Jak to bylo s Médeiou

Nedílnou součást režijní a scenáristické filmografie Oldřicha Daňka tvoří televizní tvorba. Stejně jako v rozhlasové a filmové tvorbě se obracel jednak do dávných časů (Pilát Pontský onoho dne /1991/, Španělé v Praze /1987/) a vytvářel alegorie na součanost, a také psal příběhy zasazené do tehdejší doby (Raněný lučištník /1975/, Cesta na Borneo /1983/). Mistrně napsané dialogy dávají hercům příležitost nepateticky vyjádřit otázky mezilidských vztahů, občanské odpovědnosti apod. V 90. letech se oblibě těšily „Útržky“ neboli cyklus Z hříček o královnách, které podle svých scénářů režíroval sám autor. Jednou z nejzdařilejších Daňkových televizních her zůstává Žena z Korinta, kterou v roce 1986 režíroval a k níž také napsal scénář.

Titulní žena z Korinta, paní Lyké (Jana Hlaváčová), přichází, aby zadluženému a manželkou podváděnému dramatiku Eurípidovi (Jiří Adamíra) nabídla velmi vysoký obnos za to, že poupraví nebo nenapíše svůj chystaný dramatický text. Korinťané si totiž nepřejí, aby byli v Eurípidově dramatu vyobrazeni negativně, tedy jako ti, kdo vraždí malé děti. Asi každý divák, nejen ten znalý Eurípidova dramatu, ví, jak dramatik s mytologickou látkou naložil. A kdo to neví, ten se to dozví od Jiřího Adamíry v prologu. Žena z Korinta je pozoruhodná, protože pojednává o nadčasových otázkách, jako jsou vztah umění a peněz, tvůrčí svoboda a inspirace.

Statická kamera snímá většinou v polocelcích hereckou akci výše zmíněných osobností. Prim hraje Jiří Adamíra, který nuancovaně ztvárňuje proměnlivé Eurípidovy nálady včetně nejrůznějších odstínů sarkasmu a ironie. Jana Hlaváčová je rovněž velmi dobrá a podobně jako v Raněném lučištníkovi ve výrazné úloze nesklouzává k patosu. Oba herce přesně doplňuje výtečná Jiřina Jirásková coby otrokyně Hébé. Není zde ani nouze o vtipné momenty, zejména v drobných slovních potyčkách mezi Hébé a Eurípidem (E: Ty jdi krouhat zelí! H: Na to jste mně nařídil zapomenout. E: To je taky pravda!). Vše se odehrává na pár metrech čtverečních ve zdařilých dekoracích. Ale na vytváření iluze, že jsme ve starém Řecku, se tu nehraje. Na začátku pronáší zmíněný prolog jako vždy charismatický Jiří Adamíra v civilu, jenž Ženu z Korinta označuje za „příběh o umění, o tom, co pomíjí a co trvá“ a zmiňuje, že jádro příběhu je pravdivé; potvrzují ho respektovaní historici. Po skončení hry následuje krátká debata herců v šatně o přijetí/nepřijetí peněz, která by klidně mohla být vypuštěna, ale coby zacyklení funguje.

Na závěr se sluší dodat, že v sezóně 2000/2001 mělo Ženu z Korinta na repertoáru Divadlo na Vinohradech, a to v rámci inscenace Trojhvězdí, v němž byly zahrnuty i další dva Daňkovy apokryfy Blbý had a Amfiteátr. Eurípida ztvárnil Miroslav Moravec, Hébé Jiřina Jirásková a Korinťanku Lyké Hana Maciuchová. V současnosti se tento Daňkův text hraje v divadle Viola. V režii Tomáše Vondrovice ztvárňuje Lyké Hana Maciuchová, Eurípida Jaromír Meduna a Hébé Johanna Tesařová.

Žena z Korinta

Scénář a režie: Oldřich Daněk
Kamera: Eduard Landisch
Sřih: Věra Štěpánková
Hrají: Jiří Adamíra, Jana Hlaváčová, Jiřina Jirásková, Jaromír Hanzlík a Ladislav Křiváček
Československo, 1986, 66 min.