podoba monstra je předem ustavena Stanem Winstonem). Ale kdo nepohrdne ne tak docela hloupými zápletkami, živými dialogy protkanými mnohdy pamětihodnými hláškami (ty nejlepší využívají popkulturních odkazů) a jehož oko spočine zálibně nejen na dynamicky zpracované akci, utržených hlavách, vytrhaných páteřích, mrtvolách stažených z kůže, ale také na postavě hbité krasavice (rozuměj: prsatice) s kladným vztahem k palným zbraním (Lopezová z Temné řeky), pro toho představuje Predátor ideální comicsovou volbu. Zvláště když teploty vyšplhají nad tropickou třicítku a osmdesátiprocentní vlhkost (tedy stav za oknem v době, kdy vzniká tato recenze) připomíná jihoamerickou džungli.