Lahodná filmová melta Jana Švankmajera
Jan Švankmajer už je dnes v pozici tvůrce, který může natočit cokoliv a výsledek bude přijat veskrze kladně a hodně se o něm bude mluvit. Publicitu jeho novince Přežít svůj život zajistilo i režisérovo odmítnutí nasadit film do soutěže na festivalu v Benátkách. Film si zde „pouze“ odbyl svou světovou premiéru.
Švankamajerův předchozí celovečerní počin Šílení se téměř odklonil od animace a největší prostor dal živým hercům. V novinkovém Přežít svůj život se tento poměr obrátil. Prim hraje animace vystřižených fotografií výrazů a pohybů herců. Tuto časově náročnou animační techniku doplňují části natáčené obvyklou technologií. Jedná se zejména o detaily obličejů, jejichž realizace výše zmíněnou metodou narážela na obtíže a zbytečně by prodlužovala a prodražovala natáčení.
Podobně jako v Šílení je film uveden přímo režisérem. Ten je vytvořen stejnou animační technikou a divákům je s řádnou dávkou ironie sděleno, že se jedná o jakousi „filmovou meltu“, ne normální film, ale jen jeho ošizenou verzi, natočenou kvůli nedostatku financí. Už na tomto místě mohu poznamenat, že to naštěstí není pravda. Dále je nám sdělena samotná funkce tohoto prologu. Animovaný film je rychleji ubíhající a bylo potřeba jej o něco prodloužit. Jak Švankmajer zklamaně, po pohledu na hodinky, přiznává, jen o dvě a půl minuty. Tento krátký časový úsek je vrchovatě naplněn nadhledem a sebeironií a po zhlédnutí celého snímku nutno konstatovat, že je i jednou z jeho nejvtipnějších částí.
Psychoanalytická komedie Jana Švankmajera se soustředí na příběh Evžena (Václav Helšus), úředníka v nepojmenované firmě, který žije ve spořádaném manželství se ženou, jejíž vášní je sázení ve Sportipu, obdobě Sportky. Jenže Evženovi se ve snech začne zjevovat dívka Eva (Klára Issová) a když se najednou sen nedostaví, objeví se zdravotní problémy. Evžen je přítelem-lékařem poslán k psychoanalytičce. Nechce po ní, aby mu pomohla vyluštit, co sen znamená, spíš jej chce prožívat znova a znova, chce se dobrat konečných odpovědí a hlavně chce završit svůj vztah s dívkou ze snu.
Film dovedně míchá motivy z učení otců psychoanalýzy Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. I výstavba snových sekvencí se řídí učením těchto pánů. Evžen tak ve snu znovuprožívá již jednou prožité události, ale v radikálně transformované podobě. Časem se dokonce naučí své sny ovládat. Jeho útěky do snového světa se však zákonitě odrazí na jeho pracovním výkonu a osobním životě, pokud se dá v jeho případě o něčem takovém, jako je osobní život, mluvit.
Dějová linka je nekomplikovaná, divák se neztrácí a nemusí se vymotávat ze složitého příběhového klubka. Příběh se tak stává jakousi záminkou pro nekonečnou fantazii Jana Švankmajera, která tak dostává takřka neomezený prostor. Švankamajer neztratil svou schopnost hrát si a dokazuje to v každém záběru. Nová, neokoukaná animační technika přináší i nové možnosti a režisér a výtvarník v jedné osobě jich patřičně využívá. Zvolený způsob práce mu umožňuje kombinovat i nesourodé prvky a vytvářet tak nové, mnohdy celkem vtipné významy. Tím, že k tělu bodyguarda přidá hlavu buldoka, nám sugeruje přesně promyšlený a jasný význam. Stejně tak ve druhém případě, kdy spojuje slepičí hlavy s ženskými těly. Otázka je, zda to chápat jako názor režiséra nebo postavy Evžena, v jehož snech takto modifikované ženy vystupují. Podobně dovedně ukrytých i naprosto jasně rozklíčovatelných významů je ve filmu velké množství. Případná interpretace filmu by tak nenarážela na obtíže v problematice příběhu, ale jednotlivých motivů. Některé z nich jsou totiž jen dílem režiséra-hračičky a v samotném příběhu hrají jen marginální úlohu.
Švankmajerova novinka přináší pro něj novou animační techniku, ale zároveň je plná režisérových snadno rozpoznatelných trademarků. Titulky podbarvuje „kolotočová hudba“, film je plný charakteristických detailů na ústa, obyčejné zvuky jsou zesílené a často působí jako z jiného světa, dojde i na známou animaci syrového masa.
O hereckých výkonech lze stěží hovořit. Herci se zde totiž mění v loutky v rukách osobitého tvůrce, který realizuje svou jedinečnou vizi. Užitý způsob natáčení mu poprvé dává neomezené možnosti vlády nad hercem a Švankmajer toho patřičně využívá. Přežít svůj život rozhodně není hvězdně obsazeným filmem, snad kromě Kláry Issové a Zuzany Kronerové se jedná o méně známé, často televizní herce. Postav ve filmu sice není mnoho, ale herci jsou i tak často využíváni v dvojrolích. Nepochybně se jedná o autorský záměr, ne jen nutnost, protože toto zdvojování podob se kryje se snovým světem, kde se také můžeme setkat s jednou osobou, ale s různými jmény a chováním.
Výhrad k filmu nemám mnoho. Film může u části publika narazit svým poměrně drsným humorem, který je místy na hraně trapnosti (naštěstí se to děje jen v jednom, maximálně dvou případech – do očí bijící a zbytečná je např. scéna zoofilního znásilnění, která má asi prohloubit postavu psa-bodyguarda). Problematická může být i animační technika. Po stránce formy zpočátku zajímavý styl se s přibývajícími minutami okouká a v prostřední třetině filmu se lze jen stěží ubránit pohledu na hodinky. Naštěstí vše zachrání nápaditý a zábavný závěr.
Přežít svůj život představuje pro Švankmajera návrat zpět na post tvůrce snímků vysoké kvality. Ten sice nikdy úplně neztratil, ale jeho poslední filmy (Šílení, a především Otesánek) byly přijaty poměrně vlažně. Švankmajer jde na jistotu. Jeho novinka se nejspíše nestane kasovním trhákem, od toho jsou tu jiné, podstatně hloupější filmy. Přesně cílí na své diváky, diváky, kteří znají jeho předchozí tvorbu a orientují se v jeho osobité poetice a zároveň mají alespoň lehké povědomí o psychoanalýze. Ti se budou u filmu dobře bavit a ocení režisérovy nápady. A navíc Přežít svůj život může dost možná být, vzhledem k rozestupům mezi jeho celovečerními filmy, režisérův poslední film. Doufejme že ne, protože Švankmajerův pramen nevázané snové fantazie ještě ani zdaleka nevyschl. Naštěstí.
Přežít svůj život
Režie a scénář: Jan Švankmajer
Produkce: Jaromír Kallista
Kamera: Jan Růžička, Juraj Galvánek
Střih: Marie Zemanová
Hrají: Václav Helšus, Klára Issová, Zuzana Kronerová, Emília Došeková, Daniela Bakerová
ČR, 2010, 90 minut
Premiéra v ČR: 4. 11. 2010 (Bontonfilm)