Jaké to bylo 15. a 16. 6. na Střel(eč)áku?

FESTIVALY: Skrz na skrz 2012 – 15. a 16. 6., Střelecký ostrov – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Kdo se přišel ochladit do stínu kaštanů v pátek a zejména horkou sobotu na Střelecký ostrov uprostřed Vltavy, byl určitě překvapen množstvím kulturního dění, na které na takřka každém kroku narazil. Ti, kdo se vypravili přímo za studentskou tvorbou festivalu Skrz na skrz, si užili nejen řadu filmových projekcí, ale také divadelních představení, prezentací a koncertů.

Společná akce FAMU, HAMU, DAMU a VŠUP se nesla v pohodovém duchu. Hned na začátku bych podotkla, že prostředí Střeláku bylo nejpříznivější pro hudební a divadelní produkci. Jediná výtka se týká filmové scény. Přes značné úsilí pořadatelů o zatemnění (na které byly použity metry a metry masivních látek) se pod mostní oblouk stejně dralo světlo, a tak z určitých míst nebylo na plátno příliš vidět. Ve spojení se skutečností, že tato scéna byla průchozí a k tomuto účelu byla hojně využívána (což vytvářelo značný hluk), to skutečně nebyly ideální podmínky pro sledování filmů. Asi i proto bylo na této scéně nejméně diváků. Je to škoda, ale zvolené prostory skutečně nejsou filmu nakloněny. Podobně dopadla venkovní scéna VŠUP. Kvůli světlu nebylo příliš vidět na promítané powerpointové prezentace. V obou případech je to škoda, protože promítané snímky i prezentované příspěvky byly z velké části hodně zajímavé.

Ale nyní už k vybraným položkám programu: některé tituly z filmové nabídky jsem znala z festivalů a DVD Czech Short Films, jiné mě mile překvapily, jako např. tvorba slovenského režiséra studenta FAMU, který si přezdívá Aramisova. Jeho Cagey Tigers byli v roce 2011 uvedeni ve studentské sekci festivalu v Cannes (o rok dříve vyhrála Bába Zuzany Špidlové, tento rok soutěžil snímek Michala Hogenauera Tambylles). Ještě předtím zvítězil na festivalu v Rio de Janeiru režisérův krátký film Nora sa mi páči, který byl rovněž na Skrz na skrz promítnut. Režíserova poetika bývá přiřazována k nové vlně 60. let, ke které se sám hlásí. Cagey Tigers vznikli pod pedagogickým vedením Věry Chytilové a přirozeností hereckých představitelů (obsazení je mezinárodní, ve filmu zaznívá především angličtina) a lehkostí, s jakou autor vykresluje dobrodružství dvojice dívek a staršího muže na cestě. Pokud se chcete dozvědět o tvorbě režiséra více, doporučuji rozhovor v pořadu ČT a rozhovor pro Nový prostor.

Na programu byl rovněž úspěšný film Příliš dlouhá noc absolventa FAMU Olma Omerzu. Už jeho předchozí počiny – např. Masky (2005) a zejména Druhé dějství (2008) – se vyznačovaly sílou hereckých výkonů a zajímavým zpracováním vlastního námětu. Příliš dlouhá noc sklízí příznivé ohlasy, i když se najdou i hlasy vyčítající filmu, že se v něm nic moc neděje. Stejně jako ve Druhém dějství jsou i zde brilantně vykresleny mezilidské (partnerské) vztahy, zejména různé prostředky manipulace. Také platí, že to, co je nevyslovené, je mnohem důležitější a působivější než to, co ve filmu zazní. Po promítání měla proběhnout diskuze s představiteli a tvůrci (podobně jako v případě projekce Cagey Tigers). Fascinovaně jsem sledovala skákající sledgeline profíky opodál, a tak jsem dorazila až pět minut po projekci, a to už byl „filmový sál“ prázdný. Z dalších pozoruhodných snímků stála za vidění Holka 180 Tomasze Mielnika, s protagonistou-outsiderem, který má kvůli své nedostačující výšce problémy sblížit se s vyššími dívkami. Tomuto snímku se budeme ještě v blízké budoucnosti věnovat.

Produkce v divadelním stanu rozhodně nezklamala a byla diváky odměněna velkou návštěvou i potleskem. Kateřina Daňková a Irena Feithová z katedry autorské tvorby a pedagogiky předvedly dvě etudu na téma strachu. V zaplněném stanu se odehrála cynická a kritická groteska 7 zbytečných, klauzurní představení katedry pantomimy, šlapala parádně zejména díky hercům. V sobotu se s inscenacemi Tančírna a Navštivte Máchův kraj! představily divadelní soubory Zpátečníci a KUK! (spadající pod Dětské divadelní studio DAMU). V obou představeních se tvůrcům dařilo udržet pozornost diváků. V prvním případě jde o autorskou inscenaci, při níž je pódium zaplněno tanečníky a dává vzpomenout na první hodiny tanečních a tvořící se vztahy. Ve druhém případě tvůrci sehráli v plenéru dvě pověsti zasazené do Máchova kraje. Za vidění stála rovněž inscenace Faidra běží o život souboru Relikty HMYZu, ve které tvůrci namíchali koktejl z různých faidrovských děl od Řecka až po postmodernu.

Hudební scéna nabídla pestrost: HAMU Jazz Band, Elektrik Didjeridoo, příjemný folk-art kapely Amber Sky, Tomáše Reindla a jeho hudební vrstvení kosmů Omnio, crossžánrový výlet kapely Unlimited Trio a mnohé další hudební projekty, které nenudily a byly vedle divadelních představení v pátek i sobotu nejhojněji navštěvované.

Co dodat? 2. ročník Skrz na skrz se vydařil a doufám, že tvůrci najdou dostatek energie a chuti, a nikoli až za tři roky (1. ročník festivalu se uskutečnil v roce 2009), ale už za rok budeme moct na Střeláku znovu narazit na rozmanitou studentskou tvorbu.

Prohlédněte si fotogalerii, která zachycuje alespoň malou část bohatého programu, podobně jako to, co jsem popsala výše. (Neměla bych zapomenout zmínit vynikající kávu z pražírny Mamacoffee nebo grilovaný žampion…) Na fotkách nenajdete afterparty v NoDu, protože mne ani stín kaštanů neochránil před brutálním útokem sluníčka, a proto jsem zvolila místo dalšího veselení raději noční cestu vlakem domů.