Jak guvernantky přicházejí o kalhotky

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 28. května 2018 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Snění (Denis-Pierre Filippi, Terry Dodson) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Podle šatů hrdinky příběhu, guvernantky Coraliny Doucetové, jsme v době viktoriánské, podle vozítka, které pro ni přijede k bráně venkovského sídla, zavětříme steampunk. O ten steampunk ale zdaleka tolik nejde a šaty Coralina celkem často odkládá. Naštěstí ne proto, aby se příběhem jen tak bez zájmu prosouložila. Na rozdíl od Serpieriho Druuny ve Snění uvidíte žaludy tak maximálně na stromech. A to ještě musíte být hodně pozorní.

Tenhle komiks je jako vánek, lehounce erotický, fascinovaný ženským tělem, ať už poloobnaženým nebo zahaleným do závojů či spodního prádélka. Je to neurážející, vkusné, jen ta výtvarná stránka vítězí nad příběhem vysoko na body. Coralina je najata, aby odtrhla mladého pana Vernéra od knih a vynálezů. Ve skutečnosti je její úloha ještě trochu jiná, hlavní část mise se odehrává ve „snění“, což autorům umožňuje střídat různá prostředí, jako například pirátskou loď, džungli, pohádkový zámek, orientální harém (jak jinak!) nebo středověké Japonsko s mechanindži. Jestli mi to něco připomnělo, tak film Zacka Snydera Sucker Punch (2011), který mnozí odsoudili jako blábol nebo vlhký sen všech videoherních nerdů, ale zatímco Snění je ve své podstatě krásně vyvedený blábol, Sucker Punch lze chápat jako sofistikovaný feministický manifest s nespolehlivou vypravěčkou.

„Nějak jsem se v tom ztratila,“ přizná hrdinka na straně 8, a to ještě neví, co ji čeká, až se napije nektaru domácí výroby. Ke konci se v tom patrně ztratili i samotní autoři, protože jinak nechápu, proč v úvodu Coralina vykládá, že měla čtyři mladší bratry (všichni umřeli?), zatímco v závěru oslovuje jednu z postav „sestřičko“. A proč ji proboha pořád potají fotografuje majordomus Ekborn?
Je to fuk, přednosti Snění jsou dvě a obě má hlavní hrdinka na hrudi. Možná kdyby to dali dohromady Dodson se Serpierim, který jak známo ujíždí na kresbě dámského pozadí, vznikla by dokonalá ženská komiksová postava.

Dobrá, dost legrace. Francouzský scenárista spojil síly s americkým výtvarníkem a společně dali vzniknout komiksu, který sice není žádným milníkem (ale kolik takových milníků je, že?), ovšem v žánrovém poli zastoupeném na tuzemském trhu několikrát zmíněným Serpierim a třeba ještě Manarou (Borgia, Klik) představuje osvěžení. Pozornosti laskavého čtenáře doporučuji také poměrně rozsáhlý Dodsonův skicář, který výpravnou publikaci v reprezentativním formátu uzavírá jako bonus.
Pokud víte, do čeho jdete (není tam žádný sex, opravdu), nehrozí, že až se probudíte ze snění, zjistíte, že jste si za těch pár stokorun vlastně nic moc neužili.
Co se týká mých osobních preferencí, moje snění se rozhodně netočí kolem Coraliny D., nýbrž jej zcela zaměstnává jistá P.S. z obce V.