Konverzační drama, ve kterém nemusí být nic vysloveno

RECENZE: 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (režie: Christian Mungiu, 2007) – ESTER NAGYOVÁ –

Pohled rumunského režiséra C. Mungiu otevírá před filmovými diváky nový způsob, jak se vypořádat s komunistickým režimem, s jeho omyly a absurditou. První  snímek cyklu s ironickým názvem Příběhy zlatého věku dává konečně naději na reflexi minulosti bez známek zbytečného zlehčování a karikování.

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je délka těhotenství Gabity, vysokoškolské studentky. V Rumunsku vládne tvrdá ruka Nicolaea Ceausescua a pro mladou dívku bez zajištění se stává režim největším problémem ve chvíli, kdy se chce svého nenarozeného dítěte svobodně vzdát. Což jí zákon o zákazu interrupce neumožňuje a Gabita se tak musí spoléhat na ilegální cestu. Syžetem filmu se tak stává příprava na obávaný proces, jeho nedůstojné vykonání a doznívání emocí. Jako protipól slabé, nepřipravené a neschopné Gabity stojí Otilia, Gabitina spolubydlící z kolejí, která se stává hlavní aktérkou všech nosných momentů filmu. To ona je tou, která dává v potaz všechny své síly proto, aby zachránila svou kamarádku. Přes její úlohu vyznívají všechny emoce, negativní dopad má účinek jen na ni. Není schopna myslet na nic jiného než na Gabitu, která je zároveň jedinou osobou, kvůli které nemůže naplno prožívat své štěstí a užívat si každodenních starostí svého věku.

Pomalé tempo filmu navíc vyhrocuje statická kamera, objekt svého zájmu sleduje jen z povzdálí jako nezúčastněná pozorovatelka dění, které je všechno lhostejné, nemá zájem o jakékoli přiblížení, nechce se včlenit do příběhu, stát se jeho součástí. Nečinně a s obrovskou dávkou lhostejnosti stojí opodál, vybere si jednu postavu a tu pak svou tíživou přítomností dusí až do chvíle, kdy se jí bude zdát interesantnější někdo jiný. Nekonečné záběry bez známek citu a spříznění nechávají ještě více promlouvat dobovou nehostinnost a už tak dusnou atmosféru nelehké situace, na které závisí budoucnost dívek.

Úkolem kamery není šokovat, poukazovat na nezbytné maličkosti, odhalovat skryté momenty. Jejím posláním není prorazit si cestu civilním snímáním situace. Její jedinou snahou je být tam, stát na místě a nečinně přihlížet. Jako parafráze přítomného režimu, který se samovolně protlačuje obrazem až pod kůži a nedává žádnou naději v jeho odezvu. Barevná kompozice snímku nehodlá nic přikrašlovat, zároveň si nehledá nejlehčí cestu, neuniká monotónním zobrazením šedi. Stejně jako  zbytek umělecké vize režiséra na sebe neupozorňuje, stojí mimo jakékoli normy a snahy o novátorství, na druhou stranu ani nedovoluje sama sobě nikam zapadat, stávat se součástí něčeho jiného.

Minimalismus a skromnost tady nevyjadřují nic víc než postoj. Postoj bez příkras, nutnosti emblémů, jednoduchá strohost, která na sebe upoutává pozornost svou nehostinností. Zároveň se vyjadřuje svou tajemností, která koresponduje s význačnými příběhovými gesty. Vpíjí do sebe pochmurnost doby, která je navíc znásobena autentickými a nenápadnými narážkami sama na sebe. Neútulný pokoj dívek na koleji, vychovatelka sledující kromě všech děvčat i menstruační cyklus každé z nich, hoteloví recepční, kteří se svým chováním a důsledností připomínají výslechové mistry, nedostatek zboží, které se dá sehnat kdekoli, jen ne na těch správných místech. Samotný vykonavatel interrupce je pak vtělení ohavnosti, kterému podlehnou obě hlavní hrdinky, ale jen jedna z něj nakonec může alespoň trochu profitovat. Obě musí i po obrovském vypětí dál fungovat v jejich bezútěšném světě, na kterém si ponesou zase další poskvrnu, která funguje jako zabiják jakékoli citovosti.

Zdroj obrázků: www.4months3weeksand2days.com 

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
4 luni, 3 saptami si 2 zile
Režie, scénář: Christian Mungiu
Kamera: Oleg Mutu
Střih: Dana Unescu
Hrají: Anamaria Marincaová, Laura Vasiliuová, Vlad Ivanov a další
Distributor: Artcam
Premiéra: 4. 10. 2007

Rumunsko, 2007, 113 minut