Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Interview s Nicem Fidencem

Interview s Nicem Fidencem

ROZHOVOR s Nicem Fidencem, filmovým skladatelem – JAN ŠVÁBENICKÝ –

Následující interview je překladem a upravenou verzí originálního rozhovoru publikovaného na internetovém webu www.soundtrackfan.com (www.soundtrackfan.com/livescores/other/italian/italian-interview-nico-fidenco.htm), jehož autorem je John Mansell. Rozhovor s Fidencem uvádím jako tematický kontext s mou studií o skladatelových partiturách ke spaghetti-westernům.

Jaká byla Vaše první partitura k filmu, na kterém jste pracoval? 

Pravděpodobně to nebude překvapení, když Vám řeknu, že western, španělsko-italská koprodukce nazvaná All‘ombra di una Colt. Byl to nízkorozpočtový film, nic jako Leoneho filmy, ale přesto byl přirozeně v Itálii a ve španělsku populární. Nevím, jestli byl distribuován i jinde, tak jsem potěšen, že byl v těchto dvou zemích oblíbený. Leitmotiv byl nahrán na formát 45 rpm a k mému překvapení se v Itálii prodalo přes deset tisíc kopií, což bylo v té době ranných 60. let opravdu dobré.

Občas jste využíval ve svých kompozicích sbor I Cantori Moderni Allessandra Alessandroniho. Jaká byla spolupráce s Alessandronim ? 

Nikdy jsem s ním skutečně nespolupracoval ve smyslu napsání něčeho společného, ale ano, pracoval jsem s ním a jeho vynikajícím chorálem na některých mých partiturách. Jestli si dobře pamatuji, John Il Bastardo, Dynamite Jim a dvě z kompozic k Emmanuellám byly v jeho provedení. Myslím, že i Ringo Il Texano. Bylo to všechno před tolika lety, ale Alessandroni je  vynikající osobnost. Je talentovaný hudebník, s jeho kytarou a pískáním, a také nadaný a velmi podceňovaný skladatel. Nora Orlandi také dirigovala svůj sbor u některých mých partitur, myslím, že šlo o El Che Guevara, je také velmi dobrá. Alessandroni byl a stále je velmi dobrým přítelem Giacama Dell‘Orsa, který řídil mnoho mých kompozic. Jeho žena Edda má znamenitý hlas, a má značný podíl na Morriconeho filmové hudbě, jak jsem si jistý, že víte. Giacamo uměl uchopit moje hudební koncepty a vložit je do něčeho opravdu speciálního. Je zkušený organizátor a vynikající dirigent.

Složil Giacomo někdy nějaké kompozice pro film? 

Ano, myslím, že několik. Dvě z jeho nejznámějších jsou pro filmy o Caligulovi, které byly myslím trochu riskantní.

Existují někteří skladatelé nebo sólisté v průmyslu filmové hudby, které považujete za zajímavé nebo snad ty, kteří již nežijí?

Ano, Henry Mancini. Myslím, že měl na mě velký vliv. Jeho hudba je tak jednoduše znějící a plná melodičnosti, jako Dimitri Tiomkin, Ennio Morricone. Morricone je inspirací pro nás všechny.

Jak dlouho jste spolupracoval s Giacamem dell‘Orsem?

Musí to dnes být 35 let nebo více. Stále se vídáme a příležitostně spolu napíšeme hudební záležitost, ale já dnes málokdy píši pro film. Trávím hodně času v Itálii a také v jižní Americe se sólovými party pro klavír.

Přemýšlel jste, že hudbu, kterou jste napsal pro filmy během 60. a 70. let prošla testem času, domníváte se, že hudba, kterou napsal pro italské westerny byla dobrá? Ptám se na to, protože mnoho italských skladatelů odmítá mluvit o jejich období spaghetti-westernů. 

Považují hudbu, kterou jsem napsal pro tyto filmy za dobrou. Má dnes stále co říct, ale to je můj názor. Vím, že mnoho italských westernů z období 70. let, které považuji za významné jsou dnes pro mě velmi obtížně sledovatelné. Doba se mění a s ní trendy a styly. Myslím, že je to všechno ryze individuální.

Máte vlastní oblíbenou partituru?

Ano, mohu říci Emanuelle nera. Mohu ji také považovat za mou nejlepší kompozici k filmu, nebo alespoň za nejpamětihodnější.

A co oblíbenou partituru od jiného skladatele?

Mohu říci vše od Manciniho.

Pokoušel jste se rád jako zpěvák začlenit píseň do partitury?

Ne vždy. Pouze když to opravdu partitury vyžadovaly, nebo jestliže o ni požádal režisér či producent. Ale není to nic mimo můj způsob práce.

Odkud jste čerpal inspiraci?

To je obtížná otázka. Někdy přichází má inspirace při čtení scénáře. Jindy ze situace ve filmu, nebo dokonce z postavy v příběhu. Je to pokaždé jiné.

Během 60. a 70. let psalo mnoho italských skladatelů pod pseudonymy, pracoval jste někdy tímto způsobem?

Ne, nebylo to zapotřebí. Myslím, že pokud jsem nebyl spokojený psát pod mým vlastním jménem, nemusel jsem v první řadě komponovat vůbec. Na hudbu, kterou jsem napsal pro film a která reprezentovala mé jméno v titulcích jsem byl hrdý.

Měl jste nějaké nápady ohledně způsobu prezentace Vaši hudby na kompaktních discích? Bylo vydáno dost Vaší hudby?

Ne, nikdy dost (smích).

A co budoucnost?

Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti. Žiji dneškem, nikdy se nedívám dále než zítra. Potom nemůžeme být zklamaní.

Z angličtiny přeložil a upravil Jan Švábenický

Print Friendly

Autor

Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru