Proklít démona a blahoslavit BB/art…

„Takže, s Fatale naposledy za rok,“ končil jsem recenzní text na předposlední díl této komiksové série, nevěda, že se finále dočkáme ještě letos, tedy v roce, který patrně v kronikách ponese přívlastek zcovidovaný. Navíc jen pár týdnů před završením Fatale vydal BB/art další dílo Eda Brubakera a Seana Phillipse, noirovou Zatmívačku. Předpokládám, že komiksoví fandové (zvlášť ti v karanténě) musejí vrnět blahem.

Ve Fatale Brubaker smíchal dva žánry: noir a mysteriózní horor. Příběh tajemné, nesmrtelné Josephine, po které jdou bytosti s prazvláštním původem, se na počátku proťal se životem Nicolase Lashe, správcem pozůstalosti novináře a autora detektivek Rainese, v jehož papírech našel Lash jistý nezveřejněný rukopis. Nyní, po mnoha flashbacích, z nichž jsme se dozvěděli, jak destruktivní vliv má Josephine na životy všech mužů, kterým se připlete do cesty, se dramatický oblouk završuje. Nickovi se sice podaří za pomoci muže jménem Nelson uprchnout z rukou policie, ale jeho zachránce jej vzápětí přiková ve sklepě k podlaze a z jeho řečí by Nick mohl nabýt dojmu, že má tu čest s nějakou verzí Renfielda, zešílivšího ubožáka, jenž očekává příchod svého mistra. Než dojde k nejhoršímu, zasáhne Josephine, která Nicka seznámí s Knihovníkem Ottou. Ten, na rozdíl od čtenáře, má jasno v “diagramech a konvergencích”. Po několika nezbytných flashbacích, v nichž se vyjasní i to, že zemětřesení v San Franciscu roku 1906 bylo zapříčiněno rituálem znovuzrození Josephininy nemesis, vše spěje k příslušně krvavému finále.

Zda je, či není uspokojivé, záleží do jisté míry na tom, jak moc se čtenář těšil na kompletní rozkrytí mytologie, kterou mu Brubaker během celé série v náznacích předhazoval. Nebo zda se spokojí s tím, že příběh spíše než o démonech pojednával o tom, že největší zlo se ukrývá v lidských srdcích. Nebo snad v nelidských?

Řeknu to ještě jinak: u Hellboye jsem vždycky věděl, že jde nějakým způsobem o osud našeho světa, a přestože mi mohly unikat jednotlivosti, koncept a role titulního hrdiny v něm byly jasné. U Fatale mi uniklo, oč doopravdy šlo i jakou úlohu měla  Josephine (a koneckonců v závěru i Nick), ale bylo mi to jedno, protože síla této série tkví v noirových jednotlivostech, nikoli v lovecraftovském hororu. Proto v mých očích (ano, oči, ty jsou tady hodně důležité) poslední svazek do velké míry táhne vpřed výtvarné mistrovství Seana Phillipse, které dává zapomenout na to, že Brubaker možná rozházel víc provázků, než jich na konci dokázal pořádně svázat.
Ale epilog je fajn, a pokud netrváte na tom, že happy end se musí rovnat obrázku dvojice líbající se na mořském břehu v paprscích zapadajícího slunce, pak z vás možná tvůrci vymáčknou i nějakou tu emoci.

Závěrem by se možná slušelo pronést nějaké moudro nebo vánoční poselství, ale místo toho se s vámi podělím o moment, který mě při četbě posledního svazku Fatale rozesmál. Nepostaral se o něj scenárista, nýbrž překladatel Richard Klíčník, který na straně 22 nečekaně odkázal na tuzemský fenomén Oprásků sčeskí historje. V tom oceánu osudovosti, temnoty a zmaru na mě přítomnost kultovní hlášky zapůsobila vskutku osvěživě.

Ed Brubaker & Sean Phillips
Fatale: Proklít démona
Nakladatelství BB/art, Praha 2020
144 stran
399 Kč