Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Filmová řeč II

Filmová řeč II

ROZBOR: Kamerová technika – LUKÁŠ MASNER –

Filmová kamera

Filmové umění je více než kterýkoliv jiný druh umělecké činnosti závislé na technice a technologii. Samotný objev a podstata fotografického záznamu ještě neumožňuje vznik filmu v tradičním slova smyslu. Vývoj zařízení pro záznam plynulého pohybu se odehrál hned v několika etapách, přičemž první přístroje, jejichž systém je velmi podobný tomu současnému, vznikly již koncem 19. století. Nicméně nebudu se zde zabývat archeologií kinematografu, ale pokusím se zevrubně popsat principy, na jejichž základě kamera funguje. Rovněž se nehodlám věnovat aktuálním trendům v dané oblasti, případně estetickým specifikům jednotlivých technologií (video, digitální média atd.) Středem mého zájmu bude tradiční záznam filmového obrazu, kterým je natáčení na filmovou surovinu.

Podobně jako fotografický přístroj, je i kamera založena na principu exponování světlocitlivého materiálu, díky kterému dochází k záznamu obrazu – světlo prochází objektivem a dopadá na filmový pás. Oproti fotografickému aparátu se však v kameře exponuje 25 snímků za vteřinu[1], což je běžný snímací standard – tzn. 25 statických fotografií během jedné vteřiny. Rychlost záznamu je vyjádřena termínem frames per second (zkratka fps) – volně přeloženo „snímky za sekundu“. Aby nedošlo ke zkreslení promítaného obrazu (zpomalení, zrychlení), je důležité, aby frekvence snímání v kameře byla totožná s následnou reprodukcí v promítacím zařízení. Pro záměrné zpomalení či zrychlení obrazu se využívá změny snímací frekvence. Pokud se materiál v kameře posouvá pomaleji (kupříkladu 12 snímků za vteřinu) je výsledný obraz při běžné projekci zrychlený. Opaku dosáhneme tak, že materiál v kameře necháme procházet mnohonásobně rychleji, takže při reprodukci vnímáme pohyb jako zpomalený.
Zařízení, které v kameře pohybuje filmem se nazývá drapákový mechanismus. Jeho účelem je posunout políčko filmu na místo určené pro expozici (tzv. okenička) a poté opět posunout filmový pás o další políčko – celkově pětadvacetkrát každou vteřinu. V podstatě se nejedná o plynulý pohyb, nýbrž o pohyb přerušovaný, jelikož každé políčko filmu musí na určitou dobu (konkrétně 1/25 vteřiny) setrvat v prostoru okeničky, kde se exponuje. Nesmírně důležitá je přitom synchronizace[2] s rotační sektorovou závěrkou, která umožňuje osvit materiálu. Tato závěrka bývá často zrcadlová, nakloněná do úhlu 45°, takže v moment, kdy je zavřená, dopadá veškeré světlo do hledáčku kamery a kameraman tak má možnost kontrolovat obraz, který je zaznamenáván na filmový materiál.

 

Objektivy

Nesmírně důležitou součást kamerové techniky představují objektivy – optická technologie, precizní a promyšlená soustava čoček, kterou prochází světlo do kamery. Objektivy se rozdělují podle ohniskové délky (vzdálenost ohniska optické soustavy od hlavní roviny objektivu) a světelnosti (schopnost objektivu osvítit citlivou vrstvu filmového materiálu v závislosti na jasu snímaného předmětu).

Druhy objektivů:

– „normální“ objektiv
– širokoúhlý objektiv
– teleobjektiv

Normální“ objektiv nejméně zkresluje prostor, proto se nejvíce blíží vnímání lidského oka. Širokoúhlý objektiv dokáže zabírat poměrně široké zorné pole, nicméně často dochází k deformaci prostoru. Rybí oko – extrémně širokoúhlý objektiv – zabírá úhel až 180`, ale rovněž s patřičným zkreslením. Toho se často využívá při snaze deformovat prostor či lidskou tvář, vytvořit bizarní pohled na svět. Dlouhoohniskové teleobjektivy zvětšují vzdálené předměty, na druhou stranu mají relativně úzký úhel pohledu. Transfokátor (rovněž Zoom) – objektiv s proměnou ohniskovou vzdáleností – se začal prosazovat od 60. let. Jeho předností je především schopnost měnit ohniskovou vzdálenost během záběru – tzn. přejít například z polodetailu na detail apod. Transfokací se velmi často nahrazuje i kamerová jízda.

 

Literatura

BERNARD, Jan – FRÝDLOVÁ, Pavla. Malý labyrint filmu. Albatros Praha 1988.
MALKIEWICZ, Kris – MULLEN, M. David: Cinematography – Third Edition. Fireside 2005.
MONACO James. Jak číst film. Albatros Praha 2004.


Internetové odkazy

http://www.cinematechnic.com/
http://en.wikipedia.org/wiki/Movie_camera
http://www.arri.com/
http://www.panavision.com/
http://www.moviecam.com/


[1] 25 snímků za vteřinu je standardní frame rate v Evropě, v USA je pak standardem 24 snímků za vteřinu.

[2] Závěrka musí být zavřená v okamžiku, kdy drapákový mechanismus posouvá filmový materiál.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 394

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru