Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Čtyřicet let bojů o filmového Lawrence

Čtyřicet let bojů o filmového Lawrence

Čtyřicet let bojů o filmového Lawrence
TÉMA – LAWRENCE Z ARÁBIE: Lawrence of Arabia (Kevin Jackson, BFI Film Classics, 2007) – JANA BÉBAROVÁ –

Série BFI Film Classics vydávaná od počátku devadesátých let Britským filmovým institutem vznikla s úmyslem představovat zásadní mezníky světové kinematografie a objasňovat jejich status „klasiky“. Již téměř osm desítek titulů vydaných během uplynulých dvaceti letech zmapovalo produkční historie a recepce zvolených filmů, poukázalo na jejich technický a estetický význam a v neposlední řadě zhodnotilo jejich místo v rámci žánrů a národních kinematografií. Se stejnými cíly přistupoval k jednomu z takových filmových mezníků, Lawrencovi z Arábie (Lawrence of Arabia, 1962), i Kevin Jackson1 v publikaci z roku 2007.

Jak Jackson poukazuje již v úvodu, sedmi Oscary oceněný velkolepý filmový epos Davida Leana má vskutku bohatou produkční historii, která započala více než čtyři dekády před jeho premiérovým uvedením v prosinci 1962. V převážné většině ze sto dvaceti stran publikace se tedy autor logicky věnuje procesu, jenž vedl k přenesení pozoruhodného příběhu Thomase Edwarda Lawrence na filmová plátna.2

V úvodní kapitole autor krátce reflektuje mýtus Lawrence z Arábie (dle jeho názoru byl v prvé řadě stvořen právě filmem) a jeho vykreslení ve scénáři britského dramatika Roberta Bolta, načež v následujících dvou částech mapuje dlouhou a dramatickou bitvu producentů o zfilmování Lawrencových pamětí Bouře nad Asií: povstání na poušti (Revolt in the Desert), respektive Sedm sloupů moudrosti (Seven Pillars of Wisdom). Jackson zde mimo jiné popisuje, jak se film o osudech T. E. Lawrence dlouhá léta bezúspěšně pokoušel realizovat například Alexander Korda, jenž opakovaně kupoval a prodával práva na jeho autobiografii. Ta se počátkem padesátých let dostala ke studiu Columbia a nakonec k nezávislému producentu Samu Spiegelovi, který film dovedl k finální realizaci až v raných šedesátých letech.

Ze všech produkčních aspektů autora zajímá v první řadě proces obsazování jednotlivých rolí, především ústřední postavy Lawrence, kterou nejprve odřekli Marlon Brando a Albert Finney, než byl osloven Peter O’Toole. Autor svoji pozornost rovněž směřuje k rozepřím ohledně scénáře. Jeho napsáním byl původně pověřen v éře mccarthismu zapovězený Michael Wilson, ale z důvodů Leanovy neustávající nespokojenosti s jeho verzemi byl nakonec najat Robert Bolt, s nímž Wilson později vedl letitý spor o uvedení v titulcích.3 Dvě kapitoly jsou posléze věnovány samotnému procesu natáčení, které se v podobě „logistické noční můry“ přesunovalo z původních lokací v Jordánsku do Španělska, Maroka a Velké Británie a které kromě jiného ztížilo Boltovo krátkodobé uvěznění kvůli účasti v masové demostraci proti nukleárnímu zbrojení, jež mu znemožnilo včas dokončit scénář. O poznání méně pozornosti pak Jackson směřuje například k práci kamery F. A. Younga či hudebnímu doprovodu Maurice Jarrea, jemuž věnuje jen letmou zmínku v reflexi postprodukční fáze.

Dvě závěrečné kapitoly jsou věnovány recepci filmu, a to jak bezprostředním reakcím po premiéře (z negativních kritik newyorských publicistů autor uvádí například reakci Andrewa Sarrise), tak dlouhodobému renomé, které si snímek vydobyl, ale i následným osudům jeho tvůrců a herců. V této části zaujme zejména poukaz na existenci dvou odlišných verzí (pro kina a televizi) a na úsilí o zrestaurování původního sestřihu, o nejž se na konci osmdesátých let zasloužili mj. Steven Spielberg a Martin Scorsese.

Jackson se ve svém textu často účelně opírá o tvrzení jednotlivých členů štábu, když cituje vzpomínky Leana, Bolta a ostatních zainteresovaných osob, a dále jej výstižně doplňuje obrazovým materiálem a uvozuje citáty T. E. Lawrence (z jeho pamětí či osobní korespondence). Jako inspirativní se jeví závěrečná výběrová bibliografie pěti desítek titulů rozdělených podle zaměření (díla, jejichž autorem je Lawrence; díla, která se vztahují k Lawrencovi; a nakonec díla vztahující se přímo k filmu).

Pokud si rádi rozšiřujete obzory o vašich oblíbených filmech či obecně o zásadních počinech světové kinematografie, pak vám čtenářsky vděčnou a poutavou publikaci Lawrence of Arabia od Britského filmového institutu mohu více než doporučit.

Lawrence of Arabia

Kevin Jackson
London : British Film Institute, 2007
127 str.

Print Friendly, PDF & Email
  1. V sérii BFI Film Classics mu již dříve vyšla publikace o filmu Withnail a já (Withnail and I, 2004). []
  2. Portrét T. E. Lawrence najdete v článku Martiny Hainové zde. []
  3. Ve svých nárocích se Wilsonovi podařilo uspět až v roce 1995. []

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 229

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru