Medřická podle Černého

RECENZE – KNIHA: Dana Medřická (Jiří Černý) – VERONIKA ZÝKOVÁ –

V knihkupectvích se v září 2010 objevila kniha Jindřicha Černého Dana Medřická, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Hned na začátku je třeba zmínit, že jde o reedici svazku, který vyšel v letech 1995, 2001 a 2002 v nakladatelství Brána. Po textové stránce se publikace nezměnila, liší se pouze fotografiemi. V předchozích vydáních si čtenáři mohli prohlédnout fotky na křídovém papíru, nyní se musí spokojit se snímky na obyčejném papíru. Snímky se nezměnily pouze co do kvality, ale především co se týče obsahu. Kromě dvou fotografií absentují snímky ze soukromí herečky (v předchozích verzích jich byla celá série), záběry z filmů, televize a divadelních inscenací se zčásti proměnily.

Jindřich Černý se v rámci knižního vydání zabýval hereckou tvorbou Dany Medřické již v roce 1965, kdy v edici „Proměny“ v nakladatelství Orbis vyšel svazeček nesoucí jméno herečky. Právě z těchto základů autor vychází i v pozdějších vydáních.

Černý se věnuje hereckému působení Medřické od jejích dětských „angažmá“ na půdě bubenečské sokolovny přes působení v Zemském divadle v Brně a Městském divadle v Plzni až po angažmá v Uranii, Městských divadlech pražských a konečně v Národním divadle (jehož vedení jí poslední tvůrčí roky skutečně „osladilo“, stejně jako mnoha dalším kolegyním a kolegům). Vedle divadelního působení charakterizuje rovněž filmové a televizní role, prostor věnuje v menší míře rovněž rozhlasovému působení Medřické. Rozdělení do kapitol odpovídá tematickému ladění jednotlivých částí. Černý postupuje chronologicky, vzápětí však své charakteristiky přerušuje a vrací se v čase. Text tím však neztrácí na přehlednosti. V knize nechybí ani soupis rolí, které jsou vždy přiřazeny k jednotlivým rokům spolu s  důležitými životními událostmi hereččina života.

Nejvíce prostoru autor pochopitelně věnuje nejslavnější filmové roli Medřické – Slávce Hlubinové v Krškově Měsíci nad řekou – a rovněž dalším rolím (Růženka, maminka Hlubinová), ve kterých se v tomto Šrámkově dramatu objevila v inscenacích na několika divadelních scénách. Do Černého popisů rolí jsou vloženy části rozhovorů a úryvky z kritik. Nutno říct, že nikterak nenarušují plynulost textu. Autor se rovněž hojně obrací ke vzpomínkám Vlasty Fabianové, nejbližší přítelkyni a kolegyni Dany Medřické, která sepsala své skutečně poutavé vzpomínky v roce 1993 (Jsem to já?, Praha: Odeon). S Fabianovou Medřická hrála v legendární inscenaci „Koček“, tedy Kočičí hře Istvána Örkenyho, která dosáhla 403 repríz a hrála se až do předčasné smrti Dany Medřické v roce 1983. Této inscenaci je po právu věnován velký prostor, podobně jako titulní roli Medřické v Kačerově režii Matky Kuráže… (1969-70). Černý popisuje následky, které tato inscenace se silným antiokupačním podtextem měla na další působení Medřické. Zamýšlí se rovněž nad tím, že herečka nebyla spjata s žádným režisérem (během Krejčovy éry v ND si zahrála v jeho režii jen Mášu v Čechovově Rackovi), což ona osobně brala jako pozitivum.

Těžiště knihy Jindřicha Černého leží v průřezu celoživotním hereckým působením Dany Medřické. Pro herečku bylo stěžejní divadlo, filmových úloh se jí dostalo v omezenějším množství, ačkoli například kreace v již zmíněném Měsíci nad řekou (1953), Ošklivé slečně (1959), Návratu ztraceného syna (1966) a Kdo chce zabít Jessii (1966) patří dodnes mezi nejlepší ukázky velkého rozsahu hereckého rejstříku Medřické. V oblasti televize se Černý zaměřuje především na výkon Medřické v Romeovi a Julii na konci listopadu (1971), kde si Medřická zopakovala vynikající souhru s Karlem Högerem.

Cenný je především pohled na divadelní role Medřické, které nejsou z velké většiny audiovizuálně zdokumentovány (snad s výjimkou „Koček“ a Vévodkyně valdštejnských vojsk), a tak právě tato svědectví zůstávají spolu s fotografiemi a zvukovými fragmenty nejcennějším dokladem velkých výkonů této herečky.

Čtivé, většinou nikoli povrchní, ale zasvěcené postřehy, doplňuje Černý o informace z dokumentů archivu Národního divadla (demýtizující cifry platu Medřické v ND, citace z dokumentů týkajících se jejího návrhu na jmenování národní umělkyní, později zamítnutého). Na druhou stranu si Černý zakazuje o některých tématech psát: „Nebudeme líčit, kterých mítinků se Dana Medřická účastnila a které rezoluce podepsala…“ Domnívám se, že dočíst se o tom, jak to bylo se stranickostí či nestranickostí Dany Medřické (ostatně více se lze dozvědět ve zmiňovaném cyklu Předčasná úmrtí), ale i dalších velikánů českého herectví, by její lidský a umělecký význam a přínos české kultuře nikterak nesnížilo.

V celkovém souhrnu považuji publikaci Jindřicha Černého za zdařilou. Spolu se zajímavou knihou Bohumily Spisarové a Václava Vydry Vaše Dana Medřická (Praha: Kvarta, 1995, 2001, nyní znovu na pultech knihkupectví), kde najdeme jednak vzpomínání herečky na život a role, které sehrála, a také vzpomínání jejího syna, vytváří Černý poměrně komplexní obraz Medřické jako herečky i lidské bytosti. Charakteristiku herectví a přiblížení osobnosti Dany Medřické pak doplňuje dle mého soudu zdařilý díl z cyklu „Předčasná úmrtí“ (Dana Medřická. Život za lásku – 2001).

Domnívám se, že je zcela patrné, pro koho je kniha určena. Každý, kdo má rád Danu Medřickou, bude spokojen. Jedná se o publikaci čtivou a informačně hodnotnou, lze ji bez výhrad doporučit. Pochopitelně, pokud vlastníte některé ze starších vydání této knihy, je vzhledem k totožnému obsahu bezpředmětné uvažovat o koupi.

Dodatek pro ty, kteří mají knihy rádi bez chyb: po gramatické stránce je vše téměř v pořádku (až na pár droností, např. s. 83), pouze faktografická drobnost; s. 104 – Höger nehrál Jiráska (v Mladých letech režiséra Václava Kršky), jak je uvedeno v textu. Jiráska ztvárnil Eduard Cupák. Höger hrál pouze vedlejší roli učitele Hubky.

Jindřich Černý: Dana Medřická

Vydavatel: Nakladatelství XYZ

Rok vydání: 2010

Grafická úprava a sazba: Lumír Kaděra

291 stran, vázaná

Doporučená cena: 249 Kč

 

Zdroj: http://www.knizniweb.cz/

Zdroj: http://www.knizniweb.cz/