Finále Plzeň: Malý Pán a další zjevení

REFLEXE vybraných titulů z programu plzeňského Finále  – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Kdo v pondělí vyrazil na předpremiéru loutkového filmu Malý Pán, určitě nelitoval. Snímek Radka Berana vypráví o putování Malého Pána a jeho pomocnice, larvy Fídy, za objasněním otázky, která Pánovi nedá spát. Loutkám nebyly digitálně umazány drátky a nitky (umělecký záměr, zároveň to nedovoloval rozpočet), což vůbec nevadí, nepůsobí to rušivě. Chvílemi jsem spolu s postavami podléhala určité frustraci ze zdánlivě nekonečného putování, ale množství nápadů a vtipu nudu nepřipustilo. Některé scény se mi zdály pro dětského diváka až příliš drsné (např. „na ježečka“), ale sál, který byl zaplněn hojným počtem dětí, po skončení projekce aplaudoval tak dlouze, že nebylo pochyb o tom, že se film velmi líbil. Děti se navíc osmělily a kladly zvídavé dotazy. Tvůrci nevyloučili možnost pokračování. Vše ale závisí na úspěchu filmu. Ten je téměř zaručený, mám jen trochu obavu z toho, že do kin v květnu (pouhých 14 dní po premiéře Malého Pána) míří další celovečerní animovaný film – Malá z rybárny Jana Baleje. Temný andersenovský příběh vytvořený kombinací loutek a počítačové animace vypadá také zajímavě. Bojím se, že rodiče/děti budou volit mezi těmito snímky, na oba do kin nepřijdou.

V úterý promítaný koprodukční Kukuřičný ostrov byl pro mě jedním z nejsilnějších filmových zážitků za poslední dobu. Minimalistické, výrazně rytmizované vyprávění udržuje diváka v neustálém napětí. Ostrov uprostřed dvou znepřátelených stran je snadným cíle. Je fascinující, jak snadno dokáže režisér víceméně beze slov propojit diváka s postavami. Strach o dvojici protagonistů – dědečka s vnučkou (a později i o další postavu) – je téměř nepřetržitý.

Film MY 2 režisérky Slobodanky Radun kiny prošel bez výraznější divácké odezvy. Je to škoda, protože špatný rozhodně není. Škoda že linie s manželem nebyla více propracovaná, případně nebyla vypuštěna pokud možno úplně. Jiří Vyorálek coby manžel bohužel nemá co hrát. Jana Plodková se mi zdála poněkud bez výrazu, ale Ondřej Nosálek byl v roli gay kadeřníka naprosto uvěřitelný a film táhl. Bylo velice zajímavé po Kukuřičném ostrově, jenž ukazuje naprostou esenci lidského bytí, zhlédnout film, který je ve srovnání s ním pouhým fňukáním nad hloupostmi v jinak bezstarostném luxusu.

Podruhé jsem zhlédla vynikající debut Štěpána Altrichtera Schmitke a i napodruhé byl působivý svou atmosférou, která skutečně chvílemi evokuje masterpiece Twin Peaks. Z tohohle filmu se těším a těším se zároveň na další počin mladého režiséra, přestože nebo protože laťku si nasadil proklatě vysoko.

Zjevením jiného druhu je film František svého druhu z TV cyklu Příběhy neobyčejné energie. Jan Gogola ml. portrétuje ornitologa Františka jako člověka pohlceného určitou činností (zejména vyrábění a evidence tisíců ptačích budek), která je pro něj smyslem života. Seriózní komentář Pavla Rímského evokuje přírodopisné pořady a spolu s neustálou popisností dodává dokumentu absurdní, komický rozměr.