Jeden svět: Zpráva o válce bez začátku a konce

Publikováno: Monika Bartošová Publikováno dne: 29. března 2015 Rubrika: Festivaly a přehlídky, Světový film | Komentář : 0

RECENZE: Dron (2014, režie: Tonje Hessen Schei) – MONIKA BARTOŠOVÁ –

Zatímco se u nás řeší, jestli malá bezpilotní vznášedla s kamerami, která využívají nadšení kameramani, nejsou náhodou zásahem do lidského soukromí, v Pákistánu po deset let v pravidelných intervalech jejich větší bratranci pravidelně zabíjeli civilní obyvatelstvo ve jménu války proti terorismu. Na první pohled to zní báječně: válčíme s terorismem, aniž bychom museli ohrožovat vlastní vojáky. Jaké má ale taková válka morální, právní a reálné důsledky? Norský dokument Dron se pokouší tyhle otázky zodpovědět z několika hledisek.

Oblíbená teorie o tom, jak využít počítačové hry a hráče k vojenským účelům.

Dokumenty jako Dron jsou obvykle velmi tendenční a jednostranné, jinak to nedopadlo ani tentokrát. Film se snaží vypadat, že dává prostor oběma stranám. Při bližším pohledu se ale ukáže, že je minimálně nevyvážený. Výčitkami trpícím bývalým pilotům dronů či aktivistům bojujícím za postižené civilisty je dáván prostor pro dlouhé, osobní a srdceryvné výpovědi. Politikům a velitelům, kteří jsou za problém přímo či nepřímo zodpovědní, je ovšem slovo dáváno pouze použitím částí proslovů, které pronášeli pro média. Muž, který se podílí na vývoji vojenských i jiných druhů bezpilotních letounů, je zobrazen přinejmenším jako podivín, v horším případě válečný štváč.

I s přihlédnutím k těmto problémům je ale dokument plný informací, ze kterých se divákovi udělá až fyzicky zle. Čísla obětí, které mají na svědomí drony v pákistánské kmenové oblasti, jsou neuvěřitelná. Jak je možné útočit na území cizího státu, s nímž Spojené státy nejsou ve válce? Jaký je morální dopad toho, že pilot v Nevadě zmáčkne tlačítko a zemřou lidé ve vzdáleném Pákistánu? Jak jsou rozpoznávani teroristé? Můžeme stále tvrdit, že jsou mrtvé pakistánské děti „collateral damage“? Jak funguje propojení mezi počítačovými hrami a vnímáním války? V důsledku kvůli nedostatečné vyváženosti nedostane divák na tyto otázky uspokojivé odpovědi, nebo je přinejmenším nucen o nich zapochybovat. Důležité je ale samotné pokládání si těchto otázek.

Dronová válka je sama o sobě šedým prostředím skrytým za neprůhledným fungováním CIA a chytrou rétorikou zodpovědných politiků. Události poslední doby, jako je aféra kolem WikiLeaks, umožnily nahlédnout pod pokličku rozhodovacích procesů vysoké politiky. Americký program s drony v Pákistánu oficiálně skončil. Tato technika podivné války/neválky se ale bude zřejmě používat dál a počet zemí vybavených bezpilotními letouny spíš poroste. Není nutné vyhlašovat válečný stav, není nutné posílat svoje vojáky do zahraničí. Dokud se drony neobjeví nad našimi domy, vypadá to jako pohodlný způsob boje proti terorismu. Co když ale jednou i my přestaneme mít rádi modrou oblohu, protože když je zataženo, nepřiletí drony s raketami?

Dokument pro persuazi často využívá záběry dětských obětí odstřelování. Trochu podpásovka, ale účinná.

Formálně patří Dron mezi vizuálně vypulírované kusy. Vedle kinematograficky krásné stopáže klade do kontrastu neostré a nejasné záběry z bezpilotních letadel. Využívá elegantní grafiku a občas i digitální triky. Ačkoliv poměrně často používá „mluvící hlavy“, pravidelně je střídá se záběry z Pákistánu či tematickými prostřihy. Neustále střídá mluvčí, tak aby se skládající se obrázek situace více jevil jako výsledek různých úhlů pohledu.

Dokumenty, snad ještě více než jiné druhy audiovize, mají v důsledku za úkol zejména přesvědčit. I přes požadavky na určitou míru vyváženosti často zastupují pouze jediný názor, ovšem opakovaný širokou plejádou lidí. U dokumentárních filmů věnovaných současné politice a mezinárodním vztahům je to patrné ještě výrazněji. Přes to, že jde o vyprávění o zlé americké CIA a nezodpovědných politicích, je ale Dron plný informací a myšlenek, které divákovi zůstanou v hlavě na dlouho. Válka, v níž jsou místo vojáků lidé za monitory počítačů, totiž postrádá začátek i konec a to jak časově, tak místně. V důsledku se tak může stát permanentním a všudypřítomným stavem.