Komiks o zemi, ve které Velký bratr zavřel vrátka

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. dubna 2009 Rubrika: Komiks, Rozhledy | Komentář : 0

RECENZE: Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje – JAROSLAV STUCHLÝ –

Jestliže comicsová kniha Maus Arta Spiegelmana je jednou z nejpůsobivějších uměleckých reflexí holokaustu, pak kanadský autor comicsů a animátor Guy Delisle (nar. 1966, Quebec) ve svém autobiografickém díle Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje podal podobně působivou zprávu o živoucím skanzenu totalitní moci.

Guy Delisle se do Pchjongjangu dostal jako animátor (ze stejného důvodu pobýval předtím i v Číně), který má dva měsíce dohlížet na korejské „nádeníky“, kteří se starají o rozpohybování dětských kreslených seriálů, jež se pak vysílají v celém světě. Již úvodní scéna při odbavování na letišti, kdy se jej celník vyptává na Orwellovu klasickou dystopii 1984 přibalenou v zavazadle, naznačuje, že autor má smysl pro nadsázku a absurdní humor. Severokorejská realita však předčí v tomto směru veškerá očekávání. Delisle rozvíjí ve svém díle nejen téma cizince v cizí zemi, jehož největším nepřítelem není ani tak jazyková bariéra, jako spíše všeprostupující nuda (práci a zevlování na hotelu střídají setkání s dalšími zahraničními hosty a především organizované výlety kořeněné nikdy nekončící propagandou), ale „mezi řečí“ dokáže čtenáře ironickým způsobem seznámit s historií a současným stavem země, na které už desítky let leží těžké stíny Velkého a Milovaného vůdce („věčně živého“ Kim Ir- sena a v současnosti poněkud „nezvěstného“ Kim Čong- ila). Při různých příležitostech se snaží nahlédnout do hlav svých místních průvodců, ale tato snaha se nesetkává s úspěchem a skutečné emoce se mu podaří probudit jen několikrát: nefalšovaný strach, když tlumočník pochopí, jakou knihu mu Delisle vnutil k přečtení, nečekaný smích při pikniku v parku a radost, když při rozloučení věnuje Korejcům lahev značkového alkoholu.

Na mnoha místech může vzbudit absurdita situací hlasité veselí (např. striktní příkazy, jak se smí pohybovat cizinec po metropoli jen s tlumočníkem a průvodcem, přičemž ne všude má každý z nich volný přístup, ústí až do obdoby známého logického úkolu o převozníkovi, koze, vlku a zelí), zvlášť když autor prokládá vyprávění svéráznými hádankami a hrami (Dokážeš mezi šesti postavami smělých vytrvalců se železnou vůlí odhalit jednoho hanebného nestraníka s duší zkaženou imperialistickou buržoazií?). Smích však zmrzne na rtech, když si uvědomíme, že pro miliony obyvatel Severní Koreje je toto jediná skutečnost, jakou kdy poznali, nelze se z ní probudit ani (po několika měsících či letech) odcestovat. A komu to snad nedochází, pro toho jsou připraveny převýchovné tábory, z nichž mnohé prodlužují dobu „převýchovy“ na doživotí.

Jako výtvarník si Delisle pochopitelně všímá také architektury – megalomanských, bezúčelných betonových budov, rozlehlých interiérů a chodeb připomínajících vnitřek Hvězdy smrti, v nichž často není ani živáčka a cizinec se v nich cítí naprosto ztracen. A samozřejmě pomníky, portréty obou Vůdců či propagandistické slogany vytesané do skalních masivů.

Comics Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje je pozoruhodný i svou stylizací. Nejde v něm o přísně realistickou kresbu (už samotný pocit z KLDR je přece naprosté neskutečno, v němž se místo běžných občanů pohybují přízračné automaty buď bez výrazu, nebo s nacvičeným úsměvem, takže postavy jsou podány ve výstižné zkratce) ani o černobílé zpracování. V Delisleově díle nenajdeme ostře odlišenou černou a bílou, pozitiv a negativ, záměrně pracuje jen s různými stupni monotónní šedi.

Nuda, šeď, nehybnost, absurdita, propaganda, represe: to vše starší tuzemský čtenář zná z období tzv. bolševické normalizace, snad proto mnohé aspekty Pchjongjangu chápe lépe než člověk žijící odmalička v demokracii. Delisle přidává do tohoto obrazu nejen ironii a sarkasmus, ale také soucit a naději rozumně uvažujícího člověka, že jedna z těch papírových vlaštovek vypouštěných symbolicky z posuvného okna v 15. patře snad jednou doletí až k řece.