Zámkovi jsou hlavy otevřené

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 10. prosince 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Zámek a klíč 2: Hlavohrátky (Joe Hill, Gabriel Rodriguez) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Když se první díl Zámku a klíče objevil v regálech sítě prodejen Levných knih, mnohým čtenářům zatrnulo, že tuto sérii Comics Centrum nejspíš zastaví. Naštěstí začaly postupně probleskovat zprávy, že na dvojce se pracuje a po více než dvou letech je konečně jasno – Hlavohrátky (na konci jedničky avizované ještě coby Hrátky s hlavou) jsou tu a s nimi i pokračování příběhu rodiny Zámkových.

Ten je postaven na myšlence, že koncem 18. století byla vyrobena sada klíčů, která svému majiteli umožňuje ovládat magické síly. S jedním z nich (klíčem zjevným, s jehož pomocí člověk překračuje hranici života a smrti) pořádně experimentoval šestiletý Bóďa Zámek, další (klíč obojetný) má ve svém držení tajemná ženská bytost promlouvající k Bóďovi ze staré studny, navíc díky malému chlapci získá i klíč tudytam. Pokud nechápete, oč jde, buďte si jisti, že bez znalosti předchozích událostí vůbec nemá smysl se do Hlavohrátek pouštět. Tentokrát totiž Bóďa předvede svým dvěma starším sourozencům nový nález – klíč lebeční, kterým si dokáže otevřít hlavu, cokoli si do ní vložit (nebo z ní vyjmout) a ještě se na to odosobněně podívat.

zamek_a_klic_2_13

Vítejte v Lovecraftu představilo Zámkovy jako rodinu s traumatickým zážitkem (zavraždění manžela a otce Rendella), s nímž se každý člen snaží vyrovnat svým vlastním způsobem. Přestěhování se na sídlo Klíčov vypadalo jako ideální příležitost pro nový začátek. Jenže to by se po Zámkových nesměly natáhnout dlouhé prsty minulosti a do děje zasáhnout výše zmíněné nadpřirozené okolnosti. Jestliže zápletku prvního dílu hnala dopředu přítomnost mladistvého vraha, konfrontaci se kterým byli na konci Zámkovi vystaveni, v Hlavohrátkách Joe Hill podstatně zvolňuje tempo a soustředí se na propracování postav a pozadí celého příběhu, který má kořeny v minulosti. Což neznamená, že by zodpověděl všechny otázky. Jen poodhalí, že vše souvisí s partou středoškolských kamarádů, do níž patřil i zavražděný Rendell Zámek a trenérka Ellie Whendonová. Také se vyjasní, že tou největší hrozbou zdaleka nebyl Sam, nýbrž manipulativní mladík, který se náhle v Lovecraftu objeví, zabydlí se právě u Ellie, získá si přátelství sourozenců Zámkových… a s pomocí klíče tudytam jde po každém, komu připadá nějak povědomý.

Joe Hill nezapře vypravěčské geny, které zdědil po svém otci Stephenu Kingovi. Stejně jako on dokáže zkombinovat temnou fantasy, horor i psychologické drama do funkčního celku. Každá scéna má svůj význam a posouvá buď děj (současnost), nebo porozumění postavám a jejich motivacím (flashbacky). Toto přepínání mezi časovými rovinami se často děje náhle, nikdy ale neuvrhne čtenáře do zmatku. Nejrozsáhlejší retrospektiva čeká až v epilogu, týká se Ellie (její matky a mentálně zaostalého syna Rufuse) a činí z ní psychologicky nejprokreslenější postavu druhé knihy. Další vedlejší figurou, jež v Hlavohrátkách získává více prostoru, je strýc Zámkových Duncan, jehož prostřednictvím vnáší Hill do příběhu tematiku homosexuality a homofobie.

Zámek a klíč by mohl být klidně rozsáhlým románem, jako comics však díky Gabrielu Rodriguezovi získává na mnohem větší působivosti. Jeho detailní kresba přesně trefuje tu míru stylizace, jakou si tato žánrová směs žádá, aby postavy zůstaly v každém okamžiku uvěřitelné. K jeho oblíbené fintě patří zmnožení políčka, jež se proměňuje pouze v některém z plánů (nebo pouhém detailu). Na první pohled to vypadá jako ulehčení si práce, ve skutečnosti jsou tyto sekvence plné vnitřního napětí. O zvládnutí složitých kompozic svědčí dvojstránkové kresby, na nichž nahlížíme do Bóďovy a Elliiny hlavy, stejně jako dramatický výjev z divadelního představení Shakespearovy Bouře. Že mají autoři smysl pro humor, potvrdí dvě sebereference – pozorně si prohlédněte etiketu na lahvi, do níž děti zavřou Kinseyin strach a slzy, a plakát nad Rufusovou postelí. Zajímavý vhled do své náročné práce poskytuje Rodriguez v bonusech, kde detailně (s názornými ukázkami) popisuje vznik jednoho celostránkového panelu.

Na překladu odvedl tradičně dobrou práci Jan Kantůrek (Joe Hill je literát, který nejen že promyšleně buduje příběh, ale neodbývá ani dialogy), tentokrát je spousta českého textu umístěna i přímo do kreseb (obálky knih, nálepky na lékovkách, zhmotnění strachu zabalené do novinových výstřižků) – na těchto detailech si Comics Centrum dává vždy záležet.

Dejte si pozor, čeho se chcete v životě zbavit, říká Hill, s absencí strachu můžete ztratit také nezbytnou opatrnost.

Takže palec nahoru a přání, ať na další díl nečekáme do roku 2016.