Usagi se zlobí

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 14. listopadu 2021 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Usagi Yojimbo: Návrat domů (Stan Sakai) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Stručná recenze zní: Usagi s pořadovým číslem 35 (a druhý barevný díl v sérii) je to nejlepší, čím Stan Sakai čtenáře po několika letech tvůrčího přešlapování oblažil. Je to za 100 % a jděte si tenhle komiks koupit, přestože třeba předchozí dobrodružství králičího ronina neznáte.

A teď poněkud podrobněji. Návrat domů se sice skládá ze tří příběhů, ty na sebe ale bezprostředně navazují, takže spíše než o jednotlivé povídky se jedná o kapitoly komplexní story. V úvodu se Usagi přidá k průvodu, jenž má za úkol doručit luxusní rohože. Krajem totiž cestuje šógunův vyslanec a lord Gifu ví, že pokud tak vzácnou návštěvu pozve na čajový obřad, musí to být na nových tatami. Na průvod zaútočí členové ninja klanu Neko, těm by samozřejmě nějaké trohože mohly být ukradené, ale pracují na zakázku někoho, kdo se zničením tatami snaží snížit v šógunových očích vážnost ostatních lordů. A jakmile je na scéně klan Neko, je jasné, že daleko nebude jejich bývalá vůdkyně Chizu. Ta je o plánech klanu velmi dobře informována, což si už uvědomil i nový šéf a začíná tušit, že má mezi svými lidmi „krtka“.
Jak je už u Stana Sakaie dobrým zvykem, využije každou příležitost, aby čtenáře nenásilně dovzdělal, v tomto případě v tom, jakým způsobem se tatami vyrábí.

Mon představuje krátký, ale důležitý můstek mezi Tatami a stěžejním Návratem. Usagi se ocitá blízko svého rodného kraje, stále nosí mon (rodový znak) lorda Mifuneho, v jehož službách bojoval až do osudné porážky v bitvě na Adachigahaře. Provincie však připadla vítěznému lordu Hikijimu a potulný samuraj s Mifuneho monem budí podezření, pokud ne rovnou nenávist. V této kapitole se objeví charakterově jedna z nejodpornějších postav, s níž se Usagi na svých cestách kdy setkal.

Vše výše popsané vede k titulnímu Návratu. Ačkoli se Usagi hodlal vyhnout vesnici, ve které strávil dětství a které nyní starostuje jeho bývalý přítel a manžel jeho lásky a zároveň matky syna Jotara Mariko, osud (nebo spíš Stan Sakai) tomu chtěl jinak. Šógunův vyslanec je blízko, vesnice se připravuje na jeho příjezd a zbytky Mifuneho loajalistů chystají přepadení a vyslancovo zavraždění, aby vrhli stín na nynějšího vládce provincie, lorda Hikijiho. To by možná Usagimu nedělalo těžkou hlavu, kdyby mu nebylo jasné, že potrestána na hrdlech bude následně celá vesnice, která o ničem nemá ani tušení. Ronin se tak musí rozhodnout, zda podpoří atentátníky, s nimiž stále sdílí stejný mon, nebo se postaví proti nim, aby zachránil nevinné vesničany.

V Návratu domů tvůrce zručně míchá akci s emocemi v té nejlepší Usagiho tradici. Jsou tu bitky, noční přepadení, po dlouhé době zase pořádný šermířský duel a zároveň Usagi duševně trpí, protože jeho milovaná Mariko je manželkou někoho jiného (bývalí přátelé z dětství se zrovna nemusejí) a pro svého syna Jotara je pouhým „strýčkem“. Napínavý a do značné míry temný děj poslední kapitoly dokáže Sakai odlehčit dvěma flashbacky právě z hrdinova dětství a snad neprozradím příliš, když napíšu, že na konci do děje zasáhne i deus ex machina („zrovna jsme byli dole na stezce a hledali jsme yamaimo“) v podobě postavy, která hrála v Usagiho vývoji klíčovou úlohu.

Jsem rád, že vydavatel uvolnil pro novinářské potřeby mezi jinými i stránku 41. Na ní je totiž z mého pohledu vůbec nejlepší výjev celé knihy, který bych se nebál nazvat ikonickým. (Nejen) kvůli těmto momentům patří Usagi Yojimbo trvale k mým nejoblíbenějším komiksovým sériím.