Znovu a jinak, ale pořád špatně

Zamračené ráno. Kocovina. Bordel. Po zhlédnutí nového snímku Jasona Reitmana zůstává divákovi v ústech pachuť zvětralé whisky a čerstvých zvratků. Není pak jisté, zda je lepší pusu vypláchnout nebo spolknout naservírovanou hořkou pilulku. Od režiséra filmů Děkujeme, že kouříte (Thank You for Smoking, 2005), Juno (2007) či Lítám v tom (Up in the Air, 2009) se očekává něco extra, něco, co přiměje emoce a mozek k jedinečné spolupráci. Hlavní hrdinka má v emoční bance miliony, ovšem mozek se topí v dluzích. A věřte, že s tak nesympatickou ženskou byste si v reálném životě ani ruku nepodali.

Mavis (Charlize Theron) je 37 let a žije pouze se svým psíkem, o kterého by se měl rozhodně zajímat úřad pro ochranu zvířat. Mavis má deprese. Mavis má ráda alkohol. Mavis je sama. A celý její svět, mysl a práce se točí jenom kolem Mavis. Té Mavis, která na střední škole získala cenu za nejkrásnější vlasy a ta samá Mavis, která si je dnes podvědomou snahou o sebepoškozování systematicky vytrhává. Hrdinka je autorkou románů pro mládež, série, která nechala své dny popularity dávno za sebou a čeká pouze na závěrečnou knihu. Spisovatelka se však příliš nepředře a také se nezdá, že by si nějak lámala hlavu nad budoucností. Nutno uznat, že z přítomnosti si toho moc pamatovat nemůže, končí každý den opilá v posteli s jiným mužem. Její životospráva se také nevyznačuje nějakou perspektivou; k pití alkohol a kola, k jídlu mražené polotovary. Ženy by vraždily za její metabolismus, protože její způsob života se promítá snad jen do jejího sešlého obličeje, schovaného pod tunou make-upu. Popravdě řečeno ji daleko více než realita zajímá minulost, ve které se, zdá se, poněkud zasekla. Snad proto jí tolik otřese fotka mimina, kterou obdrží v emailu od svého ex-přítele. Mavis, neschopná jakéhokoli pokroku ve svém životě v lihu, je přesvědčená, že spatřila svou jednosměrnou jízdenku do nebes. Sbalí si to nejnutnější včetně psa, zabouchne jednoho z jednonočků ve svém bytě a vydá se vstříc zapadákovu, ve kterém vyrůstala, aby se jako pes za ocasem vrhla po svém kusu štěstí.

A zde se v kolotoči opileckých dýchánků, pubertálních myšlenek a sobectví ocitá divák. Snímek rozhodně vyniká absencí snahy o ztotožnění se či soucit s hrdinkou. Je to prototyp namyšlené středoškolské královny krásy, která prioritami a sebehodnocením zůstala ve svých sladkých sedmnácti letech. Ve svých brakových knihách sama sebe představuje jako ztělesnění hlavní postavy, krásné, oblíbené středoškolačky, jejíž život je právě tak těžký, protože nikdo nechápe její dokonalost. Zaslepenost autorky, klamání sebe sama společně s její apatií ke každému, od koho nic nepotřebuje, z ní dělá nelehkého průvodce dějem. Naštěstí se toho až tolik neděje, dlouhé, melancholické scény plné deprese v kontrastu se scénami, kde hrdinka nasazuje masku neodolatelné úspěšné ženy, se střídají v pomalém, ubíjejícím tempu.

Ospalé městečko, kde Mavis vyrůstala, se také téměř dokázalo zakonzervovat v časové schránce. I zde najdeme prototypy středoškolských postaviček, více či méně pozměněných dospělostí. To hraje na Mavisinu notu, takže jí nedělá problém se ukotvit v přístavu známých sociálních rolí, ať už s hendikepovaným dobrákem, zapřísáhlou obdivovatelkou či sportovcem z řad bývalých spolužáků. A jak už to tak bývá, vozík charakterů dál ubíhá po dálnici psaných vzorců. Postižený muž, oběť zločinu z nenávisti na střední škole, je starý dobrák od kosti, geek a přítel, ochotný vždy nabídnout rameno bývalému idolu. Protikladem a soupeřkou prohnané mrchy blondýny je dobrosrdečná brunetka, učitelka postižených dětí. A obdivovatelka bude mít významnou roli v rozhodujícím momentu života bývalé třídní princezny.

Tvůrce rozhodně nevede diváka filmem za ručičku, nechává ho vymáchat se v nevrlém pocitu hnusu nad světem, prodírat se hlavou hlavní hrdinky plnou myšlenek na to, jak jsou ti lidé okolo nudní a patetičtí. Samozřejmě bez jediného náznaku sebekritiky. Záleží pak jen na jedinci, zda si v sobě ponechá trpký pocit znechucení, nebo zda vyhrne rukávy a vší silou se odtáhne do objektivní pozice, ze které je možno se nad snímkem velmi dobře pobavit. Jakmile se totiž jednou člověk nadechne nad hladinou olejových skvrn silných negativních emocí, uvidí škodolibý tanker očekávající přesně to, že všichni zůstanou pod vodou.

Jason Reitman nám opět nabídl příliš velkou jednohubku, film s na první pohled jasnou zápletkou a úmyslem, který však, jak zjistíme až příliš pozdě, nedokážeme spolknout vcelku. Pokud se ale zarazíme a prohlédneme vrstvy na povrchu, překvapí nás komplexní chutí jiného přístupu.

Young Adult

Režie: Jason Reitman
Scénář: Diablo Cody
Kamera: Eric Steelberg
Střih: Dana E. Glauberman
Hudba: Rolfe Kent
Hrají: Charlize Theron (Mavis Gary), Patton Oswalt (Matt Freehauf), Patrick Wilson (Buddy Slade), Elizabeth Reaser (Beth Slade)
USA, 2011, 94 min
USA premiéra: 9. prosince 2011
Na DVD od 11. 7. 2012 (Magic Box)